 | ||||
|
Nezávislý 2 CV klub Praha z.s. Pod Hloubětínskou zastávkou 5 190 00 Praha 9 |
 |
    | |
| ||||
| ||||
|
O nás | |
 | | |
|
Klub | |
| | |
|
Historie klubu | |
| | |
|
Odkazy | |
| | |
|
Kontakty | |
| | |
|
Fotogalerie | |
| | |
|
Kalendář akcí | |
| | |
|
Články | |
| | |
|
Inzerce | |
| | |
|
Zajímavosti | |
| | |
Citroen Roadshow 2021
vydáno 27.09.2021
Poslední den letošní Roadshow se konal 26.9. již tradičně na parkovišti před obchodním centrem ve Šterboholech. Letos bohužel pouze ve znamení 100% elektro. Vyzkoušel jsem osobně i AMI ONE. Zatím nemá stanovenou cenu, ale pokud by cena byla příznivá, najde zřejmě kupce, kteří preferují výhradně městský provoz. Bohužel je k použití pouze od 17 let a ne od 15, jak se původně čekalo. Výhodou zůstává parkování všude zdarma. Ale znáte mě, elektromobilům nefandím. Přesto se podívejte do fotogalerie, kde je pár obrázků a AMI ONE stojí hned vedle mojí Ami 8. Díky za pozvání!Luboš 40-93
další fotky zde
Castellane 2021
vydáno 21.09.2021
V tomto roce jsme konečně nahradili jednodenní výlet tím dlouho slibovaným jednotýdenním výletem do Francie, spojeným s návštěvou Citromuzea v Castellane. Tuto akci jsem plánoval několik let a konkrétnější podobu dostala loni na podzim, kdy jsem s kamarádem Jirkou navštívil Castellane a udělali jsme si pěkný týdenní program. Jirka měl s sebou motorku a tak jsme kromě Citromuzea stihli i návštěvu kaňonu Verdon, průjezd červenými skalami, koupání v Antibes, průjezd Tour de France a další. V kempu, kde jsem byl poprvé již v roce 2016, jsem předběžně zarezervoval mobilhomy pro cca 10 aut (20 lidí) na začátek září 2021. Během letošního roku jsme akci dopilovali, ve Varvažově jsme domluvili poslední podrobnosti a já pak spustil závaznou rezervaci a domluvil také návštěvu muzea s komentářem majitele.Zatímco ostatní vyráželi v pátek 3.9., my jsme vyjeli už ve čtvrtek, v Belfortu jsem zajistil BB hotel. My jsme během čtvrtku stihli objet moje známé v této oblasti. V pátek večer již najela do hotelu sestava Pálkovi, Brožovi (s dalšími kamarády citroenisty z Klatov), Mrázovi a doplnila se tak téměř celá naše sestava. Čapkovi spali v Belfortu v penzionu. Jandusovi jeli na jeden zátah, ale nad ránem se u nás zastavili v hotelu na otočku aby pak pokračovali do Lyonu, kde v hotelu vyzvedávali Láďovi Tůmovi tablet, který tam zapomněl před dvěma lety, když jsme tam byli na výstavě. Ota Schlieder jel sólo až na místo. V sobotu ráno jsme individuálně vyrazili směr Castellane. Jel jsem tak, abychom tam byli první. To se povedlo a po příjezdu jsme vyzvedli všem klíče s tím, že registraci uděláme dodatečně. Večer jsme se úspěšně sešli, jen Ota Schlieder přijel poslední až někdy kolem půlnoci. V neděli odpoledne jsme absolvovali prohlídku muzea a majitel p. Fradet nás osobně provedl a vyprávěl zajímavé věci jak technického rázu tak i historky spojené s koupěmi vystavených aut. Překládal jsem a tak jsem si toho moc nenafotil. Stav je ale prakticky stejný jako před rokem a tak si pro ilustraci můžete loňské fotky prohlédnout ve fotogalerii. Skalní jedinci vydrželi čtyři hodiny a kdyby nebyl večer, určitě by ještě pokračovali. Od pondělí byl program volný, nabídnul jsem různé cíle pro výlety - někdo jel do kaňonu, jiní zase do červených skal, další zvolili pěší výšlap ke kapličce v Castellane, také možnost návštěvy Grasse, kde se vyrábějí parfémy a lze navštívit zdarma i s výkladem některou ze světoznámých značek. Dále pak Monako, Monte Carlo, Nice, Cannes, Antibes, Saint Tropez, koupání, návštěva četnického muzea atd. Myslím, že si každý vybral a i počasí nám přálo. Poslední večer jsme strávili v restauraci v kempu, kde jsme si dali výbornou večeři. V sobotu nastal přesun zpět do Belfortu, opět nákupy a BB hotel a v neděli po snídani domů. Doufám, že se všem účastníkům výlet líbil.
Luboš 40-93
další fotky zde
Expedice Korsika 2021
vydáno 21.08.2021
Odjezd 02.07.2021Návrat 18.07.2021
Ujeto 3.300 km
Účastníci: Vlasta, Pavel a Jan Mrázovi + Citroen 2CV Sparta
Monika, Evžen a Cyril Šimkovi + Citroen 2CV Charleston
Lucie, Filip, Nikol a Adélka Šimanovští + Citroen 2CV
Po třech dlouhých letech se vracíme na Korsiku. V loňském roce nás odradilo covidové šílenství. Do jaké míry byla a vlastně stále jsou všechna opatření smysluplnáse dozvíme za pár let. Aktuální pohled není vždy objektivní. Rozhodně si nemyslím, že je se vším konec. Nechme covid a věnujme se expedici. Zařizování trajektů, hledání přijatelného ubytování byla práce Vlasty, Lucie a Moniky. S výběrem lokality na „bohatším a honosnějším" západním pobřeží jsem se smířil a stejně jako všichni se těšil na pronajatý dům ve vesničce Partinello, který se měl stát na 14 dnů našim domovem.
V pátek 2.7. o půl třetí na Rudné, kolem čtvrté na Kateřině a kompletní sestava tří kaček uhání ránem provoněným Bavorskem na jih. Cesta probíhala bez problémů. V centrální Itálii však moje kačka začala trucovat, cukatůra se změnila v úplné zastavení. Za vydatné pomoci Filipa, Pavla a přátel na telefonu jsme nakonec kačku přemluvili, a po výměně komponentů v zapalování a jeho následném nastavení jsme vyrazili dál. V pátečním provozu jsem doháněli zpoždění, plný plyn nebo STAU, jiná možnost nebyla. Do Livorna, kde jsme měli objednané ubytování, jsme dorazili kolem deváté večer. Rychle na jedno do malé hospůdky, Italové hrají fotbal s Belgií a místní štamgasti se ptají odkud jsme. Z Česka. Kdybychom byli z Belgie, asi by pro nás dovolená skončila.Ráno 3.7. sobota, východ slunce v Livornu. Město se probouzí, ulice se začínají plnit, a naše kačky, nasávající svěží mořský vzduch, uhánído přístavu. Trajekt MOBY nás nasál otevřeným chřtánem, jeho hladové útroby pohltily za pár desítek minut pestrou a určitě i chutnou směs vozidel. Poprvé jedu trajektem ve dne. Usazujeme se na zádi a užíváme asi čtyřhodinovou plavbu do Bastie.Vysněná Korsika na obzoru. Z přístavu vyráží lodivod. Rychlý člun brázdí hladinu azurově modrého moře, obloukem se přiblíží a zkušený lamaneur přeskakuje na trajekt. Za pár minut přirážíme a podle povelů lodního personálu opouštíme Mobyho. Dnes nás čeká ještě cesta do Partinella. Asi 150km překonáváme za 3,5 hodiny a poprvé se seznamujeme s profilem silnic na západním pobřeží. Pozděodpoledne stojíme před cedulí Partinello. Kdepak budeme asi bydlet, navi nám umožní prohlídku vesnice. Teprve telefonát s majitelkou domu nás nasměroval správnou uličkou. Cesta vzhůru na první rychlostní stupeň, kličkování téměř o 180 stupňů, stále vzhůru. Náhle se vlevo nad námi objeví velká, žlutá vila. Poslední vracečka a jsme na místě, konečně. „Měli jsme si vzít sebou náhradní spojku a volantovou tyč" říkáme téměř současně. Snad nebudou tyto náhradní díly potřeba. Ubytování netrvá dlouho, lednice se plní důležitými nápoji. První dojmy jsou jen pozitivní. Ve srovnání s východem ostrova je západ členitý. Silničky se klikatí na svazích prudkých, větrnou erozí rozervaných skalních úbočí. Malá sídla se krčí mezi vegetací,které se tady říká Macchia.Všude je nádherný výhled na moře a na vysoké hory.I z našich teras vidíme, jak moře, tak štíty skalních masivů vypínajících sedo výšek nad 2500 metrů nad mořem. Večer rekapitulujeme, pivo Pietra a černý rum byly dobrou kombinací. Na neděli plánujeme jen „veget" někde na pláži.
Neděle 4.7.vstáváme v dopoledních hodinách, ospalé postavy se pohybují směrem ke kuchyni. Voní káva, lehký vánek přináší čerstvý mořský vzduch. Na protější úplně holé stráni se pase stádo ovcí. Možná se jen prochází, protože vegetace, až na pár stromů, chybí. Výjimkou je velký bílý kozel s hnědou hlavou. Potravou je mu listí ze stromů, stoupne si na zadní a bez problémů se živí. Máme také domácí mazlíčky, zželelo se nám tří hubených kočiček. Hladová stvoření dostala také snídani a tím se stala součástí našeho pobytu. Nesmím zapomenout na miliony mravenců, všude přítomných,v nekonečných řadách se rychle přesunujících pilných hledačů potravy. Nelze s nimi pořídit ani po dobrém ani po zlém. Většinou jim domlouváme proudem vody a tím jim poskytujeme hodiny plavání zdarma. Po snídaní odjíždíme na zvolenou pláž.Leží mezi naší vesnicí a dalším sídlem jižním směrem a jmenuje se Plagedu Bussaglia. Kamenitá, jako většina v této oblasti, sevřená mezi skalisky, poskytuje návštěvníkům jak příjemné koupání v průzračné vodě, tak nádherné výhledy do okolí z jedné ze dvou hospůdek.Pro dospělé točí BiereAmbrée, pro děti zmrzlinu. Druhý den pobytu nemá chybu. Nákup v již zmiňovaném sídle Porto proběhl také úspěšně. Dva supermarkety nabízí vše,co potřebujeme k přežití. Druhý večer v Partinellu trávíme společným posezením a tentokrát ochutnávkou slivovice z Blatné. O tom, že byla dobrá svědčí prázdná láhev se spoustou opilých mravenců.
Pondělí 5.7. u nás má svátek Cyril a Metoděj..., nyní budu citovat vtip z WhatsAppu. „V pondělí slavit dva frajery, kteří k nám přinesli církev a v úterý frajera,kterýho tato církev upálila" My budeme slavit Cyrila, Metoděj s námi není. Po domluvě míříme do dalšího sídla jižním směrem. Hustota zalidnění není v této hornaté a členité oblasti nijak velká. Jediná silniceD81 nás provází téměř každý den, klikatí se mezi rudými skalami,výjevy jako z reportáží z Marsu. Prudká stoupání střídají krkolomné sjezdy. Zkouška řízení, brzd a spojky našich kaček dopadá na výbornou. Trasu Partinello, Porto a dnešní cíl Piana přerušujeme odbočkou na pláž.Při sjezdu k pláži se ptám jestli vůbec vyjedeme nahoru, dolů na dvě, aby neshořely brzdy. Ruce vykroucené dvakrát dokola, člověk neví, která je pravá a která levá. Náhle konec a parkoviště. K pláží ještě 800m pěšky. Pěší přesun stál za to. Nádherná pláž, stín mezi skalami a poměrně velké vlny byly zaslouženou odměnou. Výjezd z pláže dopadl dobře, na první rychlostní stupeň a na plný plynzpět k D81. Následovala prohlídka vesnice Piana, ležící ve výšce 450 m.n.m..Malebné sídlo s úzkými, strmými uličkami, oprýskanými domy, se spoustou obchůdků a hospůdek. Nakupujeme v supermarketu a „rychle" domů. Společný večer na počest Cyrila.
Úterý 6.7. pro nás s Monikou začíná příjemnou procházkou na místní pláž. Máme za úkol zjistit stav pláže a počet restauračních zařízení. Čtyři kilometry s kopce ukončuje úzká pláž se dvěma restauracemi. Informace jsme předali spáčům, a po snídani vyrazili na výlet na řeku Lonca.Z D81 jsme v Portu odbočili do vnitrozemí. Pár kilometrů za sídlem Ota nás čekal oblouk starého, kamenného mostu a říčka Lonca. Kýžené osvěžení v průzračné vodě dodalo všem novou energii. Cestou zpět zajíždíme krátce na pláž v Portu. Poměrně rozlehlá pláž hlídaná plavčíkem. Při návratu nákup surovin a „doma" večerní posezení.Středa 7.7.podle předpovědi počasí má být 36° a tím je cíl naší cesty dán. Znovu do vnitrozemí,přes vesničku Ota ke starému mostu. Dnes na jinou řeku, jmenuje se Spilonca a my jsme ji hned přejmenovali na Špeluňka. Voda stejně průzračná a osvěžující, ale větší možnost plavání a skákání do vody. Všichni jsem si užívali, jen Mrazejk zaujal polohu ležícího střelce, a nechal se unášet sněním o studeném pivu a hořící cigaretě.U řeky jsme strávili téměř celý den, při návratu neodmyslitelný nákup v krámě v Portu a rychle dokličkovat do naší haciendy. Výraz dokličkovat přesně vystihuje způsob jízdy po komunikaci D81. Písmeno „D" rozhodně neoznačuje dálnici, jedná se o úzkou, asfaltovou silnici kopírující členité západní pobřeží Korsiky. Úseky s padajícím kamením, ostré vracečky nutí projíždějící řidiče k opatrnosti. Kochání okolím se nedoporučuje, při pohledu za nízké kamenné zídky, lemující silnici, se mi zatočí hlava. Jízda těmito úseky v kačce s otevřenou střechou, bezprostřední kontakt s okolím, naklánění v zatáčkách, neustálé řazení, točení volantem nám přineslo nezapomenutelné zážitky. A všude nám mávají a mají radost z úžasných aut bez všech vymožeností moderní doby. Zkrátka kačka je na Korsice jako doma. Večer trávíme společně u místních kořalek.
Čtvrtek 8.7. hlásí zataženo, počasí vhodné na delší výlet. Mrazejk nabízí městečko Cargése (Korsičan). Přístav založen ve druhé polovině 18.století pro potomky řeckých přistěhovalců žijících do té doby v Ajacciu. V roce 1775 se přestěhovali do 120 řadových domů, jejichž stavbu hradila francouzská koruna. V roce 1784 žilo v Cargése 386 Řeků. Po roce 1789 v důsledku francouzské revoluce byla vesnice cílem útoků obyvatel ze sousedních vesnic. Část řeckých rodin, obávajících se o svoje bezpečí, prodala z toho důvodu svoje domy místním obyvatelům. Od té doby existovaly v Cargése jak řecké tak korsické komunity. Tuto skutečnost dokládají dva kostely, oba byly postaveny v 19.století. Římsko-katolický kostel na východní straně vesnice postavili domorodí Korsičané, kostel na západní straně potomci řeckých kolonistů.Potud Google. Prohlídku městečka zakončujeme v místní hospůdce.Mrazejk si ještě naproti u Báti koupil prázdný boty. Návrat po D81nás unavil a tak jsme krátce zastavili na Plage du Bussaglia, kterou jsme si přejmenovali na pláž AMI podle vraku AMI 8 Kombi na jednom pozemku u příjezdové silnice. Při návratu nákup surovin a „doma" večerní posezení.
Pátek 9.7. odhlasovali jsme si odpočinkový den.Včerejší túra do Cargése nás i kačky vyčerpala. Vyzkoušíme pláž u nás v Partinellu. Noční silný vítr zanesl na pláž množství rostlin a tato skutečnost změnila náš plán. Pojedeme na AMI, tam je hezky. Děti skotačí ve vysokých vlnách a já jsem se zabavil tvorbou kachny z kamínků. Hledání a výběr potřebných tvarů, velikostí a barev, následné skládání mělo úspěch. Výtvor se podařil a je pořízena fotodokumentace. Vodní eroze vytváří na kamenitých plážích stále se měnící bariery složené z oblázků všech možných tvarů a barev.Každý kámen má svůj příběh, stačí ho zvednout,vzít pevně do dlaně a mít bujnou fantazii.V restauraci dáme dvě Pietry, vyženeme děti z vody, na nákup a hacienda čeká. Je třeba nakrmit hladové kočičky, udělat něco k večeři a věnovat se přes den eskalované žízni.Sobota 10.7. poprvé vyrážíme na sever. Cílem naší cesty je sídlo Galeria a řeka Fango.Zase drtíme D81. Cesta ubíhá pomalu, stále doprava, doleva, nahoru a dolů.Vesnička s přístavem a krásnou pláží. Při krátké prohlídce si fotím projíždějící Mehari. Majitel na mě volá NO FOTO. Pozdě, snímek byl pořízen. Příjezd k pláží u delty řeky Fango jsme nenašli, proto pokračujeme k řece. Vítá nás starý, klenutýkamenný most Ponta Vecchia. Řeka nabízí chladnou, osvěžující lázeň. Jediný nedostatek je poměrně dost lidí a málo vody. Přesto u řeky trávíme příjemnýslunný den. Poblíž našich zaparkovaných kaček se naskýtá nádherný výhled na skalnaté štíty.Kamenná deska s popisy a výškami nás informuje, že nejvyšší vrchol má kolem 2.700 m.nm.. Krátce přeparkujeme před malou hospůdku a poprosíme slečnu z obsluhy o společnou fotku. Zpáteční cesta proběhla bez problémů. Doma čekají kočičky a milion mravenců. Kočičky nakrmíme a mravenci se přiživí. Večerní posezení u piva, kořalky a karet. Krásný, rudý západ slunce.
Neděle 11.7. půlku pobytu máme za sebou, musíme povinně odpočívat.Jedeme na pláž AMI.Dnes už vím, že to byl poslední klidný den u moře, děti si užívaly paddleboardy, koupání a slunění nemá chybu.Já jsem si našel novou zábavu, z oblázků různých barev a velikostí skládám nápis KORSIKA 21. Nápis také fotíme, bude se hodit do fotoknihy nebo k článku.Prohlížím si naskládané oblázky a přemýšlím, jak asi nápis dlouho odolá náporu přílivu, kolik vln bude potřeba na smazání dokladu o naší přítomnosti na Korsice. Sílu moře nepřekonáme, ale naše vzpomínky jsou nesmazatelné. Dnes se těšíme na večeři. Bude kachna, se zelím a knedlíkem. Společným úsilím je večeře na stole, následuje fotodokumentace s můžeme se dát do hodování. O likvidaci zbytků se postarají naše kočičky.Pomalu se jim zaplňují mezery mezi žebry, ale stavbou těla jsou to stále středomořská štíhlá stvoření, s dlouhýma nohama a protáhlým čumáčkem. My doplňujeme tekutiny, pitný režim je základ.
Pondělí 12.7. naplánovaná cesta na jednu z mála písečných pláží na západním pobřeží.Opět námi oblíbená D81, jižní směr, Porto, Piana a pár kilometrů před Cargése odbočujeme doprava na Plage de Chiuni. Moře v tomto místě pohlcuje sladké vody řeky Chiuni. Řeka má však málo vody proto je spojení s mořem přerušeno. Písečná pláž je po týdnu chození po kamení příjemnou změnou. Děti hlásí nálezy mušliček, ty na kamenitých plážích zcela chybí. Voda je úžasná, téměř žádné vlny, průzračně čistá, slaná nadnáší naše zlenivělá těla. Opět jsem si našel zábavu , kačku z písku ještě nemáme. Stavebního materiálu je kolem dost a po necelé hodině je hotovo. Proběhla potřebná dokumentace. Na zpáteční cestě nakup v Portu, cesta Marsem a doma večerní párty.Úterý 13.7. nás touha po turistice zavádí do vesnice Osani ležící severně po D81, Nejprve jedeme zkontrolovat místní pláž. Nevelká kamenitá s možností vjezdu lodí.Naší AMI se nevyrovná. Vracíme se a parkujeme u výchozího bodu dnešní turistické vycházky. Místo se jmenuje Col de la Croix a podle informací v turistickém průvodci nás čeká asi 5km dlouhá, středně těžká trasa vedoucí k hraduFortin di Girolata. Zvesela vyrážíme úzkou cestou mezi vegetací, mírně klesáme, děti vpředu a my následujeme. Vlasta a Mrazejk hlídají auta z hospůdky u parkoviště. Jediný problém způsobila kráva, která se z výletu již vracela. Zabrala celou stezku a nechtěla se vyhnout. Unavené turistce jsme umožnili průchod a pokračovali až dolů k pláži. Potom začala cesta prudce stoupat. Asi po 50 minutách a 2,5km putování jsme zjistili, že nejsme zdaleka ani v půli cesty. Úmorné vedro anedostatek tekutin podpořilo moje rozhodnutí vrátit se zpět. Monika, Lucka a Filip pokračovali dále. Děti byly rády, změna směru jim trochu zvedla náladu. Návrat na parkoviště trval asi hodinu. Vlasta aMrazejk poctivě hlídali zaparkovaná vozidla. Naše juniorská skupina zaujala volná místa.Cocacola a pivo pro velitele nás zachránilo před smrtí žízní. Po chvíli se ozvali zbylí turisté.Také nedošli do cíle a jsou na cestě zpět. Vysílená trojice zanedlouho dorazí do hospůdky, oázy pro žíznivé poutníky. Vracíme se domů a po krátkém občerstvení jedeme na pláž AMI .Koupání nám znemožňují vysoké vlny,hlídáme děti a pod slibem nákupů odjíždíme do Porta. Obchůdky se suvenýry lemují uličky u přístavu, každou maličkost zdobí motiv Korsiky a kdo má zájem určitě si něco vybere. Naší společnosti se nejvíce líbila trička. Večer rekapitulujeme dnešní výlet, snažíme srovnat deficit tekutin akupodivu naplánujeme další pěší túru.
Středa 14.7. prý to bude tentokrát super, lehká, vhodná i pro děti. Po D81 do Piany tam odbočíme doprava a míříme na výchozí parkoviště. Cestou mě předjíždí moje zadní poklička. Povolila se a celou cestu sem tam zazvonila. Pokličku i upevňovací šroub jsem našel, zvonění odstranil a za pár minut už parkujeme.Tůra má být opravdu lehká, tam i zpět 5km. Cílem je strážní věž Torra di Turghju. Uvidíme, zda byl turistický průvodce objektivní. Nebyl. Po 8km nejsme ještě ani u věže. Opět jsem se rozhodl pro návrat. Dále jdou Lucka, Filip a Adélka. Když se všichni opět setkáváme na parkovišti , zjišťujeme, že cíl byl již nedaleko. Mrazejk s Vlastou a Honzou nás očekávají na písečné pláži Plage d Arone nebo lépe v přilehlé hospůdce. Dáme si jedno na osvěžení a jdeme se koupat. Vysoké vlny se starají o všeobecnou zábavu. Diváci na břehu pozorují s úsměvem postavy zmítané vysokými, zčeřenými vlnami, valícími se jedna za druhou k pobřeží. Snad si ještě někdy v klidu zaplaveme. Dovolená pomalu končí a poslední dny nás moře pouze vyvrhuje jako vorvaně. Jen když je veselo. Vracíme se do Piany a po D81 domů. Nákup v krámě v Portu jako vždykrátce přerušuje přesun a dává odpočinout rukám od neustálého točení a řazení. Co jsme dělali večer si už nepamatuji, ale asi nic výjimečného.Čtrvrtek 15.7. ráno se jdeme projít po vsi, vyfotit pár domů a kostel, jehož zvony pravidelně odbíjí časnaší dovolené. Jednotlivá stavení v Partinellu tvoří klikaté uličky na úbočí prudkého kopce. Již jsem psal, že nahoru jezdíme na jedničku. Domy jsou vesměs renovované, všude plno rostlin, na zahrádkách místní pěstují zeleninu. Každý má minimálně jednoho psa, jinak jsem z domácího zvířectva již zmiňoval ovce a kozla. Vesnicí se také v ranních hodinách pohybuje kráva, odkud jde a kam je mi záhadou. U jednoho z domů parkuje kačka, která je určitě v provozu, protože měnila svoje místo. Ve vsi chybí krám i jakékoliv jiné zabezpečení. Nejbližší je asi ten v Portu. Pitná voda se musí kupovat, ta z vodovodu není poživatelná. Procházku ukončujeme stoupáním zpět k našemu domu, ostatní už vstali a snídají. Dnešní program bude ve znamení lenošení na pláži. Je třeba nasbírat síly na cestu domů. Silný vítr stále vzdouvá vlny modelující kamenité pobřeží. Na plavání to moc není, dětem to ale nevadí, nechávají se rolovat vlnami a užívají si moře plnými doušky. Naše aktivity jsou omezenější, rychle překonat přílivovou vlnu, chvíli se nechat nadnášet a potom zase pokud možno nezasažen mlýnicí ven. Boty do vody by se hodily, někdy i na ruce. Tak snad příště. Odpolední nákup potřebných surovin a návrat Marsem domů. Společná večeře s kočičkami a mravenci, několik piva panáků uzavírá další den naší dovolené.
Pátek 16.7. poslední den v Partinellu. Program dne stejný jako ve čtvrtek, pláž AMI, nákup a cestou zpět společné foto u kostela. Bohužel na krásný kamenný kostel se zvonicí zrovna montovali hodiny. Fotka našich aut i s nově nainstalovaným ciferníkem na kostelní věži dokládá skutečnost, že i v malé vesnici na Korsice umí necitlivým zásahem zcela narušit původní architekturu. Třeba to bylo jen na zkoušku. Odpoledne pomalu balíme a připravujeme se na sobotní cestu do Bastie.Poslední večer plánujeme cestu , je několik možností, ale Mrazejk určitě vybere tu ideální. Odjezd je naplánován na 10.00. Dobrou noc.
Sobota 17.7.ranní shon ve znamení úklidu, balení, nakládání, zkrátka odjíždíme. Po D81 až na dohled letiště v Calvi, tam doprava na T30 . Za Ile Rousse odbočujeme doleva zase na D81 směrem na Saint- Florent. Vykoupeme se v moři, nakoupíme v supermarketu a pokračujeme zase prudce do kopce směrem na Bastii. Projdeme se po městě, povečeříme a přesuneme se do přístavu. Na ulici parkuje AK 400, modrá jako ta naše. Docela pěkně renovovaná, ale k dokonalosti chybí pár maličkostí. Auto si vyfotíme a pokračujeme. Náš trajekt má bohužel zpoždění, takže místo v 22.30 odplouváme až ve 3.15. Plavba nepřinesla, alespoň v mém případě, očekávaný odpočinek ve formě spánku.Neděle 18.7. v Livornu jsme kolem osmé a ihned odjíždíme.Po domluvě si dáme někde kávu.Hlavně rychle opustit město. Zpáteční cesta probíhala bez komplikací.Kačky jely na plný plyn, dálnice byly z důvodu zákazu kamionů téměř bez STAU. Přes Itálii slunečno, při stoupání do Alp se zatáhne a v Brenneru začne pršet. Déšť se změnil v liják a trvá až někam za Insbruck. Německem zase bez deště, kačky se pěkně odsolily a teď i dobře vyschnou. Uháníme severním směrem, míjíme Mnichov, Regensburg a už se těšíme na odbočku doprava. Za hranicemi poslední společné tankování a rozloučení. Do Prahy jsme dorazili kolem půlnoci a ukončili úspěšnou expedici Korsika 21.
Evžen 6020
další fotky zde
Remeš - červen 2021
vydáno 20.08.2021
Na asi čtvrtý pokus se podařilo po více jak roční pauze uspořádat salon v Remeši. Celou situaci provázela navíc různá protikoronavirová omezení. Díky prodlevě ohledně používání tzv. Covid pasů nám Francie uznávala očkování až od 1.7. Takže pro cestu do Francie byl kromě vyplnění vstupního formuláře ještě nutný PCR test ne starší než 72 hodin (dlužno ovšem podotknout, že nikde nikdo nic nechtěl). Pro salon ale toto neplatilo a test nesměl být starší než 48 hodin, tudíž to bylo nereálné. Naštěstí vystavovatelé tuto povinnost neměli, takže jsem oslovil své známé a jeden z nich mi dal propustku.Už loni, když byl ještě uváděn březnový termín, bylo v propozicích upozornění na probíhající přestavbu celého areálu výstaviště. Ta do letošního roku opravdu proběhla celá, ale to, co na místě původních tří hal vymysleli, se dá jen stěží pochopit. Původní haly, kterým nic nebylo, strhli a na jejich místě vznikly už jen dvě. Také vchod na výstavu byl úplně jinde než dřív a kdo byl zvyklý na příjezd a parkování, ten nechápal ani, kde má postavit auto a kudy se ke vchodu dostane. Zmizelo venkovní parkoviště pro historická vozidla a ta se přemístila na novou plochu uvnitř areálu. Tím samozřejmě ubyla venkovní plocha pro prodejce dílů a navíc vznikl ještě veliký stan s občerstvením a kavárna. Všechno na úkor místa pro kluby a prodejce. Někteří byli na zbývající zpevněné ploše před halou, ale ti, co se sem nevešli, dostali šanci na ploše mimo areál. Ta byla oplocena mobilním plotem, vysypaná šotolinou a vybavená mobilními záchody, prostě hrůza.
Po všech peripetiích ale nakonec stejně dorazila slabá polovina prodejců, známější značky, jako je Méhari Club Cassis, 2CV Pieces, Burton, Rennel, Ichard, Dirk Sassen, Melun Retro Passion a další, se vůbec nedostavily. I kluby byly ve vnitřní hale zastoupeny dost řídce. To samozřejmě vedlo i k nižší účasti návštěvníků a z obvyklých 10 000 lidí dorazila asi půlka. Další ranou byla sobotní večerní smršť s bouřkou a přívalovým lijákem. Stany prodejců na šotolinové ploše byly smeteny, konstrukce rozlámány a zboží v krabicích plulo jako lodičky. Prostě na všechny strany totální fiasko.
V neděli v poledne měli všichni sbaleno a venku už nikdo nezůstal. Ještě jsem odpoledne zajel do automuzea v Remeši, protože už opravdu nebylo na výstavě nic dalšího k vidění. Pokud pro příští rok pořadatelé celou koncepci výstaviště nepřehodnotí, tak další účast již nemá smysl. Je to škoda, byla to moje nejoblíbenější burza.
Luboš 40-93
fotky z výstavy zde a z muzea zde
Varvažov 2021
vydáno 15.06.2021
Jarní setkání příznivců vozidel značky Citroën pořádal První Citroën club Praha jako obvykle ve Varvažově. Kdo přijal pozvání, nedal se zastrašit zprávami o počtu nakažených a nedbal předpovědi počasí, prožil příjemné chvíle v prostředí pionýrského tábora ve společnosti více či méně známých majitelů značky. Milena Dovrtělová a můj jmenovec Pepa se postarali o program pro dospělé i pro děti. Místní hospůdka nabízela jako vždy chutnou krmi, dostatek studeného piva z Protivína hasil žízeň a obě dohromady podpořily dobrou náladu a pohodu pro všechny účastníky. Večer si i Luboš Hůla vzal dlouhé kalhoty a pevnou obuv, teplota rychle klesala a od úst se nám kouřilo jako Mrazejkovi. U táboráku bylo prý tepleji, ale jen v první řadě. My jsme před nastydnutím využili pohodlí chatky a ulehli asi ještě před večerkou. Setkání ve Varvažově se nedá nic vytknout. Poděkování pořadatelům i majitelům kempu.Evžen 6020
Jarní sraz ve Varvažově
vydáno 04.06.2021
Poslední květnový víkend se nakonec situace trochu vylepšila a tím pádem se i mohl konat jarní sraz, který 1. Citroen Club Praha každoročně pořádá. Letos se sjelo kolem 50 aut. Na programu byl výlet do Písku, kde jsme si prošli nábřeží a prohlédli si místní atrakci - pískové sochy. Odtud jsme jeli po stopách Jana Žižky z Trocnova až k památníku bitvy u Sudoměře, kde nám Kuba z Bíliny poskytl odborný učitelský výklad a kde jsme i spáchali skupinovou fotografii. Večer byl táborák a i počasí docela ušlo, i když teplo vypadá jinak. Aspoň, že nám nepršelo. V neděli na zpáteční cestě jsme ještě s Jirkou, Míšou a Vojtou Jandusovými absolvovali výlet lodí po přehradě. Odplouvali jsme od hradu Zvíkov, takže jsme vyzkoušeli jinou trasu než před několika lety.Luboš 40-93
fotky zde
Jednodenní výlet v hodině dvanácté
vydáno 06.10.2020
Na sobotu 3.10. jsem naplánoval jednodenní výlet. Trochu s obavami jsem sledoval vývoj situace, ale skutečnost, že tento víkend se konaly volby, posunula nouzový stav až na pondělí. V sobotu jsme se tedy shromáždili v 9,00 ráno tradičně na parkovišti před Břevnovským klášterem. Někteří sice na poslední chvíli účast odřekli, ale 22 aut mi připadalo jako slušný počet. Podle jídelníčku si účastníci vybrali jídla k obědu, to jsme objednali telefonicky v restauraci a v půl desáté jsme vyjeli za krásného počasí směrem na letiště, kde jsme před Outletem v Tuchoměřicích měli vyhražená místa na zaparkování. Prohlídka youngtimerů probíhala o poznání lépe než stejná akce při srazu C6. Poděkování patří majiteli p. Pokornému a jeho spolupracovnici pí. Horákové. Ti pro nás připravili dokonce malé občerstvení - kávu s bábovkou a vodu. Showroom byl po dobu naší návštěvy uzavřen pro veřejnost. Kdo chrtěl, mohl se p. Pokorného zeptat na zajímavosti kolem vystavených aut a v doprovodu se podívat i za pásky. Vystavený De Lorean byl zrovna připravený pro filmaře, kteří si ho vyzvedávali. Pan majitel má i pěknou sbírku tenisových raket.Po nezbytném focení uvnitř i venku na parkovišti jsme zavedli po úzkých okreskách naši spanilou jízdu přes Unhošť do obce Malé Kyšice, kde jsme měli rezervovaný oběd v restauraci Penzion Lika. Jídla byla včas připravená a chutná. Na mysli mi vytanul slogan hypermarketu Globus - "tady je svět ještě v pořádku". Nikdo nesmyslně nevyžadoval roušky a ani místní ani personál je také neměli. Sláva! Po obědě se někteří z vás vydali na prohlídku nedalekého Dědkova Mlýna. Doufám, že jste si to všichni užili, protože počasí nám fakt přálo a zákaz shromažďování ještě nikdo nestihl vyhlásit. V hlavě mám již projekt na příští rok, chtěl bych vás vytáhnout na prohlídku Citromuzea ve francouzském Castellane u kaňonu Verdon, kde jsem byl letos s Jirkou. To je ale už jiná kapitola a musíme počkat, jestli nám bude situace nakloněná.
Luboš 40-93
fotky zde
Výlet do Francie
vydáno 27.09.2020
Protože vidina zlepšení situace se začala koncem prázdnin zvolna rozplývat a také návštěva odložených akcí v říjnu v Remeši a v listopadu v Lyonu není vůbec jistá, spíše naopak, rozhodli jsme se den ze dne s kamarádem Jirkou Jandusem na přelomu srpna a září pro týdenní výlet do kaňonu Verdon, který jsme spojili s návštěvou Citromuzea v Castellane a vyjížďkami po okolí. Prověřil jsem situaci v kempu poblíž muzea, mobilhome byl k dispozici a tak poslední srpnovou sobotu jsme již dojeli do Castelane v sestavě Jumpy, vlek a na něm Jirkova Honda Africa Twin. Neděli jsme věnovali muzeu. Byl jsem tam již potřetí a pokaždé bylo všechno jinak. Při první návštěvě s Pavlem Maierem v roce 2009 tam stála jen jedna hala, při druhé v roce 2016 byly haly již dvě a když jsme v sobotu odjížděli, začínaly stavební práce na třetí hale. Ta již v současnosti stojí a muzeu to hodně prospělo. Když si prohlédnete fotky z předchzích návštěv, tak je vidět, že ke konci už bylo místa opravdu málo. To se teď změnilo, haly jsou vzdušnější a došlo i na nové přírůstky - youngtimery jako AX, BX, XM, Saxo, Xsaru i Xantii. I původní expozice se rozrostla o nové přírůstky a zároveň pár aut i ubylo. Koukněte na fotky, tentokrát jsou tam spíš celkové pohledy.Mám taky jeden nápad, o kterém jsem už několikrát mluvil. Zorganizoval bych pro vás prohlídku muzea, dokázal bych zařídit i rezervace mobilhomů i míst v kempu (kemp je v docházkové vzdálenosti od muzea), má bazén, ceny jsou příznivé a už jsem to tam i projednal. Mohli byste tam buď začínat nebo končit svou dovolenou. V hlavě mám podobné datum jako letos, jen ale na příští rok. Dva dny bych tam strávil s vámi a ty by vám měly stačit na muzeum i kaňon Verdon. Já bych pak odjel a vy byste mohli zůstat i déle, nebo si přejet někam jinam. Ale o tom později.
V pondělí byly všechny silnice uzavřené kvůli průjezdu Tour de France. Dopoledne jsme udělali výšlap ke kostelu na skále, která se tyčí nad Castellane. Byla to fuška, ale stojí to za to. Odpoledne jsme od bazénu sledovali průjezd karavany Tour de France. Všichni kolem museli mít roušky (to bedlivě hlídali četníci), ale my jsme byli za plotem, tak jsme vyměnili roušky za sklenice s Pastisem. V úterý jsme objeli kaňon, na jezeře jsme si půjčili elektrolodičky a jeli kaňonem proti proudu, koupali se v jezeře, ve středu jsme jezdili po okolí - jsou tam podobné červené skály jako na Korsice a úzké silničky s tunely, prostě paráda, akorát motorka je asi vhodnější než Jumpy. Čtvrtek v Cannes na pláži, v pátek jsme koupili v muzeu Xantii 2,0i 16V Activa se 44 000 km na tachometru po 1. majiteli a v sobotu jsme jeli v sestavě Xantia, Jumpy a vlek s motorkou zpátky domů. Úžasný výlet v hodině dvanácté, teď se asi dlouho nikam nepodíváme.
Luboš 40-93
fotky zde
Sraz 1. Citroen Clubu v Lužanech - 11.-13. září 2020
vydáno 21.09.2020
Letošní podzimní sraz v Lužanech se úplně vymykal normálu. Zatímco já se nepamatuji, že by tam někdy panovalo pěkné počasí, letos při tom koronavirovém šílenství bylo celý víkend nádherně. To a hlad po nějaké akci, když předtím byly všechny zrušené, se podepsalo i na účasti. My jsme se tam objevili kvůli rekonstrukci doma jen v sobotu na otočku, ale celkem bylo v kempu přes 80 Citroenů a v konvoji nás jelo krásných 70 aut! Spanilou jízdou jsme dojeli do Hořic, kde jsme šli místo návštěvy muzea v roušce na oběd. Po obědě jsme se už nevraceli na plac a odjeli jsme domů. Tak dávám na stránky alespoň pár fotek. Snad to bude za rok trochu lepší.Fotografie zde.
Luboš 40-93
Haberpoint 2020
vydáno 13.09.2020
O víkendu 4.-6. září se konalo na louce u vesnice Haberpoint již 39. setkání příznivců a majitelů vozů Citroen 2CV.Tento sraz pořádá Alex Gasteiger z 2CV klubu Salzburg na stejném místě již 32 let. Naše AK 400 se vydala na cestu v pátek za krásného, slunného počasí.
Poznámka o počasí je v případě tohoto setkání více než doplňující informací. V této oblasti se povětrnostní podmínky velice rychle mění, bezvětří a jasná obloha jsou během chvíle vystřídány těžkými mraky, silný vítr a déšť se opírají do stanů a odnáší turecké pavilony na vedlejší louky. Mnohokrát jsme stanoviště opustili mokří a zmrzlí, mnohokrát jsme do Salzburgu kvůli špatné předpovědi vůbec nejeli.
Cesta proběhla bez větších problémů. AK není žádný závodník, přesto jsme kolem třetí po poledni přistáli na louce, vyhledali místo a zahnízdili se. Po zbytek dne jsme se snažili poznávat majitele již přijedších kachen a vítali nové účastníky. Soumrak byl nádherný, zapadající slunce, prodlužující se stíny a neodmyslitelné vzdušné balóny dokreslovaly klid a pohodu. Samozřejmě Salzburger Stiegel, grilované klobásy a trocha urychlovače (šnaps) podpořily komunikaci a později i výtečné posezení u táboráku. Vlahá noc, svítání a ranní rosa. Z táhlých, nehlubokých údolí vyhání první sluneční paprsky mlžný opar. Klid přerušuje vrzání dveří a otevírání stanů, rozespalé postavy se líně plouží vykonat potřebu a osobní hygienu. Plameny plynových vařičů olizují konvice, vůně kávy ohlašuje čas ke snídani. Po snídani jsme se museli bohužel rozloučit a vrátit se domů. Přesto bylo i toto krátké zavzpomínání velice příjemné. Poprvé jsme tady byli přesně před 30 lety, potom téměř každý rok asi deset ročníků. Vše přerušilo již zmiňované příšerné počasí. Před třemi nebo čtyřmi lety jsme pozvání opět přijali. Doufáme, že příští rok bude příznivá předpověď a tím i potvrzená naše účast na 40. ročníku.
Děkujeme všem pořadatelům za krásné přijetí a pohodu i přes celosvětový humbuk kolem Covid 19.
Fotografie zde.
Monika a Evžen 6020
Sraz C6 a XM, návštěva Premium Outlet Prague Airport
vydáno 17.07.2020
Na 15. srpna bylo avizováno setkání majitelů Citroenů C6. Tak jsem si na svém SM obnovil rychle už rok propadlou STK a společně s Jirkou Jandusem jsme vyrazili ve složení SM a XM 3,0 V6. Před odjezdem jsme zjistili, že C6ky nemají sraz v Outletu nahlášený a tak jsme si auta od firmy Engine cz mohli prohlédnout jako všichni ostatní návštěvníci outletu. V sobotu v 10,00 jsme se tak sešli na parkovišti a protože nás bylo jen málo přes 10 aut, neměli jsme s parkováním pohromadě žádný problém. V 11,00 jsme vyrazili na prohlídku. Outlet je úžasná stavba, všude jsou dobové uličky se secesními pouličními lampami a butiky a uprostřed toho cca 200 youngtimerů. Nechci se o tom moc rozepisovat, protože tam plánuji náš letošní jednodenní výlet. Ale to budeme mít již vše domluvené předem, takže parkoviště zajištěné pro všechny společně, prohlídka i těch aut, která jsou normálně umístěna v kójích za páskou atd. Ale to se včas dozvíte.Po prohlídce jsme se přesunuli na oběd do restaurace v Únětickém pivovaru. Pivovar je fakt pěkný a zřejmě i zajímavý pro milovníky piva, protože všude se prodávaly láhve s patentním uzávěrem a pivo opravdu lidé vesele kupovali. Horší to bylo s obědem. Kulinářský zážitek z této restaurace je fakt smrtelný... Vybral jsem si jakýsi hovězí steak na grilu. Na dotaz, jak že vypadá, jsem byl upozorněn, že má takový lojový okraj. Optal jsem se, zda steak bude měkký. Prý měkký určitě. No cirkulárku jsem ve výbavě ten den opravdu neměl... Po obědě jsme měli kolem 15. hodiny sraz s majiteli XM pod strakonickou dálnicí. Tam jsme trochu pokecali a okoukli auta a vydali se zpátky do Prahy. Kolem 17,00 jsme již parkovali auta do našich garáží. Byli jsme rádi, že jsme trochu vyvětrali naše miláčky a zároveň jsme to brali tak trochu jako naplánování našeho letošního výletu. Ale to vám ještě včas oznámím. Předběžný termín jsme stanovili na sobotu 3.10. 2020.
Fotografie zde.
Luboš 40-93
Oslava narozenin Věry a Karla Pálkových
vydáno 17.07.2020
V sobotu 4. července se podařilo konečně zvládnout přesunutou oslavu šedesátin Věry a Karla. Oslava se konala v soukromé restauraci poblíž jejich chalupy v Nemilkově. Karel na tuto zvláštní příležitost vyjel s několika svými Citroeny (DS, Rosalie, CX šestikolka, kachna, Acadiane a C6) a výstavku doplnil Pavel Brož s hasičským Belphegorem a Filip Šimanovský se svojí kachnou. Sešla se hlavně jejich početná rodina a přátelé, z Citroenistů pak Brožovi, Mrázovi a my. Strávili jsme příjemné odpoledne a za to moc děkujeme!
Fotografie zde.
Luboš 40-93
Epoqu´auto v Lyonu
vydáno 26.01.2020
Jako každý rok i letos jsme první listopadový čtvrtek zamířili v obvyklé sestavě do Lyonu na výstavu a burzu Epoqu´auto. Tahle byla jako všechny letošní akce zasvěcená oslavám stoletého výročí značky Citroen. Hned v pátek ráno nás ve vstupní hale vítal prezidentský kabriolet SM od Chaprona a vedle pětice Citroenů od TUB (prototyp HY) až po prototyp kachny. Naproti replika Tractionu harmonikářky Yvette Horner z karavany Tour de France. Uvnitř bylo také hned každému jasné, že Citroen slaví, ve dvojstupu proti vchodu bylo zastoupeno snad všechno zajímavé od této značky. Ve vnitřní hale byla opět další výstava Citroenů, tentokrát znovu dvojstup, ale ve tvaru "U". A to nemluvím o tzv. "vesnici Citroen" v nejzadnější hale, kde každoročně vystavují kluby! Nebudu to dál rozebírat, podívejte se radši sami na fotky z akce. Za dva dny jsem to stačil všechno prohlédnout a nafotit. Byla to fakt paráda!
Fotografie zde.
Luboš 40-93
Podzimní výlet za vlky na Srní
vydáno 26.01.2020
Na neděli 27.10. naplánovali plzeňáci podzimní vyjížďku s cílem navštívit vlčí výběh na Srní. Chtěl jsem jet se svým SM, ale baterka v autě jaksi odumřela a protože musí být přesně jen ta jediná správná, dorazila mi až těsně před akcí. A protože i montáž probíhá na heveru s demontovaným PP kolem a částí podběhu, udělal jsem ještě pokus nastartovat auto boosterem, ale ani to nevyšlo. Dál už byl jen náhradní program. Z DS Store Domanský na Černém mostě jsem měl na týden zapůjčený nový model DS3 Crossback, tak jsem se rozhodl ho na výletě účastníkům předvést.Sraz jsme měli ráno u Karla Pálka na chalupě v šumavském Nemilkově. To je nedaleko Chrástova, kde bývá každoročně jarní otevírání sezóny. Když jsem dorazil na místo, už tam asi 10 aut bylo a další přijížděla. Vydali jsme se konvojem na Srní, kde ve vlčím výběhu má být několik vlčích rodin. Někteří dorazili přímo až sem, např. Evžen 60-20, a tak se kolona pěkně zahustila. Než se všem podařilo zajet na placené parkoviště, chvíli to trvalo. Pak jsme po vyčerpávajícím výstupu dorazili s Evženem, Monikou a Pavlem Mrázem k vlkům. Po chvíli se nám podařilo jich i několik zahlédnout, ale na pěknou fotku to nevydalo. Ze Srní jsme jeli na oběd do pivovarské restaurace v Sušici a po obědě jsme ještě na vyhlídce nad Sušicí zvládli společné foto. Byla to pěkná kompenzace toho, že jednodenní výlet jsme letos kvůli činnostem spojeným s oslavou 100 let v Letňanech nedělali. Takže plzeňákům patří jako obvykle dík!
Fotografie zde.
Luboš 40-93
Podzimní sraz 1. Citroenklubu v Lužanech - září 2019
vydáno 26.01.2020
Přesně uprostřed mezi oběma pražskými Roadshow jsem zajel ještě na jeden den navštívit podzimní sraz v Lužanech. Protože jsem vezl trika a ručníky na prodej, vzal jsem si úplně normální auto - Jumpy, které používám spíše na cesty do zahraničí. V sobotu bylo výjimečně pěkné počasí a konvojem asi 50 aut jsme zajeli do Lomnice nad Popelkou, kde v bývalé továrně je kromě různých artefaktů také soukromé muzeum anglických motocyklů málo známé značky Raleigh. Výstava byla zajímavá, odhaduji, že je zde cca 20 motocyklů této značky, některé restaurované, jiné v nálezovém stavu. Na srazu bylo přes 70 Citroenů a to je hodně pěkná účast. Nafotil jsem vám pár fotek, na které se tu můžete podívat.
Fotografie zde.
Luboš 40-93
Roadshow Citroen - letos dvakrát v Praze
vydáno 30.09.2019
Jako každoročně i letos se jede napříč republikou Roadshow Citroen. Ta letošní je zvláštní tím, že v rámci oslav stého výročí značky jsou její součástí i historické Citroeny. Já jsem se podílel na Roadshow v OC Letňany 12.9. - vystavovali jsme tam 7 aut a v OC Štěrboholy 29.9. - 10 aut. Opět dík všem, kteří nám auta zapůjčili!Fotografie zde.
Luboš 40-93
100 let Citroën - Praha Letňany
vydáno 30.09.2019
Po sedmi týdnech, které uplynuly od oslav ve Francii, jsme další megaakci připravili i v Praze, na letišti v Letňanech. Setkání bylo vyvrcholením téměř šestiměsíční práce celého týmu. Prvotní požadavek zněl na shromáždění stovky Citroenů k důstojné oslavě století naší značky. Nakonec se počet aut ustálil na čísle 140! Za organizaci musím poděkovat členům našeho i ostatních Citroen klubů a i těm vystavovatelům, kteří v klubech ani organizováni nejsou. Podařlio se shromáždit i takové kusy, které nejsou jen tak někde k vidění. Na čestných místech stál typ SM Opéra od pařížské karosárny Chapron (vyrobeno pouze 6 ks), 2CV Sahara, BX 4TC (1 kus z dvousetkusové homologační série pro skupinu B) a Rosalie. Majitelům patří dík za to, že se s námi o takové rarity podělili. Dík ale patří i těm, kteří přijeli zdaleka - oba kabriolety Traction (jeden až ze Slovenska a cestu absolvoval po ose!), ale i těm, kteří dovezli 4-5 automobilů najednou. Zvláště bych chtěl poděkovat i agentuře BBA, která akci připravovala, zástupcům značky Citroen, dále Tomášovi Nerudovi, který celý den na pódiu návštěvníky bavil, vysvětloval jim techniku a předváděl jí v praxi. Prostě všem, kteří se na akci podíleli, byť jen s jedním exponátem. Udělali jste mi velkou radost! Letecký den vhodně doplnil program našeho setkání a tak bylo stále na co koukat. Trošku zklamalo počasí, ale i to se odpoledne vylepšilo. Myslím, že výroční setkání splnilo naše očekávání více než na sto procent. V naší galerii si můžete prohlédnout fotografie a ještě se nezapomeňte podívat na odkaz, kde najdete fotky od našich členů Týny Zouzalové a Marka Štěpáníka.Luboš 40-93
100 let Citroën - La Ferté Vidame
vydáno 30.09.2019
Toto významné výročí navštívilo hodně posádek z Čech, takže už jistě každý z vás o akci něco zaslechl. Z mého pohledu šlo o počin, který nemá jak v minulosti tak i do budoucna obdoby. Podle dostupných zdrojů se jí zúčastnilo cca 4200 Citroenů všech typů, dále asi 10000 lidí, registrovaných s vystavenými automobily a celkem asi 15000 lidí dohromady i s návštěvníky. Tentokrát ani organizace příliš nezklamala a to je na Francii mírně řečeno neobvyklé. Jen první den jsme zažili trochu zmatků při hledání registrace, když někdo umístil orientační tabuli na místo, odkud se opravdu nedalo k registraci dojet. Nebylo nás ale mnoho, jen asi do 20 aut. Pak už akce probíhala v pohodě. Když pominu světový sraz kachen v Salbris, který drží počtem přes 7000 aut stále prvenství, tak přes 4000 různých modelů Citroenů asi dosud nikdy nikdo pohromadě neviděl a už jistě ani neuvidí. Nejvíc to bylo znát na modelech Traction a DS - louky plné řad parkujících aut stejných typů byly ohromující. Ale ani nejstarší typy nechyběly, všechny modely byly zastoupeny v hojném počtu. Lokalita zkušebního okruhu PSA byla pro takovou akci dobře vybrána. Zřícenina zámku umocňovala dojem ze setkání. Instalované muzeum sice neukázalo nic, co by zcestovalý Citroenista už neznal, ale to množství známých kusů pod jednou, vlastně dvěma střechami bylo opravdu působivé. Nebudu to příliš rozebírat, raději se podívejte na fotky v galerii. Pro mě to byl asi největší zážitek v celé kariéře.Luboš 40-93
Bílina - 13.7. 2019
vydáno 17.08.2019
Na sraz do Bíliny jsem si z časových důvodů zajel jen na sobotu dopoledne na výstavu aut na náměstí. Měl jsem tam domluvenou schůzku se zástupci agentury, která organizuje Sto let Citroenu a do Bíliny přivezli předvést panely s historií, které pak uvidíte 7. září v Letňanech a následně i na Roadshow. Protože se mi zatím nikoho nepodařilo přemluvit, aby o setkání něco napsal, tak si aspoň prohlédněte pár fotek z výstavy zde.Luboš 40-93
Kulmbach - červenec 2019
vydáno 15.07.2019
Letos již po čtrnácté přivítal areál pivovaru v Kulmbachu příznivce legendárních Citroenů 2CV. S Pavlem Mrázem a Milanem Chroustovským jsme se domluvili na společném přesunu. V pátek dopoledne jsme vytvořili krátký konvoj dvou AK400 + jedné kachny. Nepříznivý protivítr nás doprovázel celou cestu západním směrem. Poměrně často jsem musel řadit třetí rychlostní stupeň a pedál plynu stále kopíroval plech podlahy. Krátce po poledni jsme dorazili, dali si panáka na přivítanou a udělali první čárku na lednici. Pivovar se nenechal zahanbit, obsah lednic byl neustále doplňován několika druhy lahodného piva. Příjemný zvuk vzduchem chlazeného boxeru ohlašoval každou přijíždějící kachnu. Louka se pomalu plnila, čárek na lednici přibývalo. Večerní Lagerfeuer (lágrfojr), neboli táborák, přispěl k výborné náladě účastníků.V sobotu ráno tradičně čerstvé pečivo, míchaná vajíčka od Mrazejka a horká káva. Vykonáme osobní hygienu, umyjeme nádobí a po krátké procházce do Aldi odjíždíme na společnou vyjížďku po okolí Kulmbachu. Dlouhý pestrý had kachen se doslova plazil po úzkých vedlejších silničkách a překonával strmá stoupání často na první rychlostní stupeň. Na návrší za dvě a zase dolů, pomalu, aby neodešly brzdy. Kolik kopců jsme takto zdolali nevím, byl to zážitek nejen pro nás, ale i pro náhodné diváky. Při zpáteční cestě mě napadá myšlenka proč nás takhle vláčeli po kopcích. Günter bude určitě sedět ve stanu u vjezdu a nabízet spojkové sady, kotouče a brzdové destičky. V šotolině třeba někdo udělal i gumu. Neseděl a nenabízel. Důležité bylo, že se všichni vrátili v pořádku zpět a užívali teplého letního odpoledne, každý podle svého uvážení.
My jsme šli na hrad. Renesanční pevnost Plassenburg je taky na kopci. Rozsáhlý hrad, zmiňovaný již ve 12. století, tvoří jedinečnou dominantu města. Původní úmysl koupání na městském koupališti se změnil v klidnou procházku městem. Po návratu se opět ozvala žízeň, kterou jsme úspěšně hasili studeným pivem. Pozdní odpoledne, naplněné povídáním, vzpomínkami a plány na další setkání, pokračovalo po setmění vyhlášením tomboly. Nejmenší děti vytahovaly z klobouku čísla šťastných výherců. Poslední čárky na lednici, panáka a spát.
Neděle ve znamení loučení a odjezdu domů. Čtrnáctý Kulmbach nezklamal, poděkování nejen pořadatelům, ale i všem účastníkům, kteří dorazili ze všech koutů Německa a České republiky.
Evžen + Monika 6020
Další fotky jsou zde
Peruc - červen 2019
vydáno 17.06.2019
Kdo přijal pozvání na letošní národní setkání majitelů kachen na Peruci, určitě nebyl zklamán. Pořadatelský klub v Lounech pod vedením Miloše Kolaříka přichystal vše potřebné. Kemp v Peruci, dnes městysu s minulostí sahající do začátku druhého tisíciletí, se zaplnil kačkami. Přesný počet nevím, ale já jsem dorazil v pátek kolem půl šesté a měl jsem číslo 55. Kachny z Čech a Moravy, ze sousedního Německa, z Rakouska i z Polska. Krásné letní počasí, točené lounské pivo, dobré jídlo a k tomu hlasitý bigbít. Sobotní spanilá jízda měla cíl v železničním muzeu ve Zlonicích. Koupaliště v areálu kempu nabízelo vítané osvěžení horkého, letního dne. Celkový dojem zkazil asi jen nedělní déšť. Já jsem se zúčastnil pouze do sobotního odpoledne. Odjeli jsem s Lubošem 4093 směr Praha. Cestou nám v protisměru mávaly kačky na rozloučenou.Slunce, léto, kachny, co si více přát...
Evžen 6020
Další fotky jsou zde
Jarní sraz 1. Citroen klubu ve Varvažově
vydáno 09.06.2019
Letošního setkání ve Varvažově jsem se zúčastnil až od soboty, protože jsem měl v pátek jiné povinnosti. Dorazil jsem s kachnou kolem poledne a hned jsem začal řešit auta na 100. výročí v Letňanech. Získal jsem nějaké nové duše a to mě celkem potěšilo. Odpoledne jsme jeli asi třicetikilometrový konvoj do městského muzea v Rožmitálu pod Třemšínem, kde stěžejní expozicí je soukromá sbírka asi třiceti vozů Aero. Musím uznat, že to Pavel Brož s Aerovkami docela vychytal, bylo to moc pěkné. Po návratu jsem řešil spolu s Karlem Pálkem, Milenou Dovrtělovou a Michalem Zlámalem výhledy na příští rok, kdy by měl během třetího červnového víkendu ve Varvažově proběhnout národní sraz. Loni byl v Nedamově pod taktovkou Tomáše Nerudy, letos bude příští víkend na Peruci a napřesrok to mají na starosti oba naše kluby - 1. Citroen klub Praha a Nezávislý 2CV Klub Praha. Pak jsem opět dohadoval auta do Letňan a to už byl večer, něco jsme nagrilovali, popili a pokecali. Ráno jsme s Evženem a Monikou vyrazili zpátky do Prahy.Luboš 40-93
Další fotky jsou zde
Sraz Oltcitů květen 2019
vydáno 26.05.2019
Poslední květnový víkend jsem navštívil s Milanem Chroustovským (2CV AK400) sraz Oltcitů v Hubenově, který pořádal náš člen Honza Rada. Bohužel byl sraz poznamenán nezvanými hosty, kteří přes noc z pátku na sobotu odcizili účastníkům různé předměty a finanční hotovost až ve výši cca 300 000,- Kč. I tak se ale sraz vydařil a účast cca 20 vozů včetně návštěvníků z Rumunska, Polska, Itálie a Holandska mile překvapila. Některé typy Oltcitů jako Oltena s motorem 1300 ccm z Citroenu GSA a další modely u nás nikdy neprodávané mě celkem zaskočily. Ale je potřeba se neustále učit. Po spanilé jízdě a obědu v nedaleké restauraci jsem odjel do Prahy. Honzova aktivita rozhodně potěšila nejen účastníky srazu, ale i mě a Milana, rádi jsme přispěli se svými auty, i Oltcity se zapsaly do historie značky Citroen.Luboš 40-93
Další fotky jsou zde
Legendy 2019
vydáno 21.05.2019
Letošních Legend jsem se zúčastnil krátce a jen jako divák v neděli po sobotním otevírání sezóny na Chrástově, takže můžete ve fotogalerii pouze vidět pár fotografií z expozice Citroen.Luboš 40-93
Další fotky jsou zde
Chrástov květen 2019
vydáno 21.05.2019
Milí přátelé vozů Citroën,přijal jsem pozvání od Karla + Luďka na šesté zahájení sezóny a setkání přiznivců vozů Citroën, které se konalo v sobotu 18.5. v Chrástově. Moje AK 400, probuzená ze zimního spánku, dostala čerstvý benzin, trochu oleje a hlavně nové obutí. Na úzkých zmijích 125/15 se jí dobře nejezdilo. Nové stopětatřicítky jí moc sluší a bylo znát, že je na silnici spokojená. Posádku vozidla jsem tvořil já a můj věrný garážmistr Vláďa.
Kolem půl jedenácté jsme opustili Chrášťany a po dépětce „uháněli" na Plzeň. Asi za hodinu jsme sjeli na Přeštice a já byl rád, že máme dálnici za sebou. ÁKá není opravdu žádný závodník, maximálka 100 je v dnešním provozu téměř stojící vozidlo. Projíždíme Přešticemi a mně se jméno města spojí s Prefou, která kdysi zaměstnávala část místních obyvatel. Jinak samozřejmě láká k odbočení blízký Starý Plzenec a známá Bohemka. My však odoláme a drtíme dál státní silnici číslo 27. Na obzoru zelená Šumava, sluníčko ohřívá okolní vzduch a motor se konečně dostává na provozní teplotu.
Klatovy byly okresním městem, založeným roku 1260 (Google) a bylo vždy označováno za bránu Šumavy (Evžen Šimek). Průjezd upraveným městem proběhl bez problémů a nám zbývá posledních asi 20km. Itinerář nařizuje v Běšinách odbočit doleva, přes železniční přejezd a po několika kilometrech bychom měli být na místě. Nutné močení přerušuje zvonění telefonu. Ještě, že volají teď, za jízdy není téměř nic slyšet. Prý jsme přejeli statek na levé straně. U mě nic neobvyklého. Otáčíme a po pár stech metrech nás vítá dvůr plný aut a jejich vysmátých majitelů. Od Rosalie po C5 Aircross, DS, XM, GS, CX, BX, SM, kačky, Akadyana a moje AK 400. Auta jako z růže květ, radost pohledět. A pro synáčky i dcerunky bohaté pohoštění. Karel a Luďek zahajují akci proslovem a šampaňským. Mnozí jsou oblečeni „po francouzsku". Všichni se baví, občerstvují a prohlížejí sbírky vozidel a krásných, starých VĚCÍ. Následuje společné focení a odjezd na výlet do muzea dresin.
Vracíme se na hlavní silnici, tvoříme hada Citroënů a míříme do obce Čachrov. Je obdivuhodné, co dokáže přičinlivý člověk shromáždit, opravit, smysluplně uspořádat a nabídnout k vidění zrakům zvědavých návštěvníků. Zrekonstruované dresiny, nespočet tabulek, cedulek, poutačů a jiných maličkostí, spojených se železniční tématikou je vměstnáno v dřevěném domku. K tomu obsáhlý odborný výklad, krátká projížďka na dresině, a opět nasedáme do našich miláčků. Návrat na statek, kde pokračuje volná zábava. Stoly se stále prohýbají pod tíhou lahůdek slaných či sladkých, vesměs domácí produkce. Jíme i očima, ještě jedno nealko, káva a pro nás dnešní akce končí. Nerad bych jel za tmy. Nezbývá než poděkovat všem, kteří to všechno připravili, napekli a navařili, pozvali a pohostili. Určitě se těšíme na další setkání.
Evžen 6020 a garážmistr Vláďa
Další fotky jsou zde
Tiskovka ke stému výročí Citroenu - 14.5. 2019
vydáno 21.05.2019
Ve fotogalerii najdete fotky, kde uvidíte, jak jsme pomocí odtahovky přemísťovali naše auta do industriální kavárny v areálu bývalé Pragovky, kde se konala tiskovka pro novináře. Dík patří Fandovi Burešovi a Evženovi Šimkovi za zapůjčení jejich pěkných kachen a Otovi Schliederovi, který jednak dvě auta přivezl a navíc mi vydatně pomohl s instalací.Luboš 40-93
Fotky zde
Remeš - březen 2019
vydáno 09.04.2019
Letošní odjezd na salon do Remeše se mi trochu zkomplikoval. Předcházel tomu také prodej Vita, se kterým jsme vždycky s Pavlem Maierem jezdili, ale protože za loňský rok jsem s ním najel jen asi 100 km a navíc jsem se dočetl ve francouzském časopisu, že s takovýmto autem už nemůžu do Paříže, ani do Lyonu a navíc od poloviny letošního roku dokonce ani na dálnici mezi Paříží a Orly, kterou využíváme k cestě z hotelu v Orly do Paříže. Vymysleli jsme tedy, že pojedeme Pavlovým Fordem Custom, už jsem ho měl doma, že budu balit, ale nakonec se stalo, že Pavel odjet nemohl, musel se svým Escortem MK 1 na testaci na sportovní průkaz a já nechtěl jet sám půjčeným autem. Takže jsem kouknul na předpověď, žádnou tragedii jsem nenašel a vydal jsem se tedy se svým Jumpíkem na letních pneu. Dan s Karlem se ke mně připojili na Rozvadově. V sestavě 2x Jumpy jsme dorazili do Remeše.Ráno byla klasická fronta u pokladen, ale Dan je frontový bojovník, takže jsme byli uvnitř mezi prvními. Jen počasí nic moc, na tričko to nebylo a sem tam i přeprchlo. V sobotu bylo všude hrozně lidí, ale protože na neděli se počasí mělo mírně zhoršit, zvolili jsme venkovní plochy. Já jsem hledal hlavně svého kamaráda, který mi přivezl nové víčko na rozdělovač do SM. Jak jsem ho měl u sebe, hned jsem měl lepší pocit. Je to nedostupný díl a navíc hrozně drahý, čekal jsem na něj od loňské výstavy v Lyonu. Sobota proběhla ve znamení nákupů a v neděli jsme vyrazili do hal. Hlavním programem jsou letos všude oslavy stého výročí Citroenu a tady to nebylo jinak. Loni byla v prostřední hale expozice k 70 letům kachny a letos tady byly opět Citroeny, tentokrát průřez všemi typy. I v levé hale a na venkovních plochách nás zaujaly různé rarity, které byly k vidění. Například kachna po Madame de Gaulle, Traction překarosovaný firmou Rosengart, nebo jiný od Splendilux, motocykl MF650 s dvouválcem 650ccm z Visy, rekonstrukce kolopásového B2 z výpravy Croisiere noire a spousta tématických výstavek, jako HY prodejce - vetešníka, rekonstrukce barikády s kachnou z květnových událostí roku 1968, prodejci baget, zeleniny atd. Všechny klubové stánky byly opravdu pěkně připravené. Při každém odnosu nákupů do aut jsme fotili na parkovišti. Hned v sobotu tady Karel objevil Rosalie na prodej. Večer proběhlo hluboké přemýšlení a v neděli jsme kontaktovali prodejce, aby se ti dva dohodli.
Nedělní počasí odpoledne překvapilo, svítilo sluníčko a my jsme se opět rozešli po venkovní ploše koupit něco za ceny "konec výstavy". To se povedlo, sehnal jsem chromovanou rouru na přední nárazník AMI6, kterou mám prasklou a nové zadní světlo na Dyanu. Dan koupil do svojí výstavky Peugeotích kol a motocyklů dvě nová dětská kola, ještě pod fólií. V pondělí jsme vyrazili na zpáteční cestu. Byla celkem zima, v noci i zapršelo. Po pár kilometrech přišly blesky, pak i menší kroupy a když začalo sněžit a vyjely i sypače, to už jsem ty letní kola jen těžko rozdýchával a poté, co v jsem v protisměru potkal Mégana ve svodidlech, jsem značně polevil na rychlosti. Ale všechno dobře dopadlo, v Německu už bylo celkem slušně, doma jsem dal Jumpíka do myčky i s mytím podvozku a následující sobotu jel Karel s Danem pro Rosalie. Nakonec prostě úspěšná akce.
Luboš 40-93
Další fotky jsou zde
Epoqu´auto Lyon - listopad 2018
vydáno 05.12.2018
Už několik let je tato výstava třídenní a my přijíždíme ve čtvrtek večer a za dva dny absolvujeme všechny haly i venkovní plochy tak, aby bylo možné se v neděli vracet domů. I letos jsme to takto udělali. Problémem zůstávají zevrubné kontroly při vstupu a ty jsou čím dál horší. Já jsem si hned po ránu naběhnul na jednu z nich a musel jsem se vrátit do auta s kapesním nářadíčkem, které mám už odjakživa v ledvince a zatím nikomu nevadilo. Dalším zádrhelem bylo kompletně jiné uspořádání výstavy v halách, takže v sobotu jsem měl pořád dojem, že jsem neviděl zdaleka všechno. Hned ve vstupní hale byla výstava sportovních automobilů DB, které používají motory a díly Panhard. Na začátku placeného prostoru byla uprostřed expozice značky Lamborghini a po levé straně rekonstrukce benzinové pumpy Total, jako obvykle hodně zdařilá a letos i dekorovaná kachnou. Já jsem směřoval první prohlídku do "Village Citroen", aby tam pak nebyl velký nával. K vidění byly Traction cabrio i kupé, vystavené klubem Traction Universelle, který slaví letos padesáté výročí. Dalšími zajímavostmi, kromě modelů C4, C6, Rosalie, DS a CX, byl například Citroen GS Basalte, černě lakovaný s červenými pruhy a zcela specifickým čalouněním ve stavu, jaký jsem ještě neviděl a užitkový Citroen GSA ve firemní modré barvě elektrospolečnosti EDF/GDF. Další lahůdkou byl prototyp 2CV ve verzi pick-up. To je další dochovaný prototyp, kromě těch tří nálezových z La Ferté Vidame a jednoho zrestaurovaného už před léty (všechny čtyři jsou k vidění v Conservatoire Citroen). Tento kus byl během války přestavěný na pick-up v továrně Michelin a jinak ho můžete najít v Musee Malartre v Rochetaille nedaleko Lyonu. Dále tam pak byla stará hezky restaurovaná kachna z poloviny padesátých let. Jinak další kachny - Charleston, Dolly, dále AMI 6, Visa Chrono, HY v barvách Yacco, sanitní automobil DS, obytná C15ka a cestou jsem ještě potkal dva náklaďáčky U23, hasičský Belfegor a MEP, malou formulku s motorem Citroen GS (některé měly i motory Panhard). V sekci umělců mě nejvíc zaujala motocyklová jednokolka, ale byla jenom "jako stará" a také malíř, zdařile malující vystaveného Morgana. Jinak byl k vidění i Velorex a ten tu opravdu není obvyklý. Nafotil jsem vám i tříkolku Solex, ale myslím, že ta už tu jednou byla. V prostoru určeném pro nedělní aukci mě asi nejvíc zaujal BX 4TC a Michelinský kompresor větší model na vozíčku. Jinak ale zejména Michelinské objekty - smaltované cedule, kopresory a další dosahují už astronomických cen.Každý rok je uprostřed hlavní haly tématická výstava, letos na počest firmy Panhard a Levassor. Vystavená auta byla dost neobvyklá, kromě relativně normálních meziválečných modelů tu byl i Panhard Dynamic s volantem uprostřed a bezventilovým rozvodem šoupátky a pak celá poválečná řada - Dyna X, Dyna Z, PL 17 a CT 24 včetně zajímavých karosářských variant - cabrio, kombi a dále pak kabriolety Pichon Parat a Scarlette, kupé Dyna Veritas, sportovní panhard CD (jeden byl i ve vstupní hale u modelů DB) a další cabria jako Panhard Dyna Junior a Dyna Sprint. Také prototyp Dynavia, který je normálně k vidění v muzeu v Le Mans. Moc pěkná expozice!
Další zajímavostí jsou elektroauta - Méhari a 2CV, byla jich tam spousta, mají oficiální evropskou homologaci a při nákupu existuje ve Francii dotace. Celkem jsem pochopil, proč zrovna Méhari. Méhari Cassis a ostatní podobné firmy, zabývající se druhovýrobou dílů řeší problém, jak opravovat další auta, když už všechny ty kusy, co jsou přihlášené, pomalu docházejí. On není problém vyrobit nové Méhari, ale je problém ho přihlásit. A s homologací modelu E-Méhari se problém elegantně vyřešil sám. Můžou vyrábět a s dotací se najdou i kupci.
Prohlídku parkoviště jsme omezili jen na jeden den, v sobotu se počasí pohoršilo a tak jsme odešli z výstavy o trochu dříve a jeli se podívat na bývalou koncesi Citroen. Před šesti lety jsme tam byli poprvé (fotografie z ročníku 2012 najdete na našich stránkách), tehdy byla asi čerstvě uzavřená, dnes se z tohoto mamutího komplexu stalo místo pro bydlení a sídla firem. Budova je zvenčí restaurovaná a uvnitř přestavěná, jedná se naštěstí o státem uznanou historickou památku. Jinak by asi skončila jako Rustonka v Praze a stál by místo ní kancelářský komplex. Škoda, uzavřela se tím jedna kapitola historie značky. Podobně je to asi i s C42 na Champs Elysees, budova je prázdná a zatím se mi nedoneslo, co bude dál.
V neděli jsme navečer dorazili domů. Už se těším na jarní salon v Remeši.
Luboš 40-93
Další fotky jsou zde
Závěrečný den Citroen Roadshow v Průhonicích 14.10. 2018
vydáno 16.10.2018
Jak se už v posledních letech stalo zvykem, i letos jsem měl vystavenou kachnu v neděli 14.10. na závěru Roadshow na parkovišti před hypermarketem Albert v Průhonicích. Auto jsme předávali kolem desáté dopoledne a hned jsme si zamluvili dvě zkušební jízdy. Chtěl jsem se svézt s novým Berlingem, které mělo nedávno u nás pemiéru a hlavně jsem si chtěl vyzkoušet motor 1,5 HDi. Protože jsem měl půjčený model právě s tímto motorem, šestistupňovým manuálem a zvýšeným podvozkem, auta na mě udělalo dobrý dojem. Oceňuji projekci rychloměru i s hlídáním povolené rychlosti na vysunuté destičce před čelním sklem i to, že nejsou úplně všechny funkce soustředěné pouze na dotykovém displeji - např. klimatizace se ovládá velmi sympatickými tlačítky na spodní části palubky. Také přední náprava nebouchá už od nového vozu, jako je zvykem u předchozího modelu. Naopak co mi vadilo, byl systém start-stop, který je úplně nanic, stejně nejvíce emisí je vypouštěno při startu a navíc systém nadměrně zatěžuje startér, alternátor i baterii a ani elektrická ruční brzda nepatří mezi moje oblíbené. Ale celkové hodnocení více než příznivé.Dalším v pořadí byl C3 Aircross, tentokrát v benzínovém tříválci s automatem. Po C3 Aircross 1,6 HDi z loňska totální rozčarování. Dalšího jsem si již nic nepůjčil a věnovali jsme se raději diskuzi kolem oslav 100 let jak ve Francii tak hlavně u nás. Navečer jsem pak odvezl kachnu do garáže. Protože i tady jsme měli opravdu krásné počasí, musím konstatovat, že akce byla vydařená a poděkovat zástupcům Citroenu ČR a všem ostatním organizátorům kolem za příjemně strávenou neděli.
Luboš 40-93
Další fotky jsou zde
Jednodenní podzimní výlet našeho klubu
vydáno 15.10.2018
Letošní výlet jsme podnikli první říjnovou sobotu a naším cílem bylo jednak muzeum historických amerik JK Classics v Lužné u Rakovníka a jednak motomuzeum Splněný sen v nedalekém Pavlíkově. Sraz jsme si dali před klášterem v Břevnově, ale na poslední chvíli se ukázalo, že tam instalovali pouť a zabrali přitom všechny okolní komunikace. Takže jsme operativně odjezd přemístili na konečnou tramvají na Bílé Hoře. Tam jsme sice zablokovali otočku autobusů, ale dobře to dopadlo a po zhruba padesáti kilometrech klidné jízdy po okresce v pěkné krajině jsme dojeli do muzea.Celý areál prošel rozsáhlou přestavbou někdy po roce 2010 a dnes je expozice zhruba šedesáti perfektně zrestaurovaných amerik umístěna v budovách, které vypadají jako nové, jen z fotek na zdi je vidět jejich původní stav. Jinak všude asfalt a chodníčky ze zámkovky, šlapací autíčka pro děti, dobová benzínka a malé vrakoviště, tzv. skalka. Taky bych mohl něco takového domů... Prohlédli jsme tři haly aut, venkovní expozici, někdo si dal v místním bistru lehké občerstvení a pokračovali jsme do Krušovic, kde jsme měli zarezervovanou restauraci U lípy. Po ne úplně rychlém obědě se ještě někteří z nás přemístili do blízkého Pavlíkova, kde jsme navštívili motomuzeum. Pan majitel nám udělal dokonce prohlídku s výkladem. Je tam přes sto převážně československých motocyklů a expozice kočárků a hraček. Dozvěděli jsme se spoustu zajímavých informací, mě například nejvíce zaujal motocykl Hercules s jednorotorovým rotačním motorem Wankel, podobným tomu v Citroenu M35, nicméně tento motor vyrobila firma Sachs a ne Comotor, jak mě hned napadlo. Ostatně prý Sachs vyráběl i takové motůrky do modelů. Jak to v obou muzeích vypadalo se můžete podívat v naší fotogalerii.
Počasí nám přálo a myslím, že se výlet vydařil. Ukazuje se, že u nás není problém vybrat cíl, zajímavostí je tu pořád spousta, ale všechno se zadrhává na hospodách. Příští rok budeme slavit 100 let značky Citroen, takže ani výlet nebude. Namísto toho bude obrovská jednodenní akce pořádaná Citroenem ČR, ale o tom se včas dozvíte.
Luboš 40-93
Další fotky jsou zde
Zpráva z podzimního srazu 2018
vydáno 14.10.2018
Tak už máme za sebou 34. podzimní sraz, to už je docela pěkná řádka akcí, besed, spanilých jízd, táboráků a společných víkendů. A jak to všechno probíhalo, to zkusím napsat.My jsme vyrazili na sraz opět v několika vozech s vozíkem a plné palbě naloženi až po střechu. Nebyli jsme v kempu první, protože Pepa Krása nás předběhl o několik dní, prostě si sraz prodloužil o zaslouženou dovolenou. Do kempu jsme přijeli kolem poledního a pochopitelně kromě správců jsme navštívili restauraci, mimochodem, Milan má hlad stále. No a pak už to přišlo. Lidé, kteří měli dorazit mezi prvními, dorazili pozdě odpoledne a vše se začalo trochu zamotávat. Ale poradili jsme si a tak jsme mohli večer dětičky poslat na páteční bojovku. Obloha se trochu zatáhla, kapela se připravovala na své vystoupení a já jsem s dětmi vyrazila na start bojovky. Během několika minut hřmění a blýskání se bouřka dostala až nad nás. Většina dětí se už vrátila z lesa, ale některé byly ještě na cestě. Najednou se zvedl vítr a tak jsme všichni běželi do stanu. Ještě jsme nedoběhli a začalo pršet, stromy se ohýbali k zemi, na děti v lese padali stovky šišek, ale nebojte se všichni se vrátili promoklí, vystrašení, ale v pořádku. A my ostatní jsme bránili vlastním tělem stan. Mlátilo to s námi od tyčky k tyčce, plachty vlály ve větru a my jsme kormidlovali jak se dalo. Najednou se snesla do stanu tma, prostě vypadl proud. Baterky rozzářily stan. Ještě, že jsme šli tu bojovku - mohli jsme bojovat dál. Přetahovali jsme se o plachty, kapalo nám na hlavy, za krk a vůbec celkově jsme byli mokří. Konečně přestalo foukat, plachty se sklidnily a my taky, ale vesele pršelo dál. Hned jsme začali počítat děti. Vše v pořádku, naše Milka šla poslední a v lese zůstala jenom strašidla a ta si poradila. Na tento sraz byla dětská soutěž o pirátech, docela příhodné po této zkušenosti o chytání plachet. Chudáci piráti na moři, my jsme měli pod nohama pevnou zem a měli jsme co dělat, vše udržet na místě. Ale když to začne foukat na vodě …. , už se nedivím, že tam všichni lítají vzduchem i do vody. No vše se uklidnilo, ale elektřina nikde. Kolem 10. hodiny jsem šla zjistit na recepci, jestli tam něco neví. Pěkné vyhlídky to nebyly a tak kapela začala balit. Najednou řev ze stanu a už je tu elektřina, už se probrala! Tak konec balení a jdeme na muziku. Konečně zazněly písničky a nálada se vracela k normálu. Posedávali jsme v houfech na lavičkách, vlnili se ve stanu, trochu jsme zpívali, k tomu popíjeli mok a dobře se bavili. No kolem půl jedné opět výpadek elektřiny a tak jsme kapelu propustili domů. Doufám jen, že zítra bude veseleji.
Ráno jsem se bála podívat z okna, snad není ošklivo. Naštěstí vítr mraky rozfoukal a po celém kempu začali lítat draci. Děti i dospěláci drželi draky vysoko a vysoko, někdo i vyprošťoval draky ze stromů. V půl 10. jsem zahájila sraz. Pak si dětičky připravovaly pirátské doplňky, náramky, vlajky i šátky. Kreslily, gumičkovaly a malovaly na co se dalo. Ve 12 hodin byla autíčka připravena na spanilou jízdu. Na trasu vyjelo 56 citroënů a jedno vojenské vozidlo. Jeli jsme do vesnice Železnice, kde jsme společně navštívili kompletně zařízený válcový mlýn Oldřicha Prášila. (kdo si chce stáhnou spanilou jízdu, je na facebooku pod 1.citroën klubem Praha a děkujeme Lukášovi Krásovi, že ji tak skvěle natočil.) Po návštěvě mlýna jsme startovali motoristickou soutěž. Docela mě zklamalo, že na trasu vyrazilo jen 22 posádek, vždyť všichni se vraceli do kempu na další program a tak nevím, proč si nemohli trochu prodloužit cestu a při tom vyplnit pár otázek a do cíle se dostat podle itineráře. My jsme soutěžící posádky odstartovali a Pepa Miléř v cíli vybíral výkazy. No to už i my jsme dorazili do kempu, rychle se najíst a připravit dětské soutěže a hudbu pro mažoretky. V půl páté vystoupily mažoretky Pomněnky z Kosmonos a předvedly svoje vystoupení. Pak už jsme jen hledali ostrovy s pokladem, čistili jsme palubu lodí na čas, prostě jsme si hráli s malými dětmi. Větší, tedy naši teenageři měli složitější úkoly a podle nápověd hledali ukrytý poklad. Docela jim to dalo práci, ale nakonec našli poklad v jednom citroënu, byli to malé sádrové 2cv. Jen sádrové, do příštího podzimního srazu je všichni vymalují a pak připravíme slet kachen. No pak už byl táborák, trochu opékaní buřtů, trochu hudby a povídání. Potom sraz dětí pod vlajkou klubu. Společně jsme šli na hráz rybníka, kde byl připravený ohňostroj. A děti už čekala jen bojovka, ta se trochu protáhla, byla docela dlouhá. Po bojovce však děti ještě pěkně dlouho běhaly po kempu. Vím to, protože, jsem jezdila s kočárkem a čekala na Milku, musela odvést Květu do nemocnice. I to se někdy stane, že jsou i na srazu zdravotní potíže. Kolem půl 11. jsem předala dítě a mazala počítat soutěž.
V neděli ráno čekalo děti ještě dětské tvoření s Radkou a Martinou. Vyráběly krásné korálkové obrázky. Pak už jen vyhlášení výsledků, rozhodnutí, kde bude další sraz, rozloučení a pak balení a domů. Ještě jsme museli rozbourat stany a vše složit zpět do aut a vozíků. Odjížděli jsme skoro poslední s prvními kapkami deště a musím říci, že pršelo až domů i druhý den. Ještě, že jsme za sucha složili stany, to by byla hrůze, je znova vybalovat a sušit.
Další podzimní sraz bude v termínu 20. – 22. září 2019. Bohužel dřívější termín nejde z důvodu obsazení kempu. Zkusíme na schůzi projednat a objednat na rok 2020 podzimní sraz už na 4. až 6. září, ale to dáme včas vědět.
Tak to je tak vše, moc děkuji všem, kdo mi pomohli na sraze, vždyť tentokráte zde bylo 43 dětí. Pěkné, množíme se.
Mějte se krásně, přeji vše jen to nejlepší a na všechny se moc těším
Milena
1. Národní sraz 2CV clubů
vydáno 05.09.2018
Ve třetím červnovém víkendu proběhl 1. Národní sraz 2CV klubů. Počasí perfektní. Místo srazu kemp Nedamov všichni chválili , také perfektní. Registrovaných aut 105 z toho 2CV 98, lidí mraky. Konvoj do Úštěka a prohlídka města byla zajímavá a poučná.Očekávali jsme větší účast a spolupráci mezi kluby a skupinami, které srazy organizují. Myšlenka tohoto setkání je, aby tyto skupiny sjednotila, dělalo se něco společného a Rivalita šla trochu stranou. Někteří to ještě bojkotují což je škoda. Třeba se to v příštích ročnících zlepší. Každopádně další, tedy 2. Národní sraz českých 2CV klubů bude zastřešovat 2CV Klub Louny, bude v Peruci v termínu 13. – 16.6.2019. Tento termín je pro další roky pevný ( třetí víkend v červnu) a celá akce bude putovní. Bude ji organizovat pokaždé jiný klub nebo skupina, ideálně s případnou pomocí ostatních skupin a jednotlivců. Jsou také organizátoři, kteří svůj sraz dělají a takovou akci jako je tato dělat nechtějí. Taky škoda. O dalších krocích Vás budeme informovat.
Pár fantastických záběrů najdete na různých webech:
www.ceskatelevize.cz
www.youtube.com
www.facebook.com
TN a 2CV Team
Další fotky jsou zde
Zpráva ze srazu v Bílině 14. července 2018
vydáno 28.08.2018
Tak Vám musím napsat pár řádků o srazu v Bílině. Dohodli jsme se, že dorazíme alespoň na sobotu, protože času málo a srazů hodně. Abychom nepřijeli sami, domluvili jsme s Pepou Miléřem, který vzal i Haničku. Z domova jsme jeli každý svou cestou a sjeli jsme se v Budyni a odtud jsme již jeli společně.Do kempu Kyselka jsme dorazili kolem desáté hodiny a jak je zvykem, všude auto na autě, hromada známých i neznámých tváří a hlavně dobrá nálada a pohoda. Vzápětí jsme vyrazili na spanilou jízdu na zámek v Duchcově. Spanilá jízda byla skvěle zorganizována, jeli jsme do kopců a zase dolů a zase nahoru a tak pořád dokola. Lidé vybíhali z domů a my troubili a mávali. Do Duchcova jsme dorazili asi za hodinku a parkovali jsme přímo na nádvoří zámku. Prostě jak kdo přijel, tak zaparkoval. Kdo chtěl mohl navštívit i prostory zámku. To jsme si nemohli nechat ujít. Šli jsme až s poslední výpravou a musím říci, že jsme si to skvěle užili. Pan průvodce poutavě líčil historii zámku, kterou prokládal vtipnými detaily se života panstva. Moc se nám to líbilo. Z Duchcova jsme jeli každý zvlášť. Do kempu jsme dorazili odpoledne hladoví a žízniví.
Nedalo se spočítat kolik bylo na srazu aut, ale typuji kolem 100, ať to byly citroëny či jiné vozy, i vojenské. Domů jsme vyrazili až po šesté hodině a tentokráte jsme jeli druhou stranou. Byli jsme už skoro doma, když volal Pepa Šimek, že nás viděl v televizi. No a tak jsme zase byli provařeni a tak píšu jen pár řádek. Jak jsem se později dozvěděla, sraz se opravdu vydařil a nikomu se nechtělo domů.
No to je asi vše, přeji krásné prázdniny a ahojky zase na nějakém srazu.
MiDo
Další fotky jsou zde
Zpráva z jarního srazu 1. až 3. června 2018 Kemp Varvažov
vydáno 28.08.2018
Letos máme sraz o dva týdny dříve než za poslední léta. Do poslední chvíle jsem nevěděla, jestli vůbec pojedu. Tento termín vycházel na deset dní před termínem, kdy jsem se měla stát babičkou. Nakonec jsem jela, Milka se cítí dobře a má sedět doma nebo na srazu. Zabalili jsme potřebné věci na sraz i přípravu na mimino, raději pro všechny případy, a vyrazili jsme směr Varvažov. Teplé letní sluníčko jelo s námi a tak se cesta trochu protáhla. Občerstvovali jsme se skoro na každé pumpě, Debina (naše fenka) uvařená na tvrdo, ani nechtěla vylézat z auta. Facka od sluníčka, kterou jsme dostali při každém vystoupení nás zrazovala opustit kabinu. Teprve v kempu bylo příjemně. Stromy bránily pichlavým paprskům a od vody mírně táhl chlad a tak jsme vystoupili. Poslední vystoupení z auta do náruče kempu, kamarádů a očekávání krásného víkendu. Tady už to žilo, spousta členů i nečlenů posedávala a postávala v hloučcích kolem chat, autíček i restaurace. Děti běhaly, jezdily a křičely do celého světa, že bude zase krásně. Z restaurace zavanula vůně připravovaného jídla a tak první kroky vedly tímto směrem a ledabyle jsme splynuli s okolím. Po jídle jsme se šli ubytovat. A protože netradičně jsme tady brzy, rychle jsme připravovali nějaké malé hry, vždyť je den dětí. Zvládli jsme to na jedničku a dost utaháni jsme zbytek her přeložili na sobotní dopoledne.
Ráno, hned jak jsem otevřela oči, zjistila jsem, že bude zase krásně a slunečno. Po zahájení srazu jsme se s dětmi zase sešli na trávníku a pokračovali v soutěžích. Přerušil je až oběd a plánovaný odjezd na spanilou jízdu. Jelo se v koloně asi padesát kilometrů do muzea historických vozidel v Pořežanech. Lidi co tam bylo rozmanitých věcí, ať to byly kočárky, kočáry, šicí stroje, historická auta, staré věci z kuchyně či panenky, jedna obrovská historická procházka. Zpátky jsme už jeli každý sám. Odpoledne připravil Michal Zlámal s klukama sportovní odpoledne pro dospělé. Nejprve jsme jezdili na raftu na vodě. Vyrazil i Milánek s vnoučkem Ondrou a trasu zvládli na jedničku, taky v cíli dostal pohárek piva, který bohužel musel vypít brčkem, což se trochu protáhlo. Protože Milan vyrazil na vodu hned jako druhý nezažil úskalí podvodního tvora, který pravidelně plašil závodníky a komplikoval jízdu. Jistě tušíte, že tento vodní tvor nebyl nikdo jiný než náš Pepa Šimek. Ten statečně bránil plynulé jízdě účastníků a měl z toho radost, když se někdo bránil jeho útokům. Ostatně nám na břehu to připadalo vtipné. Nejvíce nás v tého disciplíně překvapil Petr Beran, myslela jsem si, že skočí do raftu, dvakrát zabere a je v cíli, opak byl pravdou. Petr do raftu skočil obráceně, asi aby lépe viděl na cestu a pomalými krouživými pohyby se dostával kupředu. Naštěstí mu v cestě nebránila podvodní síla. Nejvtipnější úsek soutěže bylo přenášení raftu zpět na start. To se najednou závodníci přeměnili v malé broučky s velikánským nákladem na zádech a pro pohodlnou chůzi jim překáželi připevněná pádla na raftu. Výborně jsme se u soutěže bavili. Druhá soutěž pro dospěláky byla jízda zručnosti za kempem. Tuto soutěž jsem už jenom slyšela, tedy smích, brzdu a plyn. My už jsme zase byli s dětmi na soutěžích. Tentokráte děti malovaly na kameny obrázky a vymalovávaly vyřezávaná zvířátka, autíčka a dinosaury. Najednou jsme měli obrovskou zoologickou zahradu i s dinoparkem. No pak zase soutěže na hřišti, děti běhaly přes překážkové dráhy, skákaly přes švihadla, házely do dálky i na cíl a veselé rojení pokračovalo až do večeře. Začalo se stmíval a my se připravovali na lampionový průvod s malou bojovou hrou, při které děti hledaly poklad. Všechny děti byly statečné a k nám se vrátily i s pokladem. Mysleli jsme, že už toho budou mít za celý den dost, ale ještě dlouho po bojovce běhaly s baterkami po kempu a chytaly světlušky. A my jsme si sedli před chatu, něco popili a šli jsme spát.
Neděle, zase krásně, sluníčko od rána hřeje, zatím moc jeho paprsky nepíchají, ale to přijde. V deset hodin jsme se všichni sešli na vyhodnocení soutěží. Děti dostaly mnoho cen, sladkostí i diplomy. A dospěláci za svoji snahu dostali také ceny, všechno v režii Michala a za to mu moc děkujeme. No pak už jen oběd, balení a cesta domů. Rozjížděli jsme se pomalu, zase jeden skvělý víkend za námi a my se musíme zase zapojit do pracovního procesu. Určitě se letos ještě uvidíme, vždyť jsou teď srazy každý víkend a nezapomeňte se hlásit na podzimní sraz v Lužanech 21. až 23. září. Děkujeme za skvělou přípravu srazu, děkujeme pořadatelům i všem, kteří s námi prožili slunečný víkend. Na sraz se sjelo 34 citroënů.
MiDo
Kachna slaví 70
vydáno 27.08.2018
Letos je to sedmdesát let, kdy byla v Paříži představena jedna velká autolegenda minulého století – Citroën 2CV, pro který se vžilo označení kachna. Maličké auto si Francie zamilovala. Zhruba šest stovek jich jezdí i v Česku.Bylo 3. července roku 1935 a na pařížském hřbitově Montparnasse do země uložili tělo automobilového vizionáře André Citroëna, zakladatele stejnojmenné automobilky. Jeho vize o voze, který by masově posadil Francii na kola, ale žila dál. O rok později ředitel značky Citroën PierreJules Boulanger spustil projekt nazvaný TPV – zkratka slov „trés petite voiture“ – neboli velmi malý vůz.
Vývojový tým při konstrukci nového auta musel splnit řadu Boulangerových přání. TPV například měl za úkol uvézt čtyři dospělé a 50 kilogramů zboží. Hmotnost vozu bez provozních náplní nesměla být vyšší než 400 kilogramů a spotřeba nesměla přesáhnout 5 litrů na 100 kilometrů. Ovládání muselo být jednoduché – a to tak, aby auto mohla řídit i farmářova žena jedoucí na trh. Cena auta navíc nesměla přesáhnout 5 000 franků, což byla přibližně třetina ceny tehdejšího „běžného“ citroënu. A na tom všem Boulanger svědomitě trval. „Motorizace už nadále nebude věcí bohatých. Chudí lidé také mají právo na to, být mobilní. Příchod francouzského lidového auta je nevyhnutelný,“ hřímal tehdy šéf automobilky.
Čtyři roky čekání
Vývoj vozu pokračoval, ale do plánů celé Evropy vstoupila druhá světová válka. Pro budoucnost 2CV byla paradoxně spíš požehnáním. Novinka totiž měla mít premiéru v říjnu 1939 na Pařížském autosalonu, jenže automobilka nestačila připravit dostatek vozů, navíc mírně řečeno pokulhávala i jejich kvalita. Autosalon se nakonec nekonal, a Francouzi tak pod německou okupací dál auto tajně zdokonalovali. Výsledek veřejnost v podobě Citroënu 2CV na vlastní oči uviděla až v říjnu 1948, tentokrát už opravdu na Pařížském autosalonu. Pořád to ale byla jen ochutnávka, protože první sériový Citroën 2CV sjel z výrobní linky až v červnu 1949. Pořadníky tak byly nekonečně dlouhé a na auto se čekalo i čtyři roky. Pierre Boulanger nařídil, aby kachnu dostali jen zákazníci, kteří splňovali automobilkou nastavená sociální kritéria. Vozy se proto v prvních letech dostaly především jen k lékařům, zvěrolékařům, duchovním nebo sedlákům. Automobilová legenda se tak rozjela naplno. Citroën 2CV se za dobu své dlouhé existence nijak zásadně neměnil. Celkem se ho do roku 1990 vyrobilo přes tři a půl milionu kusů. Ten poslední sjel z výrobní linky v portugalském Mangualde v pátek 27. července 1990.Ondřej Kinkor
Expedice Korsika 2018
vydáno 22.08.2018
Odjezd 14.7.2018Návrat 29.7.2018
Ujeto 3.800 km
Účastníci:
Vlasta, Pavel a Jan Mrázovi
+ Citroen 2CV Sparta
Monika, Evžen a Cyril Šimkovi
+ Citroen 2CV Charleston
Lucie, Filip, Nikol a Adélka Šimanovští
+ Citroen 2CV
Dana, Pavel a Dan Brožovi
+ Citroen Jumpy
Naše rozhodnutí vyrazit na Korsiku bylo po mnohaletém lenošení na českých horách s výjimkou jedné nebo dvou návštěv Istrie poměrně odvážné. Já, starý pecivál a konzerva bych nejraději jezdil do Jizerek nebo na Šumavu a vůbec by mi nevadilo navštěvovat stále tytéž lokality, alespoň se vyznám a vím co mě čeká. Monika , od malička světoběžník , měla jiný názor. „Nejel bys kačkou na Korsiku“ ptali jsme se jednou Mrazejka. „ Proč ne, vezmeme kluky vyrazíme“. Slovo dalo slovo a cesta na Korsiku v létě 2018byla naplánovaná. Zpočátku jen v našich snech, ale během zimy a letošního jara začala mít konkrétnější podobu. Byl uzavřen počet účastníků, navržen časový plán a díky Vlastě Mrázové jsme měli objednané bydlení a trajekt . Na kachním setkání ve Varvažově jsme „doladili“ ústně poslední detaily a v sobotu 14.7.2018 ve 22.00 jsme se na parkovišti v Rudné u Prahy sešli s Mrazejkem , Vlastou a Honzou. O dvě hodiny později na Kateřině s třetí kačkou z Chlumčan , plně obsazenou Lucií , Filipem, slečnou Nikol a malou Adélkou, sluníčkem celé výpravy.
Neděle 15.července, za svítání projíždíme do Itálie a zastavujeme na kávu, byla výborná, trochu nás postavila na nohy a hurá dále až k Lago di Garda. Tady je už výprava skutečně kompletní, Jumpík ze Strakonic nás dostihl . Malá procházka , milión lidí a vysněné koupání. Osvěžení nás opět povzbudilo k další asi 400km cestě do Livorna. Konečně moře, přístav a čekání na trajekt. Západ slunce zahájil na hladině poslední produkci dnešního dne. Vůně mořské vody mnohé uspala a tak neviděli přistávat obří, pomalované trajekty, do detailu promyšlené vylodění všech vozidel během pár desítek minut. Pro mě, jako suchozemce nezapomenutelný zážitek. Byl jsem , stejně jako všechny čtyři děti atmosférou v přístavu doslova unesen a to jsem ještě nevěděl , co nás čeká v následujících hodinách a dnech. Před půlnocí jsme se nalodili a zaujali místa ke spaní v klimatizovaném prostoru restaurace. V noci jsem tuto místnost, zaplněnou turisty z celé Evropy, opustil zimou. „I na palubě je tepleji“, říkám si a ukládám se na zbytek noci na jednom z mála volných míst. Přichází svítání , loď se mírně pohupuje, lehký vánek probouzí spáče a všichni se necháváme unést pohledem na přístav v Bastii, ze kterého právě vyráží lodivod, aby se postaral o bezpečné vplutí našeho trajektu do cíle. Následuje rychlé vylodění a po seřazení do sestavy první Mrazejk, dále Filip , náš žlutý Charleston a na konci vždy Jumpík , vjíždíme na ostrov Korsika.Náš kamarád Marcel by řekl „ krása střídá nádheru.“
Je pondělí, 16.července a vítá nás přístavní město Bastie. Čím začít den lépe než v kavárně , vůně kávy a čerstvého pečiva , smíšená s mořským vzduchem probouzí naše smysly. Začínáme opravdovou dovolenou, se vším všudy, slunce, moře, kačky, co si více přát. První výlet nás zavedl na druhou stranu ostrova ,do Sant Florent. Prý jediná nebo jedna z mála písčitých pláží na západním pobřeží. Koupání je po noci strávené na trajektu ještě krásnější , při prvním pivu PIETRA v hospůdce naproti pláži projíždí kolem Mehari . Je to tady super a to ještě nevíme kde budeme bydlet. Vesnička Pietra di Verde , stovky let staré kamenné domy zasazené do úbočí strmých svahů nekonečných zelených kopců sahajících do výšku mnoha set metrů. My bydlíme asi v 600m.n.m.Třípatrový dům s velikou terasou místo střechy pamatuje bez nadsázky časy Napoleona Bonaparte, který se na Korsice v roce 1769 narodil. Dům je až na kuchyně a koupelny vybaven původním nábytkem. Všude na nás dýchá historie, atmosféra blíže středověku než současnosti. I přes asi 15cti kilometrovou vzdálenost od pobřeží jsme si dům okamžitě oblíbili a vnímali jeho klidnou a chladnou kamennou duši. Odjezd na první nákup nám připomněl, proč máme v autě volant, brzdy a řadící páku. Nevadí, s tím se musí u kačky počítat. Večer trávíme na terase, kde si kluci udělali také ložnici, kterou až na pár výjimek celý pobyt využívali. Tak skončil první den mezi potomky korzárů , uprostřed kopců kdesi na Korsice.
V úterý 17.července si maličko přispíme , únava je po dlouhé jízdě přece jen znát. Navzájem si přejeme dobré jitro a ubezpečujeme se , že se nejedná o sen, že jsme opravdu ve vnitrozemí ostrova Korsika , v malebné , staré vesnici , v domě poskládaného z kamene a všude kolem nás je klid. Výhled na zelené kopce na jedné straně , na opačné v dálce nekonečné moře. Při snídani na terase je znát síla slunce v těchto zeměpisných šířkách .Ještě , že je tady markýza. Plánujeme první výlet. Vlasta s Pavlem, kteří Korsiku již několikrát navštívili , mají zkušenosti a ví kde je něco zajímavého k vidění. Pojedeme podél pobřeží na jih do městečka Solenzara , vykoupeme se na místní pláži a potom změníme slanou vodu Středozemního moře za sladkou ve stejnojmenné řece, která se poblíž vlévá do moře. Všechny silnice vedoucí do vnitrozemí ostrova připomínají dlouhého, svíjejícího se hada. Nepředvídatelné ohyby zatáček, náhlá zúžení již tak neširokých komunikací připravují řidičům častá překvapení v podobě místních řidičů, jezdících uprostřed a hlavně volně se pohybujícího domácího skotu . Kráva , bránící svým tělem v přesunu turistům, není nic neobvyklého. K tomu prasata, kozy , ovce a koně dokreslují kouzlo ostrova, vyjadřují vztah místních obyvatel k darům, které jim nabízí polodivoká příroda, která je zachována a až na málo výjimek poblíž větších měst zůstala takřka nedotčena celá staletí. Úterní výlet se vydařil, pláž byla sice částečně kamenitá, přesto jsme si koupání užívali. Řeka Solenzara pramení v nedalekých horách. Její chladná a průzračná voda vymodelovala kamenité koryto plné nehlubokých tůní , ve kterých jsme příjemně ochladili svoje těla. Podvečerní návrat samozřejmě se staženou střechou , nákup surovin a po večeři siesta na terase .Nikdo z nás není na pochybách, že jsme tady dobře...
Středa 18.července , vstáváme brzo, plánovaný výlet do Banifácia, vzdáleného přes 100km ,je poměrně časově náročný. Na pobřežní komunikaci je stau, do města přijíždíme kolem poledne. Na parkovišti pracují dvě Češky , krajanů jsme tady jinak opravdu moc nepotkali. Výlet lodí kolem pobřeží, oběd v restauraci a konečně do města. Úzké uličky svírají staré , vysoké, kamenné domy. Strmá schodiště jakoby nás sváděla k prozkoumání staletých staveb. Na každém kroku útržky historie, mozaika zapomenutých příběhů bezejmenných . Citadela postavená Janovany vévodí a je dominantou města na nejjižnějším cípu Korsiky. Vracíme se na parkoviště a loučíme se s Bonifaciem, tentokrát česky, holky mají ještě službu , někdy nashle…Ještě se musíme okoupat, jak říká Cyril po moravsku. Určitě, počítáme s tím a cestou zpět zajíždíme na pláž u městečka Porto Vecchio( starý přístav).Skvěle osvěženi vyrážíme na sever, znovu pobřežní silnicí a poměrně pozdě zakončujeme další úspěšný den na terase.
Čtvrtek 19.července,opět si můžeme přispat. Dnešní výlet by nás měl zavést na lokalitu v okolí. Cestou jsem viděli odbočku do Canale-di- Verde, Možná nějaký kanál kde se dá vykoupat. Cesta se jako obvykle klikatí , řadíme, brzdíme a za každou zátočinou očekáváme vodní plochu.Bohužel žádná není . Canale –di- Verde je vesnice podobná té naší, jen v malém údolí a více obklopená zelení. Hezky jsme se projeli , žádný problém, vykoupeme se přece v moři. Po krátkém přesunu po pobřežní komunikaci odbočujeme doleva a přijíždíme na pěknou pláž. Poblíž bar a tím je rozhodnuto. Koupání , posezení „ na baře“, pivo Pietra. Malá Adélka nám po chvíli přichází sdělit , že se nacházíme na „ nudné „ pláži. Samozřejmě jsme si toho také všimli, místní spoře nebo vůbec oděné krásky nelze přehlédnout . Tady ale určitě krása nádheru nestřídá. Opět pro nás žádný problém. Příjemné odpoledne u moře , následuje nákup potřebných surovin. Návrat do 600 m.n.m a večer na terase. Grilujeme , povídáme , popíjíme , prostě užíváme...
Pátek 20.července , dnešní výlet zavede konvoj tří kachen + Jumpíka do vnitrozemí ostrova .Před tím se ovšem v klidu nasnídáme, vykonáme vše potřebné a když zaslechneme zvonění, které všechny informuje o brzkém odjezdu , opouštíme naši kamennou tvrz a natáčíme motory. Cesta na pobřeží , dále po přímořské silnici až do městečka Solenzara. Odbočíme doprava , uchopíme pevně volant , řadící páku a z nuly začínáme stoupat k cíli dnešního výletu,do Villa de Bavello, sídla ve výšce 1218m.n.m.Opravdu strmá stoupání nás přinutila několikrát řadit za jedna, přemýšlím jak budou cestou zpět reagovat kachní brzdy. My však stále stoupáme, vytáčíme jednu zatáčku za druhou a děkujeme kačkám, že nás se svými 29PS bez problému vyvezou tak vysoko. Na místě je hodně lidí, jedná se o poutní místo se sochou Panny Marie Sněžné., která má chránit před nebezpečím okolních hor. Turisté zdolávající kamenité stěny tuto pomoc mnohdy určitě ocení. Prohlédneme okolí, vyfotíme zajímavosti a stejnou cestou se vrátíme dolů. Podruhé okusíme chladnou vodu říčky Solenzara. Podvečerní rituál znamená nákup a návrat .Večerní pak příjemné posezení na terase.
Sobota 21.července , výlet jsme plánovali večer a Vlasta ráno doladila podrobnosti .Dnes pojedeme do města CORTE ležícím v samém srdci Korsiky. Po zazvonění opouštíme dům a míříme k pobřežní silnici. Podél moře do Alerie, tam doprava a po široké asfaltové silnici uháníme do Corte. Parkujeme u řeky dole pod zdmi citadely, která sídlu dominuje. Příkré schody , vytesané do skály nás vedou vzhůru k městu, které hrálo významnou roli v boji o nezávislost ostrova. Na jednom z náměstí stojí socha Pascala Paoli , národního hrdiny, který se mimo jiné zasloužil o založení místní university , jediné na Korsice. Na náměstí jsme se později fotili i s kačkami. Přesto, že jsme na chvíli zastavili provoz, naše přítomnost nikomu nevadila, naopak jsme byli , jako obvykle díky kachnám , středem pozornosti. V řece , u které parkujeme , jsme se také okoupali a vysvěžili. Na zpáteční cestě krátce zastavujeme u starého, klenutého mostu přes řeku Le Tavignano. Jdu napřed, protože vidím u blízkého domu kačku. Uprostřed mostu se i přes strach z výšek nakloním přes boční zeď , když v tom vedle stojící místní mladík zídku přeleze a k mému překvapení skočí dolů do řeky. Nebyl to sebevrah, ale měl jsem velice nepříjemný pocit. Omšelá kachna , zarostlá v trávě vedle stejně udržovaného stavení , byla nějaký rok 1970 . Šedá palubka , velký volant , startování červeným tlačítkem, vpředu lavice , něco podobného jsem kdysi měl. Loučíme se s mostem a jedeme se okoupat k moři do Alerie. Poprvé velké vlny , moře nám ukazuje svoji sílu a zkouší co vydržíme. Mrazejk vše sleduje z baru na pláži ,přepočítává děti a vychutnává kaštanovou Pietru . Vinařství poblíž pláže nabízí produkty místních vinic ,rozesetých jako notové linky po okolních stráních. Víno se zde pěstuje od nepaměti a jeho znalci se jistě přijdou na své. Další, úžasný den za námi .Budu se opakovat, ale zase musíme jet nakoupit a terasa čeká...
Neděle 22.července , po snídani a neodmyslitelném zvonění odjíždíme .Máme před sebou tři cílové body. Jezero v údolí pod vesničkou Chiatra , vodopády nad Cervione a oslí farmu. Nedaleké jezero vídáme denně cestou k moři nebo zpět. Strmé svahy lemují jeho zelenou hladinu a lákají k návštěvě. Pozvání jsme přijali a parkujeme na okraji sypané hráze jezera Réservoir d Alesani .Jeho rovná , klidná hladina je jako obrovské zrcadlo . Vyfotíme sebe , kačky a míříme do městečka Cervione. Někde poblíž by měly být vodopády a oslí farma. Vodopády Cascade de l Ucelluline nacházíme severně od města. Voda stékající z hor zde nabírá na síle a padá kamenitou soutěskou „Dobře, že nikdo neskáče dolů“ říkám si a držím se raději uprostřed silnice. Jsem rád , že z tohoto místa všichni v pořádku odjíždíme. Na řadě je oslí farma, Mrazík naviguje, Vlasta naviguje, farma nikde. Později vidíme u hlavní silnice i poutač, ale bohužel jsme žádného oslíka neviděli .Zkusíme to jindy , dnes už jen koupání. První zastávka u moře se nám nevydařila, pláž s kamením, bot do vody nemaje , se nám nelíbila. Napodruhé jsme však byli navýsost spokojeni .Krásná , klidná pláž ,La Siesta, nás pohltila a po zbytek dne jsme si užívali vod Středozemního moře a piva Pietra. Podvečerní nákup a návrat předcházel večerní siestě na terase...
Pondělí 23.července jeden den si dáme od výletů volno a budeme se jen a jen koupat. A konečně taky chytat ryby , ozývá se Cyril s Honzou . Ranní program se nemění , po zazvonění odjezd. Dolů k moři, doprava do Alerie a těsně za ní doleva k moři. Cesta vede mezi rákosím vysokým přes tři metry . Kolem nesčetné laguny řeky Le Tavignano, která se poblíž vlévá do moře. Musíme kousek pěšky lesem .Náhle se před námi otevře rozlehlá pláž , všude nikdo , spousta naplaveného dřeva rozličných tvarů ,vyběleného mořskou vodou a slunečními paprsky. Děti si začnou ze dřeva okamžitě stavět přístřešky , jejich fantazie nezná mezí. Na rybaření se v zápalu hry zapomnělo. Několik stovek metrů od nás se řeka vlévá do moře. Sladká voda se mísí se slanou, její proud v posledních desítkách metrů sílí jakoby chtěl moři ukázat svoji dravost a neústupnost. Řeka se ztrácí ve vlnách , moře nás nenechává na pochybách , kdo je tady pánem. Celodenní koupání nás zmohlo . Neradi se loučíme s nejhezčí pláží, jakou jsme doposud navštívili. Měla jediný nedostatek, nebyl tady bar. Tekutiny však rádi doplníme večer na terase.
Úterý 24.července,pojedeme opět na výlet. Dnes do vnitrozemí ostrova hledat starý kostel nebo lépe jeho zbytky . Bohužel už bez Jumpíka , musí domů. Loučíme se s Danou, Pavlem , Danem a odjíždíme .Cesta po úbočí se klikatí , strmé zelené svahy na pravé straně , rokle a srázy na druhé. Zpestření přináší místní , volně se pohybující zvířata . Potkáme i pěkné koně, jeden zvědavě nakukuje do kabiny, co kdyby byla kostka cukru. Zřícenina nebo ruina kostela Couvent d Orezza , vysvěceného roku 1485 , náhle přeruší nekonečné motání volantem. Tyčí se nedaleko silnice jako němý důkaz lidské píle a houževnatosti. Mohutný kostel opustil dávno poslední věřící . Čas a příroda nenávratně změnily obraz tohoto místa, kdysi honosného a velkolepého. Pokračujeme do Cervione a po občerstvení v kavárně se jedeme koupat. Nudná pláž, slunění , zahálení , krátce dovolená. „Tady něco letí“ volají děti a ukazují na veliký hmyz, kroužící kolem. Krátké mezipřistání nám umožnilo stvoření vyfotit. Později vygůglíme jeho název, Žahalka obrovská . Zvláštní, žlutočerný blanokřídlý hmyz , připomínající velkého sršně .Prý ji lze vidět ojediněle i na Jižní Moravě. Dobře , že si letí svou cestou a ponechá nás v klidu lenošit. V podvečer opouštíme pláž a vracíme se do hor, jejichž vrcholky jsou často zahaleny závojem mraků. U nás na terase je ovšem krásně . Je třeba doplnit kalorie , pevnou i tekutou formou a připravit se na další Korsickou noc.
Středa 25.července , vracíme se k návštěvě oslí farmy. Konečně bychom ji rádi našli , neúspěšné pokusy nás neodradily a po zazvonění startujeme boxery a vyjíždíme. Další indicie vyhledané v Google a informace od místních nás musí dovézt k cíli. Reklamní tabule na odbočce potvrzuje správný směr jízdy. Děti se tady přijdou na své , mohou se na oslících svézt a mít zase jeden hezký zážitek. Kačky na dvojku stoupají velice úzkými vedlejšími silnicemi. Za každou zátočinou očekáváme hýkajícího, ušatého oslíka. Nevěřícně se ocitáme opět na hlavní, kousek pod Cervione. Otáčíme a vracíme se stejnou cestou zpět. Osli nikde, farma nikde . Bezradně ukončíme hledání a po krátké poradě jedeme na pláž do Alerie. Odpoledne v znamení koupání, stavění hradů a kaček z písku, popíjení piva Pietra a dalších dovolenkových pasivit. V klimatizovaném obchodě vybíráme něco k večeři a klikatíme do hor. Večer patří neodmyslitelně terase, grilu, pivu a vínu. Děti si zařídily „hospůdku“ a starají se o plné sklenice. Je to fajn, dobrou noc.
Čtvrtek 26.července, výlet do přírody, ano, dnes nás nečeká žádná historie ,citadely a úzké uličky necháme dalším turistům. Děti zvoní jak o život, jedeme! Poblíž městečka Taglio-Isolaccio byl zřízen přírodní park Galea Parc curturel. Na otevřených plochách se milovníkům rostlin otevírá pohled na desítky kaktusů všech možných druhů a velikostí. V uzavřených objektech je možné shlédnout filmy o vzniku Korsiky, o její flóře a fauně , jsou tady k vidění i památky technické např. vybavení lodí , a vodních elektráren .Děti se mohou vydovádět na fakírské stezce , zpestřené vodním nebo spíše bahenním příkopem a několika prolézačkami . Kolem vládne klid a spokojenost. Následuje koupání na místní pláži , která nám jako obvykle nabízí spoustu volného místa, báječné moře , horký písek, stinný bar a dokonce i sprchu. Kačky odpočívají na parkovišti , nabízí svoje ladné křivky objektivům fotoaparátů a nikoho nenechají na pochybách, že bez nich by to tady nebylo to pravé , že sem patří stejně jako moře, slunce a dobrá nálada. Cesta zpět rychle uteče , ještě do krámu a domů. Bar na terase je otevřen dlouho do noci.
Pátek 27.července , předposlední den naší společné dovolené. Chceme si ho naplno užít, nechat se unést větrem prosyceným mořským vzduchem , vyhřívat se na pláži a následně zchladit rozpálená těla v moři. Výlet bude jen třešničkou na dortu složeném z nádherných zážitků , ze vzpomínek na těch 14 dnů strávených na ostrově Korsika. Jezero poblíž městečka Linguizzetta slouží jako rezervoár sladké vody. Malá přestávka na focení a přesun do Alerie na již vyzkoušenou pláž. Nekonečné moře v dálce takřka splývá s modrou oblohou prosluněnou neúnavným, žhnoucím sluncem. Přelévající se vlny modelují pobřeží , jedna za druhou přináší pozdravy z plachetnic a parníků brázdících oceány . Síla a nadvláda přírody je patrná na každém kroku. Je dobře, že východní pobřeží není napadeno virem civilizace a zachovává si stále svoji přirozenou tvář. Asi proto se nám tady tolik líbí. Podvečerní nákup a návrat do vsi nebyl narušen žádnými vedlejšími vlivy . Dnes musíme ovšem sbalit , alespoň částečně. Terasa nabízí dětský bar a noční nebe zatmění měsíce, hlášené předem ve sdělovacích prostředcích. Pokoušíme se úkaz vyfotit , ale nevím jestli se to někomu z nás podařilo. Posezení pod hvězdami by bylo i bez piva a kořalky úžasné. Plánujeme zítřek a jdeme spát.
Sobota 28.července ,od rána panuje v domě čilý ruch. Po snídani dobalit , trochu uklidit a vše naložit do kaček. Je až s podivem kolik věcí se do tohoto vozidla vejde. Kolem desáté přichází majitelka a přebírá si dům . Vše je v pořádku, hlavně WI FI , na tu byl kladen zvláštní důraz. Měla být vždy při odchodu vypnutá , kvůli bouřkám. Prosbu nebo příkaz jsme dodržovali a tak byla paní K spokojená. My také, loučíme se a neradi odjíždíme. Trajekt nám odplouvá z Bastie až před půlnocí. Zajedeme se tedy ještě vykoupat na pláž poblíž kaktusového parku. Po důkladném vysprchování a přesunu do Bastie prožíváme poslední hodiny na Korsice. Procházka městem, večeře a před půlnocí rychlé nalodění. Spíme venku .Noc strávená na palubě lodi za zvuků motorů pohánějících trajekt do Livorna byla klidná. Snažíme se spát co nejdéle, čeká nás přece jen 1200km po dálnicích jižní, západní a střední Evropy.
Neděle 29.července , v půl sedmé opouštíme trajekt a míříme na dálnici. Celý den jedeme a jedeme. Několik přestávek na malé občerstvení, tankování a rychle dál směr Praha, popřípadě Chlumčany. Kačky až na můj malý problém s dobíjením běží jako hodinky . Za Brennerem se odděluje kačka z Chlumčan a my s Mrazejkem uháníme dál. Poslední tankování už v Čechách. Společná káva a rozloučení na benzínce ukončilo překrásných , společných 14 dnů . Myslím, že jsme si všichni odnesli nespočet nezapomenutelných zážitků, dovolená probíhala ve vzájemném souladu a porozumění. Děti byly hodné a dobře se bavily , hrály si , kreslily pěkné obrázky a v neposlední řadě nám zařídily příjemná večerní posezení na terase. Doufám, že se na překrásnou Korsiku znovu vrátíme.
Další fotky jsou zde
Kulmbach 2018
vydáno 22.07.2018
Letošní setkání kachen v bavorském Kulmbachu nemělo chybu. Ježek Kulmbašský pozval, zařídil, objednal, vychladil, uvítal, pohostil, vyvezl všechny účastníky a tím výrazně přispěl k ještě většímu prohlubování vztahů mezi bratrskými českými a německými kachňáky.Evžen 6020
Další fotky jsou zde
Peugeot 2018
vydáno 09.06.2018
Po návratu z Korsiky jsem nestačil ani vybalit kachnu a hned v sobotu jsme měli pozvání na setkání Evropského Peugeot Klubu, které se letos konalo v Čechách. Šlo o akci, kterou připravovalo vedení PSA a agentura, která v roce 2015 zajistila i DS Day. Organizace byla propracovaná do nejmeších detailů a můžu říci, že podobnou akci jsem ještě nezažil. Vjezdné bylo na naše poměry poněkud vyšší, ale ve Francii jsou podobné náklady na posádku zcela běžné a těžko posoudit, jestli jsou jejich akce na podobné úrovni jako byla tahle. Ubytování v hotelu Pyramida a na zámku Zbiroh, loď na Vltavě a k ní další menší na půlhodinové projížďky Prahou, sobotní večer na zámku Zbiroh (tam jsme mimochodem měli jednou i náš jednodenní výlet), neděle v Plzeňském pivovaru s prohlídkou a obědem, odpoledne vyhlášení soutěže elegance.S hodnotitelskou komisí mezi auty procházel Xavier Crespin, to je člověk, který je kromě jiného zodpovědný za chod Conservatoire Citroen. Této akci se skutečně nedalo nic vytknout. Když jsem se bavil s několika účastníky, odezva byla vždycky víc než kladná. Doufám, že příští rok proběhnou oslavy stého výročí značky Citroen v podobném duchu a rád bych se na této akci i podílel.
Luboš 40-93
Výlet kachnou na Korsiku
vydáno 25.05.2018
Po loňské přestávce jsme zopakovali s mými motocyklovými kamarády citroenisty výlet na Korsiku. Autovlak jsme zavrhli a původní návrh zněl na dvě auta, dva vleky po dvou motocyklech a kachnou po ose. Jirka zajistil v Livornu parking pro dvě auta a dva vleky a já jsem po cestě do Francie na sraz už takový elán do jízdy po ose ani neměl, skoro 1200 km je na jeden zátah docela dost. Navíc jsme museli před cestou přehodit na kachně nárazník a i blatník, který mi Pavel Maier nalakoval do druhého dne. Nicméně nakonec bylo všechno jinak a protože Láďa Tůma nemohl ze zdravotních důvodů odjet, museli jsme plán změnit.Dvě auta a dva vleky byly dané, tak jsme jen museli aktualizovat jiné SPZ na vlek i auto do parkingu a já jsem jel Jumpym s kachnou na vleku. Martyrium ovšem nastalo Jirkovi, když nakládal na vlek 3 motorky, byla to prý celodenní práce. Nakonec se to povedlo a my jsme bez problémů dojeli do Livorna. Tam jsme složili motorky a odjeli oběma Jumpy do garáží. Před nimi jsme složili kachnu, ubytovali jsme oba naše Jumpy i vleky a vrátili se kachnou do přístavu. Pak už známý scénář - trajektem do Bastie a pak do Ghisonnaccie, kde jsme měli na týden zarezervovaný domek. Cestou jsme ještě v Alerii nakoupili víno a večer už jsme se koupali. Z rezidence podnikali kluci výlety do hor a po pobřeží a kachna sloužila jako doprovodné vozidlo. Sice jsme neměli takové tropy, jako panovali v Praze, ale měli jsme pořád pěkně.
Po týdnu jsme se přesunuli z východního pobřeží na západ, kde jsem na doporučení Tondy Filipa zarezervoval na týden mobilhome na krásné pláži. To se mu opravdu povedlo! Majitel si navíc kachny i pamatoval a byl hodně přátelský. Takže další výlety po okolí, nejlepší akce byla návštěva národního parku Scandola. Jeli jsme rychlým člunem místo větší lodí, ale zážitek byl o mnoho lepší. Zajížděli jsme mezi skály a do jeskyní, kde by větší loď neměla šanci. Navíc měl Jirka s sebou dron a tak máme spoustu pěkných videí. Ani jsem je ještě všechna neviděl, těším, jak si je v klidu prohlédneme. Na zpáteční cestě opět do Alerie pro víno a pak na trajekt. V Livornu se nám nakládání trochu protáhlo, protože měl trajekt hodinové zpoždění a za tmy už to tak rychle nejde. Vyráželi jsme po půlnoci a hned začalo ne pršet, ale lít tak, jako když na nás stříkala WAPka. Museli jsme na dvě hodiny zastavit a nakonec to i trošku přešlo, takže odpoledne jsme byli už v Praze.
Luboš 40-93
25. National 2CV v La Veze - květen 2018
vydáno 13.05.2018
Všechny letošní srazy jsou zaměřené na oslavy 70. výročí kachny a 50. výročí Méhari. I my jsme v La Veze nemohli chybět a navíc se setkání konalo poblíž Besanconu, což je můj oblíbený region. Z Prahy jsem vyrazil s Pavlem a Vlastou Mrázovými ve středu 9.5. brzy ráno a večer jsme se již zapisovali na srazu. 900 km v kachně jsme zvládli bez problémů, ale místo ubytování ve stanu jsme zvolili hotel BB v Besanconu, asi 10 km od sraziště. Ráno ve čtvrtek ale zapršelo a místo konání srazu se pěkně zabahnilo. Zajeli jsme proto napřed do muzea, kde jsme přečkali nejhorší déšť. Prohlédli jsme vystavené Citroeny a také sbírku motocyklů, traktorů a zemědělské techniky.Odpoledne už se počasí umoudřilo a tak se zvýšenou opatrností se na nás bláto lepilo jen málo. Prošli jsme stánky a vystavená auta a bylo se na co dívat. Několik van 2CV mělo dobové ručně dělané reklamy, ty tam ostatně na každém národním srazu předvádí specialista na ruční malby. Je to sice dražší než fólie, ale autu to dodá stoprocentně dobový vzhled a některé reklamy byly i uměle ostařené tak, aby seděly k autu v nálezovém stavu. Na ploše byl také vystavený Jumper s plastovým kitem vzhledu HY (video máme na našich stránkách a proběhlo i u nás na internetu). Nafotil jsem vám co nejvíce zajímavostí, například i kachnu jako bazén. V pátek jsme byli ráno na burze a odpoledne jsme prošli kemp, kde jsme opět zaznamenali různé rarity a potkali i hodně známých tváří. Večer byla tradiční ochutnávka regionálních produktů. Po příjezdu do hotelu jsem si všimnul, že mi kdosi na parkující kachně naboural pravý přední roh nárazníku, což následně odnesl i blatník. Velká radost před odjezdem na Korsiku! V sobotu opět burza a večer ohňostroj. V neděli jsme si to namířili domů a cestou zase pršelo. Nicméně i tak to byl dobrý výlet.
Luboš 40-93
Remeš - březen 2018
vydáno 26.03.2018
Odjezd do Remeše jsem využil k transportu restaurované tříkolky Čezeta rikša do Francie. Byla to zakázka pro mého kamaráda z Orleansu, kterému jsem potřeboval oplatit jeho služby. Často pro mě shání modely a různé předměty na francouzské inzerci a nemohl jsem tedy odmítnout jeho přání. Tříkolku jsem mu sehnal asi před čtyřmi roky od mého kamaráda Honzy v dost bídném stavu. V minulosti na ní proběhla ne zcela zdařilá rekonstrukce a bylo potřeba začít úplně znovu. Renovaci prováděl strýc Dana Brože, který v Čezetě pracuje. Asi měsíc před odjezdem jsem tedy ve Strakonicích vyzvedl rikšu, poté jsem s ní absolvoval STK a připravil papírově vývoz. V pátek 9.3. jsme se v jednu hodinu ráno vydali se soupravou Jumpy a vlek na motocykly na cestu.Do Remeše jsme dorazili před hotel BB kolem čtvrté hodiny odpoledne. Zde už čekal natěšený nový majitel, přeložili jsme tříkolku na jeho vlek a po sdělení, že u Norimberka sněžilo a taky sypali silnice, se rychle vydal k domovu, kde okamžitě provedl nutnou očistu. My jsme se zatím ubytovali v sestavě já, Pavel Maier a Jirka Jandus a mezitím dorazili i Karel Pálek, Dan Brož a Láďa Tůma. V sobotu ráno jsme vyjeli hned po snídani na výstaviště, abychom zabrali strategická parkovací místa poblíž parkoviště pro veterány. Tam jsme něco pofotili a zhruba v 10 hodin jsme pronikli dovnitř. Od dob teroristických útoků probíhají vždy u vchodu zevrubné prohlídky. Ani v Remeši tomu nebylo jinak a tak jsem piva, která vozím vždycky jednomu známému prodejci, nechal radši na odpoledne, až pozornost trochu opadne. Počasí nebylo letos úplně vydařené, trochu občas poprchávalo a tak jsme střídavě prohlíželi venkovní plochy, ale za deště i vnitřní haly. Ve dvou halách jsou vždy auta, v levé hale mají kluby různé tématické stánky, v prostřední hale mě ale úplně nejvíc zaujalo středové pódium, věnované tématicky 70. výročí modelu 2CV. Na počest kachny tu byly vystavené obzvlášť zajímavé kusy. Vedle 2CV typ A z padesátých let tady bylo i pár specialit, které se jen tak nevidí. Byl tu červený U.M.A.P. - kachna se sportovní karoserií z laminátu z období konce padesátých a začátku šedesátých let, kdy ve Francii řada firem experimentovala se sklolaminátovými karoseriemi. Na francouzských národních srazech se U.M.A.P. občas vidí, ale znám jen asi 3 až 4 kusy (údajně je dochovaných kusů kolem 20 v různých stádiích renovace). Dále tu byly tři Dagonety, to jsou kachny s upravenými karoseriemi, které jsou hodně snížené a upravené mají i motory, většinou jde o zásahy do sání a náhradu klasického sacího a výfukového potrubí tak jak ho z kachny známe a montáž dvou karburátorů. Také proběhlo mírné zvýšení objemu motoru a tyto úpravy pak zvedly výkon i maximální rychlost. Vystavené kusy jsem od vidění neznal, vůbec se tyto zvláštní kachny uchovaly většinou po jednom až dvou exemplářích. V pravé hale se pak prodávají různé díly, nové i použité a jsou zde i firmy, které se zabývají druhovýrobou. Mezi nimi jsou prodejci modelů a literatury. Na venkovní ploše jsou pak spíš díly větší, použité, ale ceny jsou tady zase příznivější než uvnitř. Odpoledne jsme znovu fotili auta na parkovišti a už tu byl opět večer.
Dan s Karlem a Láďou si naplnánovali na neděli jednodenní výlet TGV do Paříže a Jirka Jandus si zase dojel pro Hondu Monkey, kterou objevil na inzerci. To abychom nejeli domů s prázdným vlekem, což se nakonec stejně stalo, protože ta jeho maličká Honda se ubytovala v nákladovém prostoru Jumpy a už se nám jí nechtělo v neděli večer překládat. My jsme dopoledne šli s Pavlem ještě na výstaviště dorazit některé resty, odpoledne jsme pak znovu prohlíželi a fotili auta, vystavená na parkovišti, ale v hotelu jsme nakonec stejně byli už kolem 16. hodiny a to se zrovna vraceli naši kamarádi z Paříže. V neděli bylo už i trochu lepší počasí, tak se nakonec celkem zadařilo. V pondělí jsme cestou zvládli nákup a navečer jsme už byli doma.
Luboš 40-93
Další fotky jsou zde
Epoqu´auto v Lyonu - listopad 2017
vydáno 21.11.2017
Letošní výstavu v Lyonu jsme absolvovali bez Karla Pálka, který se doma zotavoval z operace kýly. Jeli jsme dvě posádky - já s Pavlem Maierem a Dan Brož s Láďou Tůmou. Sraz jsme měli až ve čtvrtek navečer v hotelu. Cestou jsme v Belfortu nakupovali, ale výběr vín nebyl žádná sláva a tak jsme se večer shodli na tom, že bude ještě třeba nákupy zopakovat zde v Lyonu.V pátek jsme ráno vyjeli na výstaviště, kde jsme zaujali strategická parkovací místa poblíž hlavního vchodu. To abychom nemuseli s případnými nákupy běhat daleko. Já sháněl pro kamaráda díly na Renault 4CV a Pavlovi zase jeden francouz přivezl disky, které jsme koupili během roku na inzerát. Uvnitř jsem prochodil citroenský sektor a nafotil dost fotek. Odpoledne jsme zase procházeli venkovní parkoviště, protože v sobotu už se mělo počasí zkazit. Navečer jsme v jedné hale narazili na nějaká auta na prodej a mě zaujal pěkný Traction 11B za příznivou cenu a se zajímavou historií. Poslední majitel ho měl 43 let a po jeho smrti ho měla ještě asi 4 roky vdova po něm a teď se ho rozhodla prodat. Proto ta dobrá cena. Hned jsem tam zavolal a domluvil si na sobotu schůzku.
Ráno jsem se nedočkavě dostavil k autu a u něj už pobíhalo dost zájemců, mezi nimi i jeden citroenista z Brna. Ve Francii ale drží slovo a tak jsem nakonec na auto dal zálohu a teď někdy se pro něj chystám zajet. Jinak samozřejmě všude bylo plno zajímavých aut a hezky připravených stánků. Za všechny aspoň jmenuji dobovou benzínku Total se zaparkovaným cabrioletem Citroen Visa a stánek klubu Traction Universelle, kde jsou každý rok k vidění zajímavé karosářské varianty Citroenů Traction. Letos to byly čtyři Tractiony, které karosoval poměrně neznámý Marius Renard. Všude byly zajímavé popisky s historií vystavených exponátů. Pěkný stánek mívá každoročně Panhard club a ani letos nezklamali. Pár zajímavých aut jsem nafotil i v prostoru aukce, která se pak koná vždy v neděli odpoledne. Ale to už my jezdíme zase domů. Lepší jsou pokaždé první dva dny a letos se mi to obzvlášť vyplatilo. Kdybych tam byl až od soboty, asi bych žádné auto nekoupil. Podívejte se na fotky, je to toho k vidění opravdu hodně, jako ostatně každý rok. Tak zase nashle v listopadu 2018.
Luboš 40-93
Další fotky jsou zde
Jednodenní výlet do Luštěnic - konec září 2017
vydáno 23.10.2017
Letošní výlet jsme odstartovali opět od benzínky s namalovanými kachnami a i větší část cesty byla stejná jako loni, tedy po staré na Mladou Boleslav. Konvoj byl obrovský a cestou se ještě další Citroeny připojovaly až nás bylo nějak kolem čtyřiceti. Rekordní počet! Před Boleslaví jsme odbočili na Luštěnice, kde má jeden můj známý soukromé neveřejné muzeum převážně amerických automobilů, ale nejen těch.V bývalém vojenském areálu, nyní zvaném "Pelechov" po jeho majiteli shromáždil za období necelých třiceti let neuvěřitelnou sbírku automobilů, která v současné době zabírá větší část obrovské haly. V první části haly je navíc grandiozní sbírka modelů všech značek a měřítek a v prvním patře navíc ještě ucelená expozice Matchboxů a také velké kolejiště s vláčky. V druhé hale se nachází depozitář, kde jsou auta určená na pozdější renovaci. Jak se to ale dá stihnout v jedné osobě mi zůstává tak trochu záhadou. Z Luštěnic jsme se po prohlídce obou hal i nádvoří přesunuli do Staré Boleslavi do restaurace u Fanouška, kde jsme měli rezervaci. Po obědě se ještě někteří z nás přesunuli do vedlejší cukrárny na výbornou kávu i dort s výhledem na řeku. Počasí bylo úplně výstavní a tak myslím, že se výlet vydařil a byli jste spokojení. Tak zase za rok!
Luboš 40-93
Další fotky jsou zde
Lužany - podzimní sraz 1. Citroen Klubu v září 2017
vydáno 01.10.2017
Koncem srpna se mi podařilo na dovolené si zlomit zápěstí a tak jsme na podzimní sraz vyrazili s Miladou v sobotu ráno Picassem, abych radši nemusel řídit. Navíc počasí bylo úplně katastrofální, v Lužanech hustě pršelo už od pátku! Po absolvování zácpy za Mladou Boleslaví se nám tak tak zdařilo stihnout odjezd na konvoj. Zařadili jsme se na konec a dojeli do Nové Paky, kde byla domluvená prohlídka pivovaru. My jsme ale raději s Pepou Miléřem a Danem Brožem zvolili nedalekou restauraci Ježkův dvůr a dali si oběd. Po chvíli se k nám přidali i další. Po obědě jsme se vrátili do Lužan, ale v dešti se dalo sedět jen v chatičkách. Chvíli jsme byli u Burešů a chvíli u Pepy Šimka a Jirky Procházky. Odpoledne jsme vyrazili na Prahu, kde bylo paradoxně úplně luxusní počasí. Je to škoda, protože letos přijelo i pár zajímavých aut a nestíhal jsem si je v tom dešti ani pořádně prohlédnout. Tak snad příště bude líp!Luboš 40-93
Další fotky jsou zde
Honza Rada zorganizoval setkání Oltcitů
vydáno 01.10.2017
Honza i přes svůj úraz oka dostál slibu a zorganizoval komorní setkání majitelů Oltcitů. Přesvědčoval i mě, abych alespoň s jedním přijel, ale auta jsou tak uložená, že vyprostit je by znamenalo značné úsilí a o zpojízdnění ani nemluvím. S jedním jsem naposledy asi před třemi roky jezdil v areálu v Úněticích, ale od té doby oba stojí a na řadu opravdu přijdou jako poslední. Vše navíc souvisí s naší plánovanou stavbou, kde bych chtěl část svojí sbírky umístit, ale ani po devíti měsících nemáme ještě vydané stavební povolení a asi hned mít ani nebudeme. A to jsem kvůli tomu nejel ani na národní sraz ve Francii, ani do Portugalska... Tak jsem Honzovi slíbil alespoň, že přijedu na chvilku s SM. Sraz umístil do Nespek, kde dříve byly i srazy 2CV, které organizoval Tomáš Neruda. Jak to vypadalo můžete vidět ve fotogalerii.Luboš 40-93
Další fotky jsou zde
Jarní sraz 1. Citroen clubu
vydáno 01.10.2017
Na závěr června jsem navštívil ještě sraz 1. Citroen clubu ve Varvažově v kempu u Michala Zlámala. Akce kolidovala se srazem, který pořádal Tomáš Neruda a tak aut bylo o něco méně než loni. Karel představil svojí hasičskou Acadianu po kompletní renovaci, se kterou vyráží po ose na světový sraz kachen v Portugalsku! Velká pochvala patří lakýrníkovi, je to po dlouhé době excelentní lak na autě!!! Já jsem přijel s Evženem v sobotu dopoledne. Evžen provětral svojí krásnou vanu AK 400, kterou okamžitě všichni obdivovali. Odpoledne jsme jeli navštívit ukázkově zrestaurovaný mlýn v Božeticích (www.muzeumbozetice.cz) s muzeem, ve fotogalerii máte pár fotek, moc se to všem líbilo. Večer posezení, popití a grilování jako obvykle a v neděli v poledne jsem již ukládal kachnu do garáže.Luboš 40-93
Další fotky jsou zde
Legendy 2017
vydáno 12.06.2017
Druhý červnový víkend jsme opět po roce věnovali výstavě Legendy v pražských Bohnicích. V pátek odpoledne jsme se na místě sešli s účastníky z našeho klubu - já jsem přijel již podruhé a asi i naposledy s typem SM (na příští rok musím vymyslet změnu), Pavel Brož s hasičským Belfegorem, Dan Brož s AMI 8, který doplnil o pěkně zrenovovaný malý jednokolový vlek a Karel opět s tříosým CX. Auta jsme rozestavěli a přesunuli se k nám domů na grilovačku. V sobotu ráno jsme zaujali místa u aut. Tomáš Neruda, který vše organizuje, letos u příležitosti 70. výročí typu H vystavil tři HY. Jeden byl po renovaci, přestavěný na pojízdný bar, druhý v nálezovém stavu a třetí v započaté renovaci. K tomu přivezl na ukázku celou pohonnou jednotku (ta se mimochodem poměrně snadno a rychle demontuje), kterou v průběhu dne i nastartoval. U motoru byla ukázka demontovaných dílů a několikrát denně pak probíhal odborný výklad. Přítomen byl i Fantomas, kdo chtěl, mohl se s ním vyfotit. I četníci v Méhari měli stejné uniformy jako loni. Dále pak na našem stánku byla i barevná kachna Pavla Mareše, 2CV se starou kapotou v nálezovém stavu, oba modely CX - "plecháč" i "plasťák", GSA, další kachna a dvě DSky. Na jedné z nich probíhala ukázka hydropneumatického pérování s výkladem. Před stánkem bylo možné si v HY zakoupit občerstvení. Další HY jsem objevil na hlavní ploše před vchodem, tam se prodávala káva. Trochu jsme prošli park a prohlédli si vystavené exponáty. Já jsem se soustředil spíše než na prestižní auta, jako je Lamborghini, Rolls-Royce, Jaguar atd. na vozy ze 60. až 80. let - Škodovky, Wartburgy, Trabanty, anglické Mini, Austiny a MG, u BMW byla krásná Isetta (microcar s motocyklovým motorem) a hned vedle Trojan (podobný microcar, vím, že existuje, ale nikdy jsem ho naživo neviděl). Navečer jsme byli pozváni k Mrázům na Libuš, kde se nás Vlasta snažila zničit dobrým jídlem. Po desáté jsme se odkulili opět k nám a ráno zpátky do Bohnic. Byl to příjemný a odpočinkový víkend (jak pravil Karel Pálek). Příští rok nashle touto dobou opět v Bohnicích, jestli tam ovšem neskončíme už dřív!Luboš 40-93
Další fotky jsou zde
Dětský den v Hrdlořezích
vydáno 04.06.2017
Při organizaci dětského dne první červnovou sobotu jsme byli požádáni organizací Spartak Hrdlořezy o uspořádání výstavky našich aut na hřišti poblíž Rokytky. My jsme zapůjčili dvě auta a po jednom dodali Burešovi, Ulrychovi a Štěpáníkovi. Všem moc děkujeme za účast!Ve fotogalerii si prohlédněte pár fotek z této akce.
Luboš 40-93
Karel zahajoval na Chrástově citroenskou sezonu - poslední květnový víkend
vydáno 02.06.2017
Jako každý rok touto dobou i letos se na Chrástově, kde má Karel muzeum, konalo zahájení sezony. Sjelo se tam asi 30 aut, dokonce můj kamarád Pavel Maier přivezl Renault Estafette v originálních barvách koncese Renault. A že to nebyla žádná předělávka dokladoval i dobovým přívěskem na klíče se jménem této koncese. Letos jsme poprvé jeli asi hodinovou jízdu Šumavou. Ta se nám moc líbila, hlavně Milada zavzpomínala na časy, kdy měla na Šumavě chalupu po rodičích. Nebylo by od věci, kdyby se takováhle pěkně připravená jízda jela každý rok.Odpoledne jsme pak pojedli nějaké dobroty - každý účastník něco přivezl a bylo to jako ve Francii na ochutnávce regionálních produktů. My např. jsme dodali vepřové rillettes podle francouzského receptu a všichni si je pochvalovali. Večer jsme se ještě přemístili o pár kilometrů dále ke Karlovi na chalupu a tam jsme popíjeli u táboráku asi do půlnoci. Ráno jsme skočili do kachny a rychle domů za kočkami!
Fotky zde
Luboš 40-93
Historické formule v Mostu a výstava veteránů - květen 2017
vydáno 02.06.2017
Organizátory závodů historických formulí převážně ze šedesátých let jsem byl osloven, zda by bylo možné dodat několik veteránů na dvoudenní výstavku, kterou pořádali v rámci této mezinárodní akce.Podařilo se mi přesvědčit Karla, který přivezl svojí "Mosteckou Kachnu" a Dana ze Strakonic s Visou Chrono ve švýcarských barvách. Já jsem vytáhl SM a ještě jsem zlomil jednoho kamaráda a ten přijel s Renaultem Alpine A110. Jak výstavka dopadla, můžete vidět ve fotogalerii
Luboš 40-93
Remeš - březen 2017
vydáno 15.05.2017
My jsme letos vyjížděli z Prahy trochu později než obvykle, protože Karel s Danem a Láďou Tůmou vezli na vleku opravenou karosérii z kachny, kterou předávali i s vlekem v Norimberku. Takže tentokrát žádný sraz na Rozvadově, ale až přímo v nákupním centru Auchan poblíž Metz. Ale časový plán jsme měli dobře propočítaný a tak jsme se v podstatě všichni sešli před krámem v rozmezí čtvrt hodiny. Tam jsme nakoupili a do hotelu jsme dojeli asi v 17,00.V sobotu ráno jsme vyrazili co nejdříve, jednak kvůli parkování a také kvůli zakoupení vstupenek. Konec fronty byl v nedohlednu, ale Dan je frontový bojovník a za chvíli se objevil a hrdě třímal lístky! Stejně byla ale taková fronta na vstupu, že já s Pavlem jsem šel radši fotit auta na parkoviště pro veterány a dovnitř jsme vnikli teprve až maličko pominul hlavní nátlak. Celou sobotu bylo krásné počasí a tak jsme se zaměřili na venkovní plochy. Já jsem sháněl pravý blinkr na plasťáka CX, což se mi hned po ránu zdařilo a pak jsem už kupoval jen nějaké modely a dokumentaci, kterou pak využívám při přihlašování. Ani jsem neměl moc úkolů z domova, jako tomu každoročně bývá, a tak jsem si výstavu docela vychutnal a chvíli jsem se zabýval s Pavlem i jeho necitroenskými díly - koupili jsme sadu závodních gum na Alpinu a nějaké drobné díly - jehlové ventily do karburátoru atd. Vnitřní haly jsem si nechával na neděli. Navečer jsme se vraceli do hotelu trochu dřív, protože můj kamarád z Orleansu nám vezl skládací minimotorku Hondu Motocompo. Tu jsme přeložili k nám do auta spolu s krabicemi mých modelů a byl večer.
V neděli ráno už hysterie na vstupu trochu pominula a já jsem se vydal do hal, kde sídlí jednotlivé kluby. Ty pořádají vždycky v neděli po ránu různé animace a soutěží před porotou o nejlepší stánek. Asi nejvíce se mi líbil stánek k 70. výročí HY. Měli tam udělaný patrový "dort" a na každém patře byly modely HY v měřítku 1/18. Taky tam prodávali plakáty evoluce HY, hned jsem si dva koupil. Dan jako už tradičně koupil motorku Peugeot a tak jsme byli spolu ještě kupovat nějaké nové díly, kterých je tu vždy spousta. Jen si s Karlem stěžovali, že letos podcenili velikost auta a naditost peněženek! Pavel si objednal otočný "špíz" na opravu karosérií. Upevní se na něj holá karosérie a tou se pak může libovolně otáčet. Naštěstí slíbili, že nám ho pošlou do Čech přepravní službou, když jsme zjistili kolik váží, hned nás oba začala bolet záda. Pavel ještě koupil pár světel (ostatně disky, gumy, světla a karburátory Weber jsou jeho favorizované náhradní díly, kterých není nikdy dost!!!).
Ráno jsme po snídani vyrazili domů a navečer jsme už v Praze vykládali auto. Remeš a Lyon jsou dvě akce, které se snažíme nikdy nevynechat. Byl to příjemný začátek nové sezóny.
Fotky zde
Luboš 40-93
Epoqu'auto Lyon - listopad 2016
vydáno 16.11.2016
Před odjezdem do Lyonu jsem objevil v oblasti, kam jsem dřív často jezdil a kde to dobře znám, zajímavý inzerát na prodej CX 22 plasťáka v pěkném původním stavu a za dobrou cenu. Podařilo se mi se dovolat majiteli jako první a tak jsem poslal zálohu a na výstavu jsme odjížděli ve čtvrtek s velkým vlekem. S námi jeli i Karel s Danem, sestava Pepa Miléř a Láďa Tůma z Intensysu nás následovala až ráno a sraz jsme měli večer v hotelu.My jsme vyrazili o půlnoci a tak jsme dopoledne celkem v klidu nakupovali v Auchanu v Belfortu. Nebýt ovšem toho, že při tankování jsem o "neviditelný sloupek" poškodil pravý předek na Vitu. Nedalo se nic dělat a roztrpčený jsem dorazil k majiteli CX. Tam se mi nálada zlepšila. Auto bylo opravdu moc pěkné, hned jsme ho naložili, zaplatili, udělali papíry a odpojili vlek, abychom pokračovali do Lyonu už solo. Cestou jsme ještě stavěli Danovi v nedaleké koncesi Citroen Nedey, kde jsme už několikrát předtím obdivovali výstavku starých Citroenů. Dan potřeboval vyfotit dobové příslušenství na stejném hasičáku jako je ten jejich. Pak už jsme dojeli bez dalších zádrhelů do hotelu.
Ráno jsme jeli brzy na výstavu, abychom zabrali dobrá místa na parkovišti. Každoročně návštěvníků přibývá a se stejnou kadencí ubývá dobrých strategických míst na parkovišti poblíž hlavního vchodu. Byl poslední hezký den a tak jsme se na střídačku pohybovali v halách i venku na parkovišti. Uvnitř jsme řešili zadané úkoly z Prahy a během dne se mi opravdu podařilo obstarat vše, možná i něco trochu navíc. V podstatě jsem v pátek podrobněji asi navštívil pouze expozici Citroenů a zbytek jsme si nechali na sobotu. Citroenů byla spousta, je to vidět na fotografiích, zajímavá byla rozpracovaná renovace Citroenu M35 s jednorotorovým motorem Wankel. Chassis na kolech bylo kompletně zrestaurované a nastrojené možná lépe než v originálu, karoserie před renovací byla ještě v nálezovém stavu. V expozici Tractionů byl k vidění pěkný atyp - 15ka s karoserií kombi (přestavba na tzv. Break de chasse - tzn. dodávka na lov), celá výstavka byla pojata jako "hon a lov", včetně vycpané lišky a dobových kostýmů. Pěkné byly i dva autobusy Citroen a jako vždy ve vstupní hale expozice Panhard klubu s replikou čerpací stanice Total. Poblíž byla i kachna s vlnitou kapotou a jedna z prvních DSek, rok výroby 1956.
Večer jsme popili a trochu popovídali a v sobotu ráno jsme si trochu přivstali a zabrali jsme luxusní místa na parkovišti. Tam jsme měli sraz jednak s prodávajícím hliníkových disků na Alpinu pro Pavla a jednak s mým přítelem z Orleansu. Ten první přijel hned s námi a zaparkoval vedle nás. Byl to moc příjemný chlapík. Po vyložení už zaplacených kol jsme mu dali několik českých piv a on vyndal 2 láhve bílého vína a likér z černého rybízu a namíchal nám všem pár drinků této speciality z Dijonu, které říkají Kir. Čekání na mého kamaráda tak probíhalo při zajímavé debatě a ještě jsme u toho popíjeli. Když dorazil se svojí ženou, dostali také Kir a vyrazili jsme opět do víru výstavy. Doprohlédli jsme chybějící expozice a vydali se ještě jednou fotit ven, ale déšť nás zahnal zpět. V neděli jsme vyjeli brzy ráno, cestou jsme připojili vlek a v noci jsme byli už v Praze. Jako vždy, byla to pěkná akce!.
Fotky zde
Luboš 40-93
Citroen Roadshow Štěrboholy
vydáno 08.10.2016
V pátek 7.10. jsme vystavovali tři auta na posledním dni Citroen Roadshow. Tato akce organizovaná Citroenem probíhala na více místech republiky a poslední den byl naplánován do Štěrbohol na parkoviště před obchodním centrem. Protože máme garáže asi 800 metrů od místa konání, nabídl jsem se, že bych mohl přistavit tři ze svých Citroenů. Na jednodenní akci jsme zapůjčili SM, AMI 8 a 2CV Dolly. Celý den tu probíhal pro návštěvníky program, spojený s předváděcími jízdami nových aut, hrami pro děti a občerstvením. Naštěstí počasí vyšlo a tak jsme večer odváželi do garáží auta suchá. Byl to hezky strávený den, poděkování patří celému organizačnímu týmu a zejména paní Regině Čmolíkové.Fotky zde
Luboš 40-93
Jednodenní výlet
vydáno 07.10.2016
Na první říjnovou neděli jsme naplánovali tradiční podzimní výlet, tentokrát do nově otevřeného Leteckého muzea Metoděje Vlacha na okraji Mladé Boleslavi. Místo odjezdu jsme měli letos u čerpací stanice na Českobrodské ulici. Ne proto, že to máme blízko, ale proto, že jsou tam namalované kachny, u kterých jsme se chtěli vyfotit. Do Boleslavi jsme dojeli mimo dálnici a před muzeem už na nás čekal kamarád Honza Smetánka s pěkně zrestaurovaným veteránem - Morrisem Minor v provedení Woody. Muzeum je nově postavené, budova je zajímavá, byl by to krásný objekt na stará auta. Exponáty se doufám všem líbily, jedna replika se dokonce stavěla u Honzy Smetánky doma. Byl to letoun, který se jmenoval Demoiselle a uvidíte ho i na naší fotce. V budově byl bar a kavárna, kde si většina z nás dala i něco malého k snědku. Na zpáteční cestě jsme měli zarezervovanou hospodu ve Vinoři, kde jsme měli naše auta zaparkovaná přímo ve dvoře. Po obědě byl už individuální návrat domů. Jen škoda, že počasí, které bylo do poslední chvíle téměř tropické, se trochu zkazilo a zpátky jsme už jeli v dešti.Fotky zde
Luboš 40-93
Podziní sraz - Lužany
vydáno 07.10.2016
Zdravím a posílám pár vět o srazíku v Lužanech. Letos se nesl v duchu několika narozeninových oslav a krásného babího léta.Přivítali nás přísnější organizátoři, ale to neměnilo nic na vstřícnosti a přátelských pozdravech. Účast byla bohatá stejně tak jako program, se kterým měli někteří dost velkou práci. V pátek jsme si zazpívali a zatančili s kapelou Roberta Hlavatého a jak už bylo řečeno se tak trochu oslavovalo!!! V sobotu dopo proběhla střelba na terč pro dítka i dospělé a lehce po poledni se vyráželo na spanilou jízdu do Hořic. Sochařský park u sv.Gotharda stál za shlédnutí, stejně tak i ochutnávka vyhlášených hořických trubiček. Poté zpět do kempu a hurá na dospělácké a dětské soutěže, tombolu, lampionový průvod, ohňostroj, bojovku, zapálení táboráku a zpěv, který se nesl dlouho a dlouho k ránu?! V neděli dopo si děti zařádily na dětském tvořeníčku (měli bychom více respektovat jejich kreativitu, a vzít si od nich to, co jsme mnozí již ztratili), vyhlášení výsledků a odnášení si hmotných cen v doprovodu potlesku ostatních.
Mnoho a mnoho dalších zážitků! Nezapomínejte na to, že tak jak si to uděláte, tak si to také užijete! Přejeme vám krásný zbytek roku!
Pár fotek zde
Burešovi
Citromusee v Castellane podruhé
vydáno 17.09.2016
Během naší letošní zářijové dovolené, kterou jsme nasměrovali do jižní Francie, jsme po několika letech navštívili znovu muzeum Citroenů v Castellane. To se mezitím rozrostlo o novou halu a několik dalších krásných aut a tak by asi stálo za úvahu obnovit myšlenku hromadné návštěvy muzea spojené s výletem do Kaňonu Verdon. Taková akce by zabrala určitě dva dny (tři noci) na místě plus cestu. V nedalekém Grasse se také vyplatí navštívit alespoň jedno muzeum některé ze tří nejznámějších voňavkářských firem, my jsme byli u Fragonarda, exkurze byla zdarma. Majitel Citromuzea bohužel už svůj kemp prodal, ale sehnal jsem v Castellane jiný kemp s mobilhomy za příznivou cenu a je od muzea tak cca 300 m.Kaňon byl nádherný, výlet je na celý den, na dvě hodiny jsme si půjčili elektrolodičku a v jezeře je navíc pěkné koupání. Tak si to nechte projít hlavou, zatím je to spíše ve fázi projektu buď na září 2017 nebo 2018. Rozhodně doporučuji září, protože po sezóně je lepší cena v kempu, méně lidí a v jezeře bude i teplejší voda. Promyslete to tedy, můžeme si o tom popovídat při obědě na jednodenním výletu. Přikládám pár fotek, abyste viděli, jak se muzeum rozrůstá. Já jsem byl i u majitele v dílně a další kousky už čekají na umístění. Ve třetí hale by pak měla najít místo i auta, která tu zatím zastoupena nejsou a momentálně je má uložena v depozitáři.
Na zpáteční cestě jsme jeli asi 120 km po legendární RN 7, kterou se dříve jezdilo např. z Pařiže na prázdniny na jih do Cote d´Azur a do Provence. Fotili jsme staré benzínky, reklamy na štítech domů a staré koncese. Cestou bylo i muzeum této historické silnice v Piolence. Hezké, ale myslím, že Karel má na Chrástově minimálně srovnatelné, ale spíš lepší. Pár fotek vám taky přikládám.
Luboš 40-93
ICCCR v Holandsku - červenec 2016
vydáno 28.08.2016
Do holandska na světový sraz jsme se všichni těšili. Na takovém srazu bývá většinou více než 3000 aut. Já jsem po cestě po Korsice jel nakonec Jumpy, Dan Brož také, ale Karel Pálek jel tříosým CX, který tam budil značnou pozornost. Fanda Bureš přijel s GSkou Break a trochu řešil problém s hydraulikou, ale nakonec díky Danovi všechno dobře dopadlo. Očekávali jsme krásné počasí, které bylo do té doby prakticky v celé Evropě, ale hned po příjezdu ve středu 13.7. začalo navečer pršet a špatné počasí vydrželo ještě celý čtvrtek.První den jsme tedy strávili víceméně v hlavním stanu, kde kromě prodejců bylo i muzeum. Tady bylo několik zajímavostí, které jsem zatím nikde neviděl. Jednou z nich byl model ID 19 Tourisme, určený pouze na trh Beneluxu, kde stál méně než 10 000 Guldenů. Byl to ještě chudší model než normální ID, lišil se předním nárazníkem, zadními světly, sedadly a chudším interiérem. Vyráběl se pouze ve třech barevných odstínech v letech 1964 -65. Údajně byl příliš levný, aby mohl být úspěšný. Zde vystavený kus byl v nálezovém stavu. Další raritou byl TUB, předchůdce HY. Také byla k vidění anglická kachna montovaná ve Slough (má řadu odlišností) a kachna smontovaná v bývalé Jugoslávii (dnes ve Slovinsku) - 2CV AZL Tomos, anglický Bijou, Burtony, Lomaxy, belgický Radar a AMI 6 Commerciale z Jihoafrické republiky. Dále různé kreace např. na bázi AX. Také 2CV AK400 a AMI 8 Break holandské silniční služby Wegenwacht, vícenápravové CX, předválečné Citroeny a Tractiony, nákladní U23, odtahový HY, modely GS, GSA, DS, Visy a další, také několik Panhardů.
V dalších stanech sídlily holandské kluby, běžely zde filmy - např. reklamní spoty s DS a sestřihy z filmů, kde hrála DSka. V oficiálním stanu Citroenu byly k vidění novinky - Cactus a nový Jumpy a GT by Citroen, původně virtuální projekt pro počítačové hry, ten už jsem ale viděl i v Lyonu. V pátek se počasí trochu umoudřilo, tak jsme si prošli i venkovní plochy a kempy. Celý kemp byl na pronajatých prostorách zámku, kde byla navíc instalována výstava vozů karosovaných Henri Chapronem. Před vchodem do zámku byly také prodejní stánky, hlavně na bázi HY a AK 400. Přímo po stranách můstku, kterým se procházelo na nádvoří byla každý den vystavena jiná řada modelů Citroen - jednou AX GT, jindy BX, příště zas CX, kachny a také M35. Trochu mě zaskočilo, že jsme nemohli najít burzu, nakonec jí našel Fanda Bureš, ale byla trochu mimo hlavní dění a hlavně se podle programu jmenovala "prodej z otevřeného kufru", což je tak trochu nesmysl a bylo nás víc, kteří se nedovtípili. Ve čtvrtek jsme jí totiž kvůli dešti nehledali, v pátek jsem tam dorazil až po zavření a v sobotu byla schůze ACI, tak jsem prostě burzu letos nestihl!
Pokud jde o sobotní schůzku, tak tady máte pár informací, které by vás mohly zajímat - 2017 - světový kachní sraz v Portugalsku (Ericeira), 2019 plánuje vedení značky monstrózní akci ke stoletému výročí - kdy a kde, to se včas dozvíme, 1919 - kachní světový sraz v Chorvatsku (původně měl být v Rijece, ale asi bude někde v okolí Zagrebu) a 2020 - ICCCR, ten bude v Polské Toruni, stejně jako loňský světový sraz 2CV - poláci neměli protikandidáta a byli na prezentaci dobře připraveni. Poslední info je o Conservatoire - existovaly pochyby o jejím fungování v souvislosti s ukončením výroby v továrně v Aulnay, ale prý vše běží tak jako dosud. Já jsem ze srazu odjížděl v sobotu odpoledne, ostatní až v neděli ráno. Podle posledních zpráv tam bylo cca 5000 Citroenů, ale nejsem o žádných přesných údajích pevně přesvědčen, protože v tomto směru organizace trochu pokulhávala - nevyplňovaly se žádné údaje o účastnících ani o jejich vozech a kdo zaplatil, mimochodem historicky nejdražší vjezdné - 175 eur za 1 auto (ani to nemusel nutně být Citroen), 2 osoby a kempovné. Další osoby se ještě doplácely. To byla asi jediná skvrna na jinak pěkném srazu, když tedy nemluvíme o počasí, které se vylepšilo až v době našeho odjezdu..
Luboš 40-93
Další fotky jsou zde
Kachnou po Korsice
vydáno 08.08.2016
Na jaře jsem dostal od kamaráda nabídku připojit se ke třem motorkám na čtrnáctidenní cestu po Korsice. S kachnou jsem tam vždycky chtěl jet a tak jsem souhlasil. Trochu mě zaskočil způsob dopravy do Livorna. Přes tisíc kilometrů na motorce se nikomu bez přespání nechtělo jet a tak byl jako dopravní prostředek vybrán autovlak z Vídně. Vlakem jsem od vojny nejel a vůbec mi hromadné dopravní prostředky k srdci nepřirostly, navrhoval jsem, že já pojedu po ose a oni vlakem. Ovšem kamarádi přišli s jasným argumentem, že bych pak nejel s nimi a že už mám lístek stejně koupený.V pátek 15. července jsme se tedy vydali v sestavě Jirka Jandus, Pepa Miléř, Láďa Tůma a já po obědě do Vídně. Tam jsme dorazili navečer a naložili jsme 3 motocykly a kachnu na vagón. Cesta trvala cca 13 hodin a příliš kladné emoce ve mě nevyvolala. Prostě další prostředek hromadné dopravy...
V sobotu dopoledne jsme po vyložení přejeli do přístavu, odkud jsme kolem 14,00 vypluli do Bastie. Loď mi již vyhovuje daleko více... Od sobotního večera jsme měli zajištěné ubytování v Ghisonaccii, to je asi uprostřed východního pobřeží ostrova. Zaplacené jsme měli tři noci v pěkné rezidenci s výhledem na moře. Na pláž asi 30 m, prostě pohoda. Kromě koupání jsme stihli výlet na Col de Bavella, kde jsme vyjeli do cca 600 m a po cestě jsme se koupali v horské říčce. Další den pak do Corte - to je opevněné město ve vnitrozemí a na zpáteční cestě jsme v Alerii nakoupili ve vinotéce korsické víno. Od mojí poslední návštěvy tam vylepšili degustaci, která probíhala samoobslužně. Vybrali jsme si ve skříňce láhev, vzali jsme si skleničky a načepovali jsme si vzorek. Jen nevím, proč tam byly ty tři symboly - malý, střední a velký vzorek. Mně úplně stačil ten největší. Tak jsme ochutnávali, já s Pepou hlavně červené, Jirka zase muškát a želatinové bonbóny. Pak jsme si naplnili vozík, ovšem jen lehce - na motorky se toho moc nevešlo a přeložená kachna na tom nebyla o moc lépe. Škoda, paní jsem vysvětlil, že před čtrnácti roky jsme nakupovali podstatně více.
Tři noci utekly a tak jsme vyjeli směr Bonifacio, odkud jsme chtěli lodí zajet na Ile Lavezzi. V Porto - Vecchio jsme objevili dílnu, kde renovovali několik Méhari. Dál už jsme nic zajištěného neměli a tak před Bonifaciem jsme našli kemp, ovšem k vodě to bylo asi 800 m. Když k tomu připočtu ještě stavění stanu a spaní v něm, tak hned po jízdě vlakem jsem měl zážitek s dalšími ne mnou úplně preferovanými činnostmi jako jsou pěší chůze a kempování. Naštěstí stan stavěl Jirka a já jen míchal uvítací drinky. To už byla podstatně příjemnější záležitost. Navíc v místním baru dělali dobrý Aperol spritz. Jirka jich těsně před zavíračkou ještě pár objednal a tak se tam do půlnoci dalo hravě vydržet. Další den jsme si udělali výlet na západní pobřeží, našli jsme si super pláž na koupání a v poledne si dali v hospodě dobrou pizzu. Večer jsme pak zajeli na noční prohlídku Bonifacia a objednali si výlet lodí na ostrovy Lavezzi.
Ráno jsme odjeli do přístavu a lodí na ostrovy, kde bylo pěkné koupání. Pak jsme vyjeli po západním pobřeží, které je asi hezčí, než to východní. Navečer jsme si našli kemp na pláži Olmeta, moře jsme tam měli jen přes silnici. V pátek jsme se váleli celý den na pláži, byla moc hezká, písčitá a všude kolem byly velké balvany. Akorát tam sídlily medúzy a jedna si mě dost oblíbila. Navečer jsme si zajeli pro sýry, paštiky a klobásy a nagrilovali jsme si. V sobotu jsme odjeli směr Ajaccio, tam na maják s výhledem na Iles Sanguinaires a pak ještě po cestě jsme navštívili oranžové skály Les Calanche de Piana. Za Portem jsme zakempovali, sice ne úplně u vody, ale celkem to šlo. Další den opět výlet do hor a opět koupání v řece pod mostem Ponte Vecchio. Večer jsme využili fakt pěknou restauraci v kempu, měl jsme tam moc dobré kalamáry a čokodortík s tekutým jádrem - fondant chocolat. Ještě předtím jsme ale stihli udělat fotky kachny na pláži.
V pondělí jsme se začali vracet na sever a z Ile Rousse jsme pak odjeli vnitrozemím znovu do Bastie. Už se nám nechtělo stavět tolikrát stan a tak jsem vybral kemp nad Bastií, kde by šlo vydržet až do odjezdu. Byli jsme tam v roce 2002, ale tentokrát to nevyšlo, asi jsme se kempaři nelíbili, prostě proto, že jsme z Čech. Ještě jsme popojeli asi o osm kilometrů a zakotvili jsme v jiném kempu. Na úterý jsme měli naplánovaný výlet na Monte Cinto, což je nejvyšší hora Korsiky - přes 2000 m. Láďa nejel, flákal se v kempu a jel na výlet do Bastie. My jsme na zpáteční cestě stihli i sladkovodní koupání, jako obvykle moc pěkné. Ve středu jsme pak objeli poslední chybějící část Korsiky - Cap Corse. Cestou Jirka s Pepou objevili hezké vrakoviště, kde byly pozůstatky staré kachny a AMI 6. Na pláži na Cap Corse jsme si dali Pastis a vrátili jsme se do kempu, kde večer probíhaly ještě další a další Pastisy.
Blížil se odjezd a ve čtvrtek ráno jsme naposledy bourali stan a vyrazili do Bastie na trajekt. Cestou jsme si nakoupili croissanty v pekárně, připravili si víno na loď a kolem 8 hod. ráno jsme vyráželi do Livorna. Tam pak zase na autovlak - neoblíbený to prostředek hromadné dopravy zatuchlých jedinců a nakonec jsme se utrmácení v pátek ráno ocitli ve Vídni. Odtud nás čekalo posledních cca 300 km domů. Korsika podle mého názoru fakt stojí za to. Ať už pojedete autem, vlakem a nebo obojím, což úplně nedoporučuji, je to zážitek na celý život. Byl jsem tam potřetí a doufám, že to nebylo naposledy. Ale to je jen takové povídání někoho jako jsem já a pro koho jsou Francie, Korsika a Portugalsko srdeční záležitostí. Nakonec i přes ten vlak, stan a kempy jsem byl moc rád, že mě kamarádi ukecali. Měli byste to také zkusit a uvidíte, že mi dáte za pravdu.
Luboš 40-93
Další fotky jsou zde
Jarní sraz Varvažov
vydáno 24.06.2016
Již druhým rokem jsme se sešli u Michala Zlámala v kempu Varvažov. Já jsem přijel v pátek ve večerních hodinách a na místě bylo již kolem 25 aut. Na sobotu jsme měli naplánovaný výlet na Orlík a plavbu parníkem po přehradě. Dopoledne ještě dorazila další auta a tak účast byla velmi dobrá. Po obědě jsme vyjeli v koloně na Orlík, kde pro nás již otevřeli samostatné parkoviště. Procházkou jsme dorazili do přístavu, kde vedle zrovna hasiči dohašovali hořící parník, naštěstí ne ten náš. Obepluli jsme přehradu s výhledem na hrad Orlík a na Žďákovský most, který je právě v rekonstrukci.Po návratu do kempu uspořádal Michal soutěž s malým bagrem. Měli jsme přenést kýbl s vodou o 180 stupňů. Také jsem se snažil, ale koordinace pohybů s oběma joysticky není asi moje parketa a tak jsem skončil na beznadějně posledním místě. Ostuda! Ale nápad to byl dobrý. Kemp je pro sraz jako dělaný a od loňska Michal zrekonstruoval další koupelny v chatičkách, takže myslím, že se tam všem líbilo.
Luboš 40-93
Další fotky jsou zde
Legendy 2016
vydáno 15.06.2016
V letošním roce jsme se rozhodli s dalšími členy našeho klubu zúčastnit se prestižní výstavy Legendy v areálu psychiatrické léčebny v pražských Bohnicích. Bylo to tak trochu na popud Tomáše Nerudy, který vše dlouhodobě organizoval a věnoval přípravě péči, kterou bychom těžko dokázali vyvinout. V pátek 10.6. jsme tedy navečer navezli 4 auta do Bohnic - já stříbrné SM, Dan nový hasičský Belphegor a Visu Chrono a Karel pak svůj tříosý model CX. Tomáš tam měl připravenou Citroenskou vesnici, kde už parkovala většina vystavovaných exponátů - kromě nás ještě 2 HY (jeden jako funkční prodejní stánek), můj bývalý Traction 11, 2 Méhari, AMI 6, AMI 8, AMI Super, 2 DSky, Dyane a Acadiane a větší množství kachen v různých provedeních od pick-upu domácí výroby, přes AZU po normální kachny v mnoha variantách. Ostatně z fotografií asi většinou poznáte, čí vystavené exempláře to byly.V pátek večer jsme s Plzeňskou a Strakonickou výpravou večer u nás lehce nagrilovali a popili a v sobotu dopoledne jsme se přemístili do Bohnic. Tam již měl Tomáš všechno pod kontrolou, vystupoval na pódiu, kde se hrály francouzské šansony, zodpovídal otázky návštěvníků a prezentoval představené modely - pérování u modelu DS, projížďka četníků v originálních uniformách v Méhari a tak podobně. To se opakovalo po celý den, snad každou hodinu. My jsme si zatím prošli vystavené exponáty mezi bohnickými pavilony a byla to vydatná procházka. Večer zase u nás grilování a v neděli jsme se opět přemístili na plac.
Tam měl znovu Tomáš připravený svůj osvědčený program a tak není divu, že získal pro naší Citroenskou vesnici cenu za nejlepší klubový stánek. Odpoledne pak začalo trochu pršet a auta jsme si odváželi již trochu zmoklá. Ale nic to nemění na tom, že to byla perfektní akce, profesionálně a na úrovni připravená. Doufám, že se příští rok zase zúčastníme.
Luboš 40-93
Další fotky jsou zde
Chrástov - květen 2016
vydáno 13.06.2016
V sobotu 21. května uspořádal Karel pro svoje Citroenské přátele teď již tradiční akci na zahájení sezóny. Letos se sešlo tak velké množství aut (podle mého názoru cca 25 - 30), že se již nevešla do prostoru statku a část parkovala venku podél silnice. Já jsem se zúčastnil se dvěma Citroeny - SM a 2CV 6 Dolly, kterou jsem půjčil kamarádovi, aby si udělal výlet. Počasí letos nemělo chybu a tak jsme strávili příjemné odpoledne.Dan přijel s novým přírůstkem - hasičským Belphegorem N350, který se mu podařilo ukořistit v Remeši a se kterým pak jeli až domů po ose. Tím mu přidali k původním neskutečným 10 360 km dalších asi 800 km. Vše je originální po prvním majiteli, je to nádherný úlovek. Určitě ho letos ještě na nějakém srazu uvidíte. Po prohlídce muzea (je potřeba stále sledovat nové přírůstky) jsme se lehce občerstvili a poklábosili s přáteli. Hlavně se probírala účast na letošních srazech a akcích. První velkou událostí jsou Legendy v Praze - Bohnicích, kde budeme vystavovat několik aut našich členů. Akci zajišťuje Tomáš Neruda, už se moc těšíme. A v Chrástově zas za rok nashle!
Luboš 40-93
Další fotky jsou zde
Remeš - březen 2016
vydáno 25.04.2016
Již klasicky sraz v pátek kolem 5,00 na Rozvadově. Karel přijel s novým Jumpy, který mu hned stačil Marek Štěpáník pokřtít a tak jsme si se zájmem prohlédli jeho "placatý blatník". To ale nevadilo a tak jsme se navečer již tradičně ubytovali v hotelu BB vedle nádraží TGV v Remeši.Já jsem jel s plaťákem a na něm vezl Fiata 126p pro mého kamaráda z Orleansu. Do hotelu dorazil i Karel Procházka z Vídně (to je taková ikona scény 2CV a můj dlouholetý přítel) se svojí ženou Alicí. Letos jsme tedy měli velkou účast - já s Pavlem Maierem, Karel s Danem, vídeňskobrněnská dvojice Karel s Alicí a ještě navíc Mederic a Michele z Orleansu. Večer jsme odpojili vlek, abychom mohli ráno brzy vyrazit na výstaviště.
Jako obvykle byla u pokladen v sobotu příšerná fronta. Než jsme se probojovali dovnitř, vyfotili jsme se všichni u dvojice pěkných U23, jeden byl přestavěný na odtahovku. Pak jsme se konečně dostali na venkovní plochu a já jsem hned vyrazil objednat rám na kachnu pro Jindru Picha. Dan s Karlem proběhli inzertní vývěsky a Dan objevil inzerát na hasičský Belphegor ve zcela původním stavu a pro jistotu ho raději hned odtrhnul celý (ten inzerát). Vzali jsme útokem venkovní plochu, hlavně proto, že bylo opravdu pěkně a bylo by škoda trávit den ve vnitřních halách. Něco jsme pokoupili a vyfotili a za chvíli bylo odpoledne a dovnitř jsme zatím ani nedošli. No co, zítra je také den. Večer jsme volali majiteli Belphegoru a já jsem mu řekl, že Dan auto stoprocentně bere a je jen potřeba domluvit termín a podrobnosti. Po válečné poradě jsme usoudili, že nejlepší způsob dopravy vzhledem k velikosti auta bude po ose. Ještě předtím jsem večer přeložil s Medericem Fiata na jeho vcelku rustikální vlek.
V neděli jsme pak pokračovali návštěvou vnitřních hal, ve kterých jsou zastoupeny jednotlivé kluby a zrovna vždycky v neděli se koná vyhodnocení, který že klub měl nejlépe připravený stánek. Letošní téma bylo filmové a tak zejména mě zaujal stánek s kachnou 007. Auto bylo v pozici, ve které ve filmu skáče přes Peugeota svých pronásledovatelů (James Bond - For your eyes only - Jen pro tvé oči - s Rogerem Moorem v hlavní roli), z toho filmu tam také běžela smyčka. Ale i jiné stánky byly zajímavé - jako obvykle zazářil Panhard (pick-up s kameramanem na palubě), všichni se fakt snažili, aby na nedělním posuzování vynikli. Odpoledne jsme ještě proběhli znovu venkovní plochu a také znovu pofotili parkoviště veteránů. Karel s Danem mezitím nakládali nakoupené drtě a my jsme na plaťák usazovali s Pavlem kachní rám pro Jindru.
A v pondělí ráno zas domů, v Metz nákup vína a dalších francouzských dobrot a večer jsme byli již v Praze. Mimochodem Belphegor je již ve Strakonicích, po ose dojel bez problémů a je nádherný, jak sami určitě uvidíte na nějakém srazu. Tak příští rok ve stejnou dobu na stejném místě.
Luboš 40-93
Další fotky jsou zde
Family Day Citroen v Intensysu
vydáno 05.12.2015
Na sobotní odpoledne 21. listopadu jsme byli pozváni do Intensysu na Family Day. Zákazníci si mohli nechat zdarma udělat prohlídku, opékali se buřty, byla tu i mírně "přičmoudlá kapela" a také jsme si mohli vyzkoušet vystavená auta. Trochu jsme pokecali na dílně, snědli buřty a vyzkoušeli si nové Berlingo. Škoda, že každou chvíli sprchlo, místy i zasněžilo, jinak jsem měl na tuto akci připravenou AMI 8, ale mokrou se mi jí dávat do garaže nechtělo. Jak to tam vypadalo si můžete prohlédnout na fotkách.Luboš 40-93
Epoqu'auto Lyon 2015
vydáno 05.12.2015
První listopadový víkend jsme opět jako každý rok vyrazili na retrovýstavu do Lyonu, tentokrát v rozšířené sestavě - já s Pavlem Maierem, Dan s Karlem a Láďa Tůma přibral Pepu Miléře, takže nás nakonec jela tři auta. Asi těch návštěvníků ale každoročně přibývá i ve Francii, protože po frontách v Remeši nám fronta na vstupenky tady také připadala mnohem větší než obvykle. Prostě stoupá zájem o stará auta a s ním stoupají i ceny, které aukce vyhnaly do nadoblačných výšin. Z našeho spektra se nejvyšší nárůst týká asi modelu AMI 6, v těsném závěsu za ním i DSky a SM a ani kachna nezůstává stranou.Počasí nám letos mimořádně přálo, takže jsme chodili v tričkách s krátkým rukávem a kdyby to nevypadalo divně na toto roční období, šel bych i v kraťasech a pantoflích. Sluníčko svítilo celé dva dny a tak jsme na venkovních plochách fotili v pátek i v sobotu, jen ty fotky jsou trochu poznamenané protisvětlem. Páteční dopoledne jsme věnovali rychlé prohlídce hal, aby nám něco neuteklo a také jsme měli hodně zadaných úkolů, které bylo potřeba splnit. Několikrát za den jsme se sešli celá skupina na Pastis a pochlubili se svými úlovky. Večer jsme jako obvykle něco pojedli a popili.
V sobotu jsme šli už jen v užší sestavě, Láďa s Pepou se věnovali prohlídce starého města. Já jsem měl ještě pár povinností - kamarád z Orleansu mi přivezl plné auto u něj nashromážděných modelů a různých dílů. Další věcí, kterou jsme zařizovali byly doklady na Renaulta Alpine pro jiného našeho přítele. Doprohlédli jsme zbytek výstavy, vrátili se tam, kde nás v pátek něco hodně zaujalo, já konkrétně jsem šel ještě nafotit Citroeny - byla tam k vidění replika pódia s DSkou z roku 1955 z Grand Palais v Paříži ( DSka slaví letos 60 let ), zajímavá byla trojice luxusně upravených Tractionů Clabot ( o moc víc se jich myslím ani nedochovalo ), již podruhé tu bylo vystavené kupé MEP Daphné z roku 1954 od konstruktéra Maurice Pezouse a karosáře Alberta Mazela, postavené na podvozku Tractionu. Ten samý Maurice Pezous konstruoval později monoposty MEP ( obdoba Formule Ford ) s motory boxer Panhard nebo Citroen GS. Ty také bývají občas vidět na výstavách a na okruhových závodech veteránů. Na stánku klubu AMI jsem měl domluvený plechový rámeček, který drží světlomet na AMI 6 pro mého kamaráda. Trochu jsem tam sondoval, jestli se nedá sehnat čalounická látka na model AMI 6 Break Club, ale neuspěl jsem. Mám totiž LP sedadlo v horším stavu a i konstrukce by chtěla opravit, tak jsem ho zároveň chtěl i očalounit. No, asi ho opravím a nechám původní látku... Stejně kdoví, kdy na všechna ta auta budu mít čas. Zatím mám druhé Méhari ve stavu zrodu už několik let.
V neděli jsme se vydali na zpáteční cestu. Jako obvykle se výlet vydařil, i Karel si koupil další exponáty do muzea, jen Dan si zpátky žádnou motorku letos nevezl!
Luboš 40-93
Další fotky jsou zde
Podzimní výlet
vydáno 07.10.2015
Jako již tradičně každý rok jsme se přijeli rozloučit se sezónou na výletě Luboše a Milady. Sjelo se nás asi 15 aut a spanilou jízdou jsme směřovali do Strnadic. My jsme se ke koloně připojili až v Říčanech. Projížděli jsme nádhernou krajinou Benešovska – slunce, lesy, louky, rybníčky, malebné vesničky s kapličkami a zvoničkami...Ve Strnadicích nás čekala prohlídka retroautomuzea. Dobrý nápad, jak využít starou stavbu a místo skotu ustájit vozy předrevoluční doby – nádherné kousky i ty ještě možná čekající. Prohlídka byla s výkladem a zakončená malým občerstvením.
Poté jsme jeli zpět do Prahy. Nedaleko Lubošova domu je pěkný zelený koutek, veřejné piknikové místečko, kde jsme pěkně zaparkovali a jak jsme zvyklí, vyndali židličky, rozdělal se oheň... A opékalo se, povídalo, děti měly volný prostor na hry a prostě byla POHODA!
Moc děkujeme
Buráčci
Další fotky jsou zde
21st International Meeting of 2CV Friends, Toruň - Poland 2015
aneb naše kachní cestování...
vydáno 07.10.2015
Byla jsem požádána o pár vět ke srazu v Polsku. Pokusím se, i když Facebook je určitě rychlejší a přesnější.Cesta byla bez komplikací, jely jsme 2 posádky a cca za 12 hod i s přestávkami jsme byli u Baltu v Gdaňské zátoce. Klima, které vás provází v této zemi, je nejlepší zažít. Místní vám přijdou tak trochu komičtí při předpovědi počasí. Pro našince: musíte mít plavky, triko, mikinu, větrovku, pláštěnku a záleží jen na vás jak toto oblečení kombinujete a někdy jsou chvíle, že jste rádi za vše. Polské baltské pobřeží jsou nádherné dlouhé a široké bílé písčité pláže, ať už pro odpočinek, procházky, pouštění draka tak možná i pro chvilky koupání a vodní radovánky. Nám počasí moc nepřálo a tak jsme výletili a projeli skoro celou zátoku.
Toruň a sraz – přejezd nám trval asi půl dne a bylo pěkně. Místo jsme měli domluvené s Laurinovými a tak jsme nemuseli spěchat. Značení dobré, vjezd ok! Kempová část byla u letiště rozdělená na sekce, tak jak to bývá. Sociální zázemí velmi dobré! Jen nás trochu rozhodily ceny v areálu, samozřejmě za žetonky. Ale výjezd a vracení se do kempu bylo ok, parkování ve městě zdarma, MHD zdarma. Do centra to bylo tramvají cca 20 min.
Zahájení srazu jsme očekávali velkolepé a bujaré, bylo pojato dle mě vážně a k zamyšlení. Bohužel výpravné divadlo beze slov, ale i bez komentáře... mnoho lidí opouštělo arénu předčasně. Byli jsme zklamáni i z profiburzy, blešák dobrý, zábava pro děti neorganizovaná, ale stačila. Chyběly mi výstavky, muzeum... Velkolepý a pěkně zorganizovaný byl večer v Torunu. Spanilá jízda a na nábřeží Visly výstava 2CV. Na jedné straně řeka a na druhé se tyčilo staré centrum Toruně. To byla atmosféra! Vše zakončoval hudební večer. Celý sraz byl ukončen nádherným ohňostrojem.
Překvapilo mě, že hodně lidí odjíždělo již v pátek a sobotu, ale pravdou je, že cesta některých účastníků byla daleká. My jsme pokračovali k Mazurským jezerům, tentokrát solo. Počasí se ustálilo a konečně bylo slunečno a teplíčko, až na ten vítr. Ale u Mazur tolik nefičí. Velká i malá přístavní městečka, spojovací kanály, rozlehlá jezera, kempy čisté a živo – plachetnice, parníky, šlapadla...
Co říci závěrem? Polsko je velmi zajímavá a kulturně bohatá země. Je různorodá jako ta naše, jen na větší rozloze. Moře a jeho dlouhé pláže, borové lesy, zemědělství, agroturistika, lesy, mokřiny a jezera... Přetrvávají zde tradice a jsou hrdí na svou minulost a na to, jak vše po válce pečlivě znovu vybudovali a zrestaurovali stará města, hrady... Na druhé straně jsou lidé jako u nás – někteří vstřícní a usměvaví, ale i pěkně zapšklí a protivní, neochotní (to mě překvapilo asi nejvíce) Na své a ani na cizí děti byste neměli křičet, uhodit je, či nějak jinak je usměrnit, jinak se stanete v danou situaci středem zájmu a pohoršení. Pohostinství se liší polohou, ale převážně to jsou výborné ryby a sladkosti, pivo s malinovou štávou a ochucená vodka. Prostě naplánujte, sbalte... určitě stojí za návštěvu i bez srazu ;-)
Radka
Další fotky jsou zde
Piešťany
vydáno 07.10.2015
Většina z nás se těší na léto, prázdniny výlety, srazíky a dovolenky s tím spojené. Víme, že srazů je víc než dost, a tak je možné si vybírat. Před pár lety jsme dostali pozvání na sraz do Piešťan. Vše, co je nové a nepoznané láká. Bylo to malé, nenápadné a spíše přátelské setkání. Nejsem si jistá, ale bylo nás tam cca 8 aut? Pěkné a čisté zázemí kempu Pulman, včetně bazénků a baru, ráj pro děti i dospělé.Letos, tedy na 4. ročníku, se sjelo posádek o dost více (41) a jak několikrát zaznělo: bylo to jako kdysi v Čisté. Naše cesta byla fajn, zajížděli jsme naše staronové autíčko GS 1220 break. Jen kousek za hranicemi prasklo spojkové lanko a my, situace neznalí (já a děti), jsme ani nedutali a spoléhali na svého řidiče. Samozřejmě vše dopadlo dobře, dojeli jsme a na místě se spojili šikovní kamarádi a bylo opraveno. V sobotu proběhl výlet do Citroenu Vidlička, kde si každý mohl projet nové zkušební vozy. Poté se pokračovalo do Nového Města n. V. Odpoledne mezi chlazením ve vodě a u pivka se soutěžilo, střílelo a šroubovalo... Večer bylo připravené malé pohoštění pro všechny účastníky, vyhodnocení a ceny pro vítěze, kapela a volná zábava.
Ale nezapomínejme na děti! Kdo je s sebou vozí, ví a zná, jak je důležité jejich vyžití. Jejich víkend se odehrával na Citrónovém ostrově: dívky v květinových sukních a chlapci piráti se šavlemi, spousta nápaditých soutěží, bitva s vodními bombami, ochutnávky poslepu, večerní tanec břišních tanečnic... Noční bojovka - cesta za pirátským pokladem. Bezva!!
A neděle? To už se každý chystá na cestu. Ještě rozloučení a poděkování od nejstaršího účastníka a pamětníka - dědečka Tomiho. Nejsem u vás citroeňáků dlouho, ale i laik by z tohoto proslovu poznal a možná i trochu porozuměl, co tato setkání pro mnohé znamená. Natož když najdou svého nástupce a pokračovatele. Tak hodně trpělivosti, píle a dobrých přátel
Tomi a Zlatko
Další fotky jsou zde
DS Experience Day 14.6. 2015
vydáno 18.06.2015
U příležitosti 60. výročí DS a také prvního výročí života samostatné značky DS uspořádal Citroen ČR jednodenní rallye, určenou jak pro historické vozy Citoren DS tak i pro nové modely značky DS. Start byl uskutečněn z Mnichovic, kde sídlí Citroen Babiš a kde byla pro účastníky připravena snídaně.Automobily se sjížděly již od 7 hodin ráno, aby se stihla nalepit startovní čísla, která jsme dostali spolu s plaketou a samolepkou na okno po registraci. Nakonec se nám podařilo získat pro akci 17 historických DSek, které dobře doplňovaly stav těch nových modelů tak, že dohromady na trať vyráželo 69 aut. Po osmé hodině se konala rozprava s posádkami, na které jsme si ujasnili některé detaily itineráře. První vůz odstartovala Simona Krainová v 9,01 a další pak na trať vyrážely s jednominutovým odstupem. Startovní číslo 1 měl Martin Hošna z Retrocaru s DS cabrio, 2 pak Karel Pálek a 3 jsme dostali my. Vyrazili jsme směrem na Říčany, projeli jsme Prahou a na Strahově jsme dostali razítko od průjezdní kontroly. Odtud pak podle itineráře do Kladna, kde sídlí Citroen Schwab. Tam se konal první test.
Protože pořád bojuji se stavem po zlomenině kolena a nohy, nechal jsem řídit Dana Brože a sám dělal navigátora. Bohužel v případě prvního testu ne moc dobře, nějam jsem si nestihl přečíst pokyny a tak jsem ani nepochopil, že daný úsek máme projet za přesně 16s. Pak jsme pokračovali po staré Karlovarské a cestou proběhly ještě dva záludné testy. To už jsem si přečetl propozice a tak na otázku, kolik vozů DS ročník 1955 natěsno zaparkovaných za sebou by se vešlo do projetého úseku, jsem odhadl podle délky auta o něco méně než 5 m zhruba 500 ks (ve skutečnosti jich bylo o něco málo méně, nejblíže tipoval Martin Hošna, ale také je to způsobeno mým nepřesným denním počítadlem, ovšem o této závadě vím dávno).
U Křivoklátu byl pak poslední test. Měli jsme odhadnout vzdušnou vzdálenost od kužele na silnici k hradní věži. Tady jsme se sekli o dobrých 150m. A pak má člověk něco vyhrát! Ale zase jsme dojeli jako úplně první a postavili naší konzumní DSku přímo vedle Fantomase na trávník před zámek. Dali jsme si zatím kávu a koláčky a čekali na dojezd ostatních. Po druhé hodině odpolední se rozeběhl doprovodný program, který moderoval Marek Eben, též citroenista. My jsme se přemístili na nádvoří, kde byl pro nás připraven raut, hrál tu harmonikář francouzské melodie, vedle vystříhávali profily a malovali portréty jako na Montmartru. Také jsme si udělali památeční fotku s pozadím s motivem DS.
Venku zatím probíhala dobová módní přehlídka a různé rozhovory k tématu DS. Také jsem tam prohodil pár slov. Od 16 hodin pak proběhlo vyhlášení výsledků za účasti ředitele nové začky DS a paní Martiny Bedrnové, která za Citroen ČR měla celou akci na starosti. Retrocaristé vyhráli co mohli - 1. v kategorii historiků a 2. celkově Martin Hošna a 3. celkově Tomáš Pejřil, navíc přijeli i s hezkými auty - Citroen DS Cabriolet usine a Citroen ID Break.
Po vyhlášení jsme se začali rozjíždět domů. Počasí nám přálo a tak musím říci, že to byla opravdu příjemně strávená neděle.
Luboš 40-93
Další fotky jsou zde
Zahájení sezóny u Karla na Chrástově, květen 2015
vydáno 18.06.2015
Čtvrtou květnovou sobotu pro nás připravil Karel Pálek s Luďkem Kaderou tzv. zahájení citroenské sezóny. Místem konání bylo opět jejich soukromé muzeum v Chrástově. V odpoledních hodinách se začala sjíždět auta. Já jsem nemohl přijet s jiným autem než Picassem, po zlomené noze jsem byl rád, že jsem se vůbec zúčastnil. Ostatně Karel se na mě pěkně nachystal, když jsem vystupoval z auta, hned mi nechal přistavit invalidní vozík. Nakonec jsem tam ale trochu popajdával i bez vozíku, abych si udělal pár fotek pro klubové stránky.Kdo přijel s Citroenem, ten parkoval ve dvoře, ostatní značky venku před vraty. A tak to má být. Okoukli jsme nové exponáty v muzeu - některé jsem už viděl v Lyonu a Remeši, když je Karel kupoval. Ovšem takový mazací lis, který jsme v Remeši brali od dvou postarších francouzů za velkých ovací a se kterým jsme se všichni fotili, ten by asi původní majitelé nepoznali. Je celý nově nalakovaný, polepený nálepkami Shell a stal se z něj důstojný výstavní exponát. Vůbec je vidět, že od loňska toho hodně přibylo. Karel měl také pěkně naklizeno, prý to odprašoval už od čtvrtka! Zúčastnili se i zástupci místních dealerství Citroen. Každý přichystal něco dobrého na zub a tak odpoledne příjemně ubíhalo při klábosení s přáteli, z nichž některé jsme přes zimu skoro neviděli. Karel dostal dort s jedlou fotografií kachny a tak jsme jí také hned snědli. Ve večerních hodinách se pak účastníci začali rozjíždět do svých domovů, ale někteří zůstali až do neděle. To se mi snad příští rok taky povede.
Myslím, že Karel nakročil k docela dobré tradici a doufám, že příští zahájení proběhne podobně.
Luboš 40-93
Další fotky jsou zde
Remeš 2015
vydáno 06.04.2015
Tentokrát jsme se do Remeše na Salon Champenois obzvlášť těšili. Od vánoc jsem měl koupenou asi 100 km za Paříží Visu první generace z pozůstalosti po prvním majiteli. Rodina, která auto prodávala byla vstřícná a tak jsem dopravu mohl spojit s výletem na retrosalon a zároveň i Pavel měl zaplacený motor do svého závodního Escorta, ale ten byl naštěstí přímo v Remeši. Nakonec jsme tedy vyráželi už ve středu o půlnoci, ve čtvrtek ráno jsme v Metz nakoupili a pokračovali do Chartres.V pátek jsme jeli vyzvednout Visu, je moc pěkná, interier jako nový, což se vidí málokdy. Pak jsme se začali vracet do Remeše a Karel s Danem se v tu dobu také blížili, jen z druhé strany. Navečer jsme se sešli v hotelu a v sobotu ráno jsme již parkovali před výstavištěm. Každoročně se v sobotu ráno schází víc a víc návštěvníků a zakoupení lístků je stále časově náročnější. Po půlhodinovém čekání ve frontě jsme se konečně probojovali dovnitř. První den je vždy trochu chaotický, já mám pokaždé obšírný seznam, co mám komu koupit a tak se většinou rozejdeme a sraz máme až kolem poledne. Tak tomu bylo i teď a v poledne jsme se již navzájem chlubili prvními úlovky. Karel si koupil mazací lis, Dan motorku – kluci se hezky osamostatnili a smlouvání jim jde taky docela dobře. Navečer pak plnili Berlingo a vypadalo to, že si v neděli nic dalšího už nekoupí. Ale k tomu samozřejmě nedošlo.
V neděli už lidí nikdy tolik není a je tedy potřeba se přemístit z venkovní plochy do vnitřních hal. Tématem letošní výstavy byl cirkus. Tomu odpovídala výzdoba stánků jednotlivých klubů. Asi nejhezčí má tradičně klub Panhard, tady měli i akrobaty z opravdového cirkusu. Zajímavý byl taky HY s vymontovaným motorem i převodovkou, oboje rozebrané na součástky. U toho pózovaly dvě umouněné slečny a vedle byl nápis … A TO JE CIRKUS… V prostřední hale byla pěkná výstava automobilů MG a také probíhala prezentace oslavy 60. výročí DSky, které se koná koncem května v Paříži a na okruhu Monthléry. Mrzí mě, že tam nemůžu, ale v době psaní tohoto článku sedím doma se zlomeným kolenem, které jsem si šikovně vylepšil na horách ve Francii o čtrnáct dní později. Ale to jen na okraj. V poslední hale jsou vždy prodejci dílů a tam jsme také ještě nakupovali. To už se ale blížilo odpoledne, kdy jsme měli s Pavlem jet naložit jeho závodní motor. Dan s Karlem začali stěhovat mazací lis a pumpu a všichni včetně postarších prodejců měli o zábavu postaráno. My jsme šli fotit na parkoviště a kluci si opět vystěhovali celé Berlingo a začali znovu nakládat.
Ráno před odjezdem nám přidělili jeden desetilitrový soudek Yacco a neuvěřitelně přeložené Berlingo se vydalo k domovu. I my jsme v pořádku dorazili do Prahy, cestou jsme vyložili motor a s Visou jsem pak dojel až k nám, abych se trochu pochlubil… Tenhle jarní salon se pomalu stává jedním z nejprestižnějších a z hlediska lokality i nejbližším, což je vidět i na návštěvnosti mnoha návštěvníků z Čech a Moravy, tak o tom přemýšlejte i vy, jestli by vám takový výlet nestál za to.
Luboš 40-93
Další fotky jsou zde
Epoqu'auto 7.-9.11.2014 v Lyonu
vydáno 01.12.2014
Už druhým rokem se Retrosalon v Lyonu koná již od pátečního rána a tak jsme se rozhodli toho využít a vyjeli jsme o den dřív než obvykle. Asi to byla správná volba, protože v pátek bylo přes den všude celkem volno a navíc bylo otevřeno až do 21 hodin. Využili jsme sporadického počtu návštěvníků a jako první část výstavy jsme zvolili auta, která byla připravena na nedělní aukci a kam bychom se pak těžko dostali.Citroen byl zastoupen několika kusy - 2CV ročník 1958 s předpokládanou cenou 7000-9000 eur, DS 20 za 20000-23000 eur, Traction kabriolet za 70000-90000 eur a Traction 11 za 10000-15000 eur. Nic nás ovšem příliš nenadchlo, za tak vysoké ceny bych alespoň u té kachny očekával disky 400 mm s originálními Michelinkami a ne disky 15" s čínskými pneumatikami. Obecně lze říci, že všechny tyto aukce navýšili ceny až do nesmyslů a nejvíce je to vidět na DSkách a SM.
Od aukce jsme pak přešli do sekce Citroenů - Village Citroen. Tam už bylo k vidění spousta zajímavých aut - od každého typu něco: 2CV 4x4 Voisin, AMI 6 Service pouze s předními dveřmi, prezidentské SM - to ale byla replika od restaurátora Citroenů ze Švýcarska Vincenta Crescii, Baby Brousse - plechové Méhari pro rozvojové země (francouzské ex-kolonie), mini HY - tzv. Typ G, zapůjčený z Conservatoire, podvozek CX a řez GSem, všechny možné typy Tractionů - varianta Pick-up, přestavěná během války, kabriolet karosovaný Emilem Tonellinem, Traction na plynový pohon s láhvemi na střeše a koňský potah s jedním koněm a zadní partií z Tractionu a mnoho dalšího. Odtud už nebylo daleko na stánek Panhardů, ten byl jako vždy jeden z nejlépe připravených. Ještě jsme něco málo prochodili, venku pršelo a veteránů na parkovišti stejně moc nebylo a už tu byl večer.
V sobotu jsme oběhli prodejce starých aut, ale opět musím konstatovat vysoké ceny a kvalitu, která jim příliš neodpovídala. Také jsme posháněli nějaké díly, modely a knížky a to vždycky zabere dost času. Kolem poledne jsme za pěkného slunečného počasí vyrazili na parkoviště, kde jsme tak hodinku dvě fotili a trochu jsme u toho také pokecali. Vrátili jsme se opět do haly, dali si další Pastisy a udělali jsme závěrečné kolečko, abychom něco nevynechali. V neděli jsme pak vyrazili na zpáteční cestu. Já s Pavlem Maierem jsem jel k Ženevě pro disky na Forda a Dan s Karlem a Láďou Tůmou vyrazili ne nějaké blešáky, ale prý moc neuspěli...
Tak zase za rok...
Luboš 40-93
Další fotky jsou zde
Jednodenní výlet a kachní vernisáž
vydáno 27.10.2014
Každoročně připravujeme pro kachňáky (a nejen pro ně) jednodenní výlet. Ten letošní jsme původně chtěli nasměrovat do muzea socialistických vozidel nedaleko Prahy. Zajeli jsme si tam v létě domluvit termín, ale než k němu došlo, tak majitel objektu ukončil muzeu nájem a my jsme museli hledat náhradu. Volba padla na nedaleké Moto-velo muzeum v Přerově nad Labem. Tam jsme opět zajeli, všechno jsem domluvili a nechali si také doporučit místní restauraci. V té nás mile překvapili nejen cenami, ale hlavně i tím, že v počtu cca 50 - 60 lidí si může z jídelníčku každý objednat co chce a neřešili jsme tak obvyklý výběr ze tří jídel, jako tomu bývá jinde.Před organizací této akce mě oslovila pí. Krupičková (produkční na volné noze), která připravovala vernisáž dvou plzeňských kachních výtvarníků - Pavla Botky a Myroslava Hory.Ta se měla konat ve Francouzském kulturním institutu ve Štěpánské ulici ve středu 1.10. 2014. Hlavním partnerem byl Citroen ČR, který akci využil pro prezentaci nového modelu Cactus a náš výlet by tedy sloužil zároveň jako doplňkový program k pořádané výstavě a kromě toho by nám zajistil i nějakou publicitu, protože se s námi zúčastní i televize, která si natočí podklady pro připravovaný díl Auto-moto revue, zaměřený hlavně na kachny. Pro vernisáž ve Štěpánské jsem tedy ve středu 1.10. nablýskal svojí červenobílou Dolly a zaparkoval jí na dvoře Francouzského institutu vedle nového modelu Cactus. Jarda Hořák pak ještě do vestibulu postavil svůj poslední výtvor - La Petite Rosalie, se kterou v létě podnikl cestu po Evropě. Večer pak proběhla kachní vernisáž, kde vystoupil člen skupiny Tata Bojs Mardoša, také majitel kachny a zároveň patron výstavy.
V sobotu 4.10. jsme se v opravdu hojném počtu (přes 30 aut, převážně kachen) sešli v 9,00 před Markétským klášterem v Břevnově. Tam už čekala televize a redaktor iDnes a ti pak s námi celou jízdu absolvovali. Vyjeli jsme jako obvykle na Pohořelec a zastavili na focení před Pražským hradem. Všichni turisté přestali fotit hrad a zaměřili se na kachny. Dokonce se s kachnou fotila i svatba! Odtud jsme jeli do Štěpánské, kde jsme museli udělat malou zastávku a objet jednou kolečko přes Václavák a Krakovskou. Dále jsme zajeli znovu na Václavák a ten jsme ještě jednou objeli, aby nás kameramani z televize stačili dostihnout. Pak jsme konvojem pokračovali přes Žižkov a dále Poděbradskou směrem ven z Prahy přes Horní Počernice. Skupina asi 30 aut se po Praze trochu roztrhala a tak jsme často zastavovali. Tím se kameraman stačil stále posouvat přes nás, tak doufám, že budou nějaké hezké záběry. Na tomto odkazu si můžete už teď něco prohlédnout, o chystaném dílu Auto-moto revue vám včas řeknu.
Muzeum Moto-velo bylo pěkné, klub za vás uhradil vstupné, tak doufám, že se všem líbilo. Z muzea jsme se přemístili do nedaleké restaurace, kde splnili, co řekli. Každý si dal, na co měl chuť a ani to netrvalo dlouho. Ceny byly mírné a tak jsem v podstatě od vás všech slyšel jen chválu, i když si prý údajně stěžoval Petr Penker na přesolené jídlo, ale byl bezpečně jediný. Posledně jmenovaný se také uvolil, že by pro příští rok zajistil jako téma jednodenního výletu návštěvu Muzea amerických vozidel, údajně je k vidění cca 150 aut. Není to špatný nápad. Po obědě jsme ještě zašli do Přerovského skanzenu a potom už jeli všichni indvidálně domů.
Luboš 40-93
Další fotky jsou zde
Podzimní sraz 1. Citroen Clubu v Lužanech 19.-21.9. 2014
vydáno 18.10.2014
Do Lužan jsem chtěl letos vyrazit s nějakým autem, se kterým jsem ještě na srazu nebyl. Původní myšlenka byla buď vytáhnout Dyanu nebo LNA, ale těsně předtím jsem od Michala Zlámala koupil jeho nádherné SM a nastaly přesuny v garážích. Musel jsem vyparkovat konzumní DSku a tak jsem nakonec pro zjednodušení situace jel s ní. To bylo asi i dobré rozhodnutí, protože počasí opět nezklamalo a hned v pátek večer začalo pršet. Přesunuli jsme se do mojí chatky a s Pálkovými a Burešovými jsme popíjeli pěkně v suchu.Od soboty bylo ale pak docela pěkně, na Lužany až nezvykle, ani nedošlo na dovezená topná tělesa. Jeli jsme konvojem navštívit Staré hrady, kde byl celodenní program hlavně pro děti. My jsme odtamtud ještě zajeli do nedalekého motomuzea Jawa a nakonec jsme se vrátili do kempu. Tam jsme potom klábosili dlouho do noci. Ráno jsme udělali skupinovou fotku se dvěma DSkami a dvěma kachnami a já už pokračoval rovnou do Prahy.
Luboš 40-93
Další fotky jsou zde
30. Raná 2014
vydáno 14.09.2014
Protože byl náš klubový sraz jubilejní (slavili jsme 30. výročí), dovolil jsem si se trochu rozšoupnout a povolil jsem i kohoutek od klubové pokladny. Takže jste všichni dostali v tašce 1 ručník s logem 30. Rané, něco málo od Citroena a také výroční plaketu, které jsem nechal zhotovit k příležitosti poslední Rané. Během celého srazu jste měli pivo a limo zdarma pro všechny účastníky a v sobotu večer pro vás Milada grilovala maso. Asi to mělo i vliv na návštěvnost, přece jen letos přijelo 50 aut!, Co je to ale proti rokům, kdy se běžně účastnilo i 70 aut a více. Asi to způsobuje celkový přetlak srazů v Čechách (jen v tomto regionu se jedná už o třetí sraz krátce po sobě). To mě také přivedlo k rozhodnutí tímto hezkým jubileem uzavřít jednu životní etapu.Se stoupajícími nároky nás všech už si nikdo ty první ročníky s kadibudkou, bez tekoucí vody (vodu jsem zavážel HY v barelech) u koule ani nedovede představit. Přesto to ale byly jedny z nejhezčích srazů vůbec! Dnes máme na výběr tolik akcí, že rozhoduje přívod elektřiny, vody, možnost využití chatiček, stav sociálek atd. Také je to asi trochu způsobeno věkem, ti skalní už přece jenom nejsou nejmladší. Ale nechci tady fňukat a vzpomínat na léta zašlé slávy a rozepsal bych se trochu o letošním srazu. Přijelo nás už ve čtvrtek docela dost - první jsem tu byl já už v poledne, abych mohl s Rudlou Ulrychem složit dříví, tentokrát na dva táboráky. Musím mu poděkovat, přivezl nám lednici, plného Sprintera palet a jako bonus na druhý oheň připojil ještě plaťák a ten měl opravdu vrchovatý. Pak přijeli Mrazíci - Pavel se jako vždy postaral o výčep, je to ostatně jeho oblíbená činnost. Dále pak Láďa Bouška, Leoš Čapek, Evžen Šimek a Petr Penker. Večer jsme popíjeli do pozdních hodin jako zamlada. Jenom teplota 6 stupňů nebyla buhvíjak vysoká, na to, že jsem měl jen tričko, kraťasy a pantofle! Ale přežil jsem a v pátek se již trochu oteplilo a strávili jsme příjemný den.
Odpoledne začali příjíždět další účastníci a měl jsem trochu kvapík. V sobotu jsme jeli záměrně jen krátkou jízdy, abychom byli včas zpátky a mohli se připravit na večer. Táborák byl letos oba večery, v sobotu ještě klasická soutěž v poznávání náhradních dílů a obvyklá tombola. A už tu byla neděle, bourání a balení a také placení obvyklých 10 000,- Kč za použití letiště. Možná se vám to některým zdá příliš, ale takhle to bylo nastaveno ještě z dob, kdy nás sem jezdilo těch 70 a více aut. Proto se tenkrát nevybíralo vjezdné od členů, ale pouze od hostů. O to víc mě mrzí, že jste někteří řekli, že klub nepotřebujete, veterána nemáte a pokud ano, tak si raději platíte pojistku v plné výši a výhod klubu nevyužíváte. Příspěvky se vám zdají drahé a vjezdné také. Bohužel se z vašich příspěvku ještě platí 50,- Kč za každého člena do veterancarklubu. To abych mohl dvakrát za rok na celodenní školení a mohl vám pak zdarma dělat ty testace, za které se v ostatních klubech obvykle vybírá až 2 000,- Kč. Ale to už je jiná historie, o tom se ještě zmíním v rubrice Klub. Doufám tedy, že se vám letošní Raná alespoň trochu líbila a že i na ty předchozí ročníky nebudete vzpomínat ve zlém.
Luboš 40-93
Další fotky jsou zde
Eurocitro 2014
vydáno 30.05.2014
V noci ze 6. na 7. srpna jsem vyjel na cestu "normálním" Citroenem - měli jsme totiž komplikace se zraněným kocourem a tak jsme si dovolenou museli odpustit. Já jsem si ale Eurocitro odpustit nedokázal a tak kocour zůstal doma s Miladou a já jsem vyrazil sám jen na otočku. Byl jsem zatím na všech čtyřech edicích a tak jsem si tu letošní a asi i poslední nemohl nechat ujít. Večer jsme již všichni seděli v kempu - Brožovi, Mrázovi, Pálkovi a Rubášovi, Roman Burget a já - a popíjeli francouzské víno. Počasí vypadalo dobře, tak jsme ani nic nefotili a nechali vše na ráno.Ale to byla chyba, celý pátek totiž tak lilo, že nejlíp bylo v muzeu a na kryté burze. Taky tam byl pěkný nával! Vždycky jsme počkali až se déšť trochu uklidnil a vyrazili něco pofotit. Muzeum bylo jako vždy zajímavé - pár závodních speciálů, několik prototypů z Conservatoire a taky něco jedenáctek, když měly to významné výročí (80 let). Burza byla bohatá, ale ta venkovní trochu doplatila na páteční déšť. Poblíž burzy byla vystavena auta na sobotní dražbu a v aukční síni pak ještě tovární kabriolet DS a nějaké citroenní předměty. Jinak jako obvykle bylo každé parkoviště vyhraženo jednomu modelu. Nejvíce bylo asi DSek, hodně bylo i jedenáctek, trochu méně pak těch úplně nejstarších se zadním náhonem. Roste už i počet CX a BX, je vidět, že věk veteránů se každoročně posouvá a 2014 - 30 let znamená začlenění BX mezi youngtimery. Ale Eurocitro je pro všechny Citroeny, tak tu stály i nové vozy a celá jedna řada modelů C6 (kupodivu asi všechny přijely po ose, což nebývá úplně pravidlem, jedná se patrně o nejporuchovější model značky, když nepočítám svoji C5ku).
V sobotu se počasí umoudřilo a tak jsme se to snažili všechno dohnat, hlavně to focení a venkovní burzu. Ráno jsem ale musel na výroční schůzi ACI a to mi dopoledne značně zkrátilo. Tam jsem se taky bavil s pořadateli o tom, jak vidí budoucnost Eurocitra a protože je teď několik nejbližších let obsazeno jinými srazy celosvětového významu - kachní světové srazy, ICCCR, tak by se teoreticky mohlo další Eurocitro konat ke stému výročí značky, ale to bude záležet hlavně na Citroenu a je to ještě za tak dlouhou dobu, že také stávající pořadatelé budou už ve věku, kdy další podobný objem práce třeba nebudou mít ani chuť absolvovat. Jinak byl sraz ovšem jako vždy perfektní i přes nepřízeň počasí. Já ale musel už v neděli ráno domů, ostatní ještě pokračovali na původně naplánovanou dovolenou, ale déšť je prý stejně pronásledoval i na ní.
Luboš 40-93
Další fotky jsou zde
Jarní sraz 1. Citroen clubu - Plzeň Bolevec červen 2014
vydáno 14.09.2014
V pátek 2. června jsem vytáhl z garáže AMI 8, abych ho trochu vyvětral a vyrazil jsem do Plzně, kde v autokempu u Boleveckého rybníka pořádal 1. Citroen club Praha jarní sraz. Ne úplně perfektní počasí a kolize termínu s dalším srazem (to se stává v poslední době skoro pravidlem) způsobily, že počet aut byl o něco nižší než obvykle, odhaduji tak cca 40 aut. To ale nemělo nijak zásadní vliv na průběh srazu, který se konal v tomto pěkném prostředí již potřetí. Karel postavil velký klubový stan, hned vedle byl táborák a hospoda a tak bylo kde posedět a popovídat a zároveň jsme si i promítli pár DVD.V sobotu jsme se vydali konvojem na návštěvu nedalekého leteckého muzea. Tam jsme zcela zaplnili parkoviště a vydali se dovnitř na prohlídku. Někdo by mohl říci, že je to sbírka vraků, ale když jsme diskutovali s majitelem a zjistili, co ty "vraky" stály úsilí a peněz, tak myslím, že jsou to stejní blázni jako my všichni dohromady. Po návratu opět probíhaly různé diskuse a taky se trochu oslavovalo - Milena za své třicetileté působení v klubu dostala pěkný dárek, obrovský kachní dort potažený zeleným marcipánem (to nebyla plíseň, ale barva inspirovaná odstínem laku jejich kachny). Byl tak velký, že ani přes veškeré úsilí nešel sníst a někteří si ještě domů odváželi vzorek. V neděli jsem to zabalil a na zpáteční cestě vrátil AMI zpět do garáže. Byl to pěkný sraz.
Luboš 40-93
Další fotky jsou zde
Nationale 2CV v Saint Dizier
vydáno 30.05.2014
Jako skoro už tradičně jsme se i letos s Danem Brožem zúčastnili francouzského celonárodního kachního setkání. Letos kupodivu místo ani nebylo příliš vzdálené, necelých 900 km mile překvapilo. Vyrazili jsme ve středu 28.5. ráno a večer jsme se již živili paštikami, které jsme si koupili a zapíjeli je vínem. Ještě kolem osmé hodiny jsme se zaregistrovali na sraz i na burzu, aby nám ve čvrtek ráno něco neuteklo. A dobře jsme udělali, hned po ránu Dan objevil všechny čtyři blatníky na AMI 8 ve slušném stavu a byly naše! Měli jsme fakt štěstí, během chvíle jsme viděli odnášet i ty docela mizerné. Zadní blatníky na AMI 8 je holt setrvalá bolest. Taky jsem něco pokoupil, ale spíš drobnosti. Odpoledne jsme prošli sraz a něco nafotili.Pátek opět burza a pak muzeum, které bylo v hale v centru města. Muzea jsou na národních srazech vždycky moc pěkná a tohle nebylo vyjímkou. Venku byly vystavené nové modely od místního dealera a vedle úplně shnilá Rosalie zastrčená z půlky pod jehličnanem, zkrátka pěkná atmosféra. Uvnitř haly bylo asi 30 aut - nový Cactus a pak vývoj Citroenů - od prvních modelů z dvacátých let, přes Tractiony, DSky, SM až po kachny a kachní deriváty, jako je UMAP a anglický Bijou. Ve vestibulu pak ještě vana v nálezovém stavu a jeden Katar (obdoba Mehari). V patře po obvodu byly ochozy a na nich pak motory a převodovky v řezech, plakáty, fotky, knihy a modely. Na zábradlí byly instalovány smaltované cedule Citroen v množství, které jsem ještě neviděl. Vše originály, zřejmě ze soukromých sbírek. Před muzeem jsme ještě odchytili pána s neobvyklým roadsterem na bázi 2CV z šedesátých let. Jmenoval se MJ podle jména konstruktéra a vznikl pouze tento jediný exemplář. Zajímavé je, že jak se v té době experimentivalo s plastovými karoseriemi (UMAP, Bijou...), tento vůz byl celokovový.
V sobotu poslední den - burza a focení, nějaký doveda z Belgie povalil kachnu na střechu ( nevím, co dělal, nebyli jsme u toho ) a celkem vzato ji úplně zničil. V neděli jsme vyráželi brzy ráno, měli jsme po cestě naplánované ještě dva blešáky. Jeden byl super, druhý za nic nestál. Ale takový už je život. Příští rok bude sraz v La Rochelle a to rozhodně blízko není, ale uvidíme..
Luboš 40-93
Další fotky jsou zde
Karel zahájil sezónu
vydáno 17.05.2014
V sobotu 17.5. 2014 zahájil Karel Pálek a Luděk Kadera citroenskou sezónu spojenou s prohlídkou jejich úžasného muzea. Podařilo se jim na této akci shromáždit asi 20 aut (samozřejmě kromě těch v muzeu) a i když se počasí zrovna moc nevyvedlo, nechali jsme se všichni přesvědčit a vyndali jsme do deště naše jinak zagarážované miláčky. Připravené bylo i občerstvení a aby vše probíhalo ve francouzském duchu, připravila pro nás Milada specialitu - vepřové rillettes, doufám, že všem chutnalo. Karel měl nachystána i CDčka s francouzskými šansony, víno také pocházelo převážně z Francie. Muzeum se jim pěkně rozrostlo o další patro, přítomen byl i Fantomas a tak nezbývá než doufat, že tímto způsobem budeme od letoška zahajovat i všechny další sezóny.Luboš 40-93
Další fotky jsou zde
Setkání s Citroenistou
vydáno 13.04.2014
Jako každý rok, když jedeme lyžovat do Les Deux Alpes, i letos jsme se šli podívat do cukrárny - čokoládovny, kde mají vždy vystavenou za výlohou maketu jedenáctky z čokolády. Jenomže letos nad ní visela fotka domku, kde se čokoláda dělala dříve a u domečku stály dvě zaparkované kachny. Tu fotku musím mít, prohlásil jsem a vstoupil jsem do krámku.Prodavačce jsem řekl, že jsem sběratel starých Citroenů z Prahy a že bych nutně potřeboval tu fotku z výlohy. Hned zavolala pana majitele a ten když zjistil, co za Citroeny že sbírám a kolik že jich mám, tak se pěkně rozpovídal. Prý má jedenáctku cabrio a není to žádná replika, ale originál, který si koupil už v roce 1975. Když jsem se ho ptal, jak auto objevil, tak řekl, že věděl, že v jedné malé vesničce nedaleko ho pán má a že ho naboural a bylo mu líto vrak vyhodit, když má dobrý motor a tak přeříznul auto napůl, přední půlku s motorem uskladnil nastojato v garáži a zadní půlku pohodil na zahradě.
Čokoládista si koupil obě poloviny, měl i fotky jak si vrak nakládá a pak tyto dva kusy opět svařil k sobě, poškozené díly opravil a dnes je z toho fakt pěkná jedenáctka v cabriu a hlavně je autentická! Jeli jsme se na auto podívat do garáže a udělal jsem zároveň fotky jak auta tak i jeho dobových fotografií. V roce 2000 auto hrálo v dokumentárním filmu o Andre Citroenovi a řídil ho tam jeho syn Bernard, kterému bylo tehdy už asi 80 let. Opět má fotku i s věnováním ( ty moje jsou trochu rozmazané, ale příští rok to ještě zkusím vylepšit ). Fotku z výlohy nám do druhého dne nechal přidělat a když jsem se ptal na čokoládovou jedenáctku, tak nás ještě vzal do svojí výrobny, kde zrovna dělali DSky z hořké i mléčné čokolády v měřítku 1/18 pro nějakého jeho přítele Citroenistu z Grenoblu. Když jsme jeho výrobky obdivovali, dal nám formu na DSku, že prý to máme doma zkusit. Cestou domů jsme nakoupili asi 10 tabulek čokolády na vaření...
Luboš 40-93
Další fotky jsou zde
Salon Champenois v Remeši
vydáno 16.03.2014
Jako poslední roky pokaždé, i letos jsme měli sraz v pátek ráno v 5,00 u pumpy Agip před Rozvadovem. Letošní sestava: já a Pavel Maier, Dan Brož a Karel Pálek jako obvykle s rozměrově nedostatečným vozidlem C15 a poprvé i Láďa Tůma. Počasí nám přálo a v pátek navečer jsme dojížděli do hotelu BB v Remeši u nádraží TGV za sluníčka a jen v tričku. V sobotu jsme byli už lehce po deváté ráno na parkovišti před výstavištěm, to abychom zaujali ta správná místa co nejblíže brány. Dobře jsme udělali, slunečné počasí přilákalo takové davy, že jsem to tu ještě nikdy nezažil. Na vstupenky jsme stáli přes půl hodiny a bylo vidět, že francouzi si to přišli fakt užít. Já jsem se taky těšil, letos poprvé jsem neměl několikastránkový seznam co komu koupit a tak jsem měl vidinu příjemného víkendu bez stresu.Během soboty jsme prošli téměř polovinu venkovní plochy, ale všude bylo hrozně lidí a tak jsme si párkrát zašli vyfotit auta, vystavená na parkovišti. Několikrát jsem byl taky s Karlem a Danem jim trochu pořešit nějaké ceny, ale nakonec se zorientovali a ceny usmlouvávali jako rodilí francouzi. Pokoupil jsem si těch pár věcí, co jsem potřeboval a v klidu se věnoval prohlížení dílů, modelů a aut na prodej. Do hotelu jsme dorazili až po šesté hodině večer a Dan s Karlem už měli C15ku dost naplněnou, jako obvykle těmi objemnými díly jako je benzínová pumpa, elektrocentrála a stabilní motor. A to ještě pokukovali po dvou malých lisech a sem tam proběhl i nějaký moped Peugeot. Pořád pobíhali s metrem a poměřovali, kam se co vejde a dokonce jednu chvíli to vypadalo i na jízdu s otevřenými zadními dveřmi. Byl jsem v očekávání, co se z toho druhý den vyklube.
Nakonec neděle už byla podstatně klidnější, u kasy jsme stáli asi 10 minut. Prošel jsem si všechny vnitřní haly a oběhal i zbytek venkovních ploch. Kolem čtvrté hodiny jsme se sešli u auta, kde Dan s Karlem horečně nakládali C15ku, aby ji znova vyložili a naložili ještě lépe. Sice si pobrumlávali něco o vitríně na modely vyrobené z rámečku chladiče Citroenu C6 za 80 eur, ale nakonec vše napěchovali do auta, mně přidali reklamu Peugeot (fakt je, že lev v zoologické zahradě je možná menší) a odjeli jsme do hotelu. Celý večer jsme se jim s Pavlem snažili vysvětlit, že takový lehký valníček by byl pro ně akorát, ale nechtěli na to nějak slyšet.
Ráno jsme se vydali na zpáteční cestu, nakoupili jsme v Metz a vyrazili k domovu. Cestou se podařilo Láďovi lehce překročit rychlost ve zúžení na dálnici a pokuta byla na světě! O pár kilometrů dál se nás pokusil zabít nějaký kamionista z Čech (jak jinak), najel si těsně před námi do levého pruhu a když viděl, že to takhle asi nepůjde, tak se zas vrátil zpátky. Tam už jsme ale byli my také a naštěstí se nám podařilo zdárně zabrzdit. Ovšem s vlekem by se to asi ve 120 km/h nepovedlo. I tak jsme museli na příštím odpočívadle zastavit, přerovnat celé auto a hlavně uklidit stopy po malinovém dortu, který se rozprsknul po celém interiéru. Ještě štěstí, že mám ve Vitu matrace postele v červené barvě a ještě pokryté navíc červeným prostěradlem. Po vyčištění nezůstaly skoro žádné skvrny a i z dortu mi ještě dobrá půlka zbyla na úterý ráno na snídani. Akorát jsem ho musel jíst lžičkou z krabice!
Asi to bylo tím počasím, ale letos se mi tahle akce zdála obzvlášť vydařená. Tak zase za rok!
Luboš 40-93
Další fotky jsou zde
Rétromobile 2014
vydáno 26.02.2014
Na Rétromobile jsem vlastně ani letos jet nechtěl. Sice mě trochu mrzela loňská neúčast, protože v expozici Citroenů byla k vidění hezká vývojová řada DS a ID, ale jinak se tento salon stal v posledních letech tak prestižním (a drahým), že už vlastně není určen pro normální jedince. Dříve navíc trval podstatně déle - dva víkendy a celý týden mezi nimi a zabíral většinou dvě haly a někdy i nádvoří mezi nimi. Nakonec byl zkrácen na pět dní a trochu i omezen prostorem. Kromě toho se výroční schůze ACI přesunula na letní Eurocitro do Le Mans a tady v Paříži mělo proběhnout pouze setkání delegátů. Tomu ovšem předcházely asi tři týdny trvající žabomyší války mezi delegáty a výborem, které se vedly na internetu i několikrát za den. To mnohé delegáty trochu znechutilo a já jsem se rozhodl letošní ročník opět vynechat. Pak ale vyšel inzerát na jedničkovou Visu, auto údajně bez rezu, 60 000 km, po první majitelce - babičce prodávajícího. Auto bylo 50 km před Paříží, takže jsme nakonec přece jen vyjeli. Po prohlídce auta jsem byl ale zklamán, korozi torpéda a pravé strany auta, které stálo 20 let v garáži vedle vlhké zdi nevyrovnal ani fakt, že k autu byla opravdu celá historie a interiér byl fakt prvotřídní. Takže jsme s prázdným vlekem dojeli do hotelu na Orly, ubytovali se, odpřáhli vlek a vyrazili do Paříže.Poblíž Champs Elysees totiž Citroen otevřel další reprezentační prostor - DS World. Tady si může zákazník sám nakonfigurovat výbavu některého z modelů DS. Salon je patrový, auta se do prvního patra přesouvají hydraulickým zvedákem v proskleném atriu. V horním patře byla vystavená DSka z roku 1956, údajně jedno z aut, které bylo objednáno první den na autosalonu v Grand Palais v Paříži v říjnu 1955. Pocházela ze soukromé sbírky a byl to úplně identický model, jako mám ve své garáži - barva béžová Champagne s vínovou střechou Aubergine a modrým interérem. Celá byla olakovaná a po kompletní renovaci, troufám si říci, že ta moje je trochu lepší. V přízemí byla DS3 cabrio, na heveru DS4 a všude kolem vzorky designů střech pro DS3, nabídka kůží na čalounění a DS maniak si mohl koupit například i lyže s logem DS. Stálo za to se tu zastavit. Pak jsme ještě proběhli C42 - DS3 WRC po Loebovi v suterénu a odshora pak závodní oranžová DSka, hnědý Trefle, žlutá DSka s popelníkovými blatníky a některé současné modely - DS5, nové Grand Picasso a koncept Survolt. I tak ale bylo dobře si to tu opět prohlédnout. Tím jsme vyčerpali páteční podvečer, něco jsme pojedli a popili a v sobotu v 10,00 jsme už stáli před pokladami na výstavišti.
Přímo proti vchodu byly dva rekordní automobily - Bluebird Malcolma Cambella a Babs Thomase Parryho. Ten první vytvořil v roce 1925 rekord 242 km/h, ten druhý ho překonal v roce 1927 rychlostí 275 km/h, při tomto rekordu ale došlo ke smrtelné nehodě řidiče a auto bylo pohřbeno do písku na pláži, kde se rekordní jízda konala a až po letech byl vrak vyzvednut a zrekonstruován do současné podoby. Příčina nehody nebyla nikdy objasněna, existuje mnoho spekulací o technické závadě. Trochu bokem byly vystaveny automobily maharádžů. Zhruba uprostřed haly bylo možno nalézt expozici Citroenů. Letos asi nebyla tak zajímavá na podívanou jako loni, ale i tak byla k vidění zajímavá auta - SM Opera od Chaprona, vana 2CV Glacauto, což je čtyřmístná prosklenná verze, Picasso pomalované robotem, jak jsme ho znali z jedné z nejlepších reklam a další Tractiony, DSky, CX, Méhari, AMI 6 Break a prototyp městského automobilu C10 z Conservatoire Citroen. V zadní části haly byly vozy určené k prodeji v aukci, mezi nimi i Citroen SM cabriolet Mylord, ZX Dakkar a ještě pár dalších Citroenů. Ceny na aukcích dnes dosahují astronomické výšky a zřejmě je tím také způsobený strmý nárůst cen takových modelů, jako jsou kabriolety DS a Traction, ať už se jedná o originály nebo repliky. Za aukční síní vystavovali umělci svoje díla, která jsou určená pro výzdobu garáží. Ne těch našich samozřejmě, ale takových, kde pak stojí ta auta z aukcí. Zcela bokem pak byli prodejci dílů a modelů, ať už amatéři nebo profesionálové, ale vzhledem k cenám za stánek jich nebylo až tolik jako jinde.
Co se týká modelů, tak mě nejvíce zaujala znovurozeběhnutá značka Minialuxe, známá hlavně v šedesátých letech plastovými modely. Dnes to je exkluzívní celkem drahá záležitost - kovové Die Cast modely v kufříku, ve kterém je originální krabička a vedle v látce zabalený modýlek. Ceny začínají na snesitelných 40 eurech, ale končí daleko za stovkou. Jako zážitek je Rétromobile stále výjimečný salon a návštěva za to rozhodně stojí. Jeden den za 16 eur vstupného nám ale stačil (na setkání delegátů ACI jsem nakonec nešel) a tak jsme v neděli pokračovali směrem na Orleans. Cestou jsme nakoupili nějaké díly na Forda Cortinu MK1, zastavili jsme se u mého kamaráda na oběd a pokračovali do Metz a v pondělí ráno pak do Prahy. Jen škoda, že s prázdným vlekem jsme ujeli skoro 2 500 km a nic pěkného jsme nedovezli.
Pokud vám nestačí moje fotky z výstavy, tak mrkněte na http://sdrv.ms/1blJ6F8 Na této adrese najdete moc pěkný soubor profesionálních fotek.
Luboš 40-93
Další fotky jsou zde
První jarní společný výlet "kachen"
vydáno 25.02.2014
A je to tu opět!!!Dovolujeme si vás všechny pozvat na tradiční otevření kachní sezóny v Čecho-Moru, které se koná 10.5.2014 (sobota).
Sraz tradičně na Andrlově chlumu (49°57'36.306"N, 16°22'25.532"E) v 10:30 hod.
V místě rozebereme co je nového, dáme dobré jídlo a vyrazíme na projížďku. Všichni jsou srdečně zváni.
Epoqu'auto Lyon
vydáno 23.11.2013
Před odjezdem do Lyonu jsme si ještě s Karlem Pálkem a Danem Brožem domluvili návštěvu muzea v koncesi Nedey, kterou jsem absolvoval na jaře cestou na hory a chtěl jsem se tak s nimi podělit o nevšední zážitek. Naplánovali jsme si tedy odjezd na časné ranní hodiny. Hned doma mě zaskočila drobná komplikace v podobě upadlého zadního dílu výfuku na Vitu. Tak jsem odjezd ještě o trochu posunul (skoro už nemělo ani cenu chodit spát) a u Pavla Maiera jsme provedli provizorní opravu. Pak už probíhalo všechno podle plánu a dopoledne jsme již nakupovali v Belfortu.Před polednem pak návštěva koncese Citroen (od jara přibyl nový koutek DS) a odpoledne jsme pokračovali do Lyonu. V sobotu ráno jsme si přivstali, abychom zaujali strategickou pozici na parkovišti a nemuseli nákupy tahat daleko. Máme na to takovou fintu, že vjíždíme do areálu výstaviště neoznačeným vjezdem a tak vždycky celou frontu předjedeme a jsme tam pak mezi prvními. Už v hale před pokladnami byl vystavený koncept (původně virtuální model) GT by Citroen a vedle něj podobný koncept od Peugeotu, myslím, že se jmenuje Onyx. Pak jsme se ale nějak rozběhali a celou sobotu jsme tak nestíhali ani pauzy na Pastis. Karel si postěžoval, že si ještě od rána nesedl, tak jsme mu chtěli vyhovět, ale v poledne se i na Pastis stála fronta, nemluvě o tom, že panáky byly nějak celkově menší a tak jsme se napříště přestěhovali až nakonec haly. Tam je i víc stolů, ale nevěděli jsme, jestli tam mají Pastis. A měli ho a panáky nalévali bez odměrky jak se patří! Navíc hned vedle sídlí každoročně Citroenkluby a tak jsme to k nim měli blízko. Přes den jsme byli fotit také parkoviště veteránů, protože předpověď počasí na neděli nebyla zrovna slavná. Navečer jsme u mého kamaráda posbírali uschované nákupy (to jsme ještě byli i párkrát v autě) a vyrazili do hotelu.
V neděli ráno to byl pak podobný scénář. Počasí dopoledne nebylo opravdu nic moc a tak jsme měli konečně víc klidu na prohlížení exponátů a taky i na ty Pastisy, abychom trochu vyrovnali ten sobotní deficit. Uprostřed zadní haly byla výstava zakázkových francouzských karoserií a stánku vévodila prezidentská DSka. Ta se vidí jen v Conservatoire a tam zrovna stojí v místě, kde se kvůli šeru moc dobře nefotí. Tady byla nasvícená a pěkně přístupná, tak jsme to museli hned využít. Další karosářský počin byl kabriolet SM Mylord, tím Citroeny skončily a ostatní kusy pak byly jiné francouzské značky s modely karosovanými renomovanými firmami. V předních halách bylo dost aut na prodej, ale vesměs byly ceny neuvěřitelně předražené. A kvalita renovací ani tomu příliš neodpovídala. Jedinou vyjímkou je Losson, od něj restaurovaná auta patří sice k těm dražším, ale kvalita práce tomu jako u jednoho z mála odpovídá. V předních halách byla spousta profesionálních prodejců dílů - koupil jsem volantovou tyč na Méhari a střechu na Dyanu, v motocyklové hale zase Dan nakupoval díly na motorky Peugeot, prostě sehnat se tu dá skoro všechno. Odpoledne proběhla i aukce, ale moc zajímavých aut jsme tam neviděli a za kolik se vydražil jediný Citroen - DSka, jsme ani nezjistili. Všeobecně se dá říci, že aukce tak uměle ženou ceny vzhůru, že za rozumnou cenu koupit auto znamená dnes ležet celé dny v inzerátech a hledat. Výlet jsme ohodnotili jakou úspěšný a v pondělí jsme vyrazili na zpáteční cestu.
Luboš 40-93
Další fotky jsou zde
Továrna v Aulnay vyrobila poslední vůz
vydáno 25.10.2013
Dne 25.10. 2013 sjel z montážních linek francouzské továrny v Aulnay-sous-Bois poslední vůz. Jde o Citroën C3, který je určen do depozitáře „Conservatoire du Patrimoine“ značky Citroën. Továrna v Aulnay bude až do roku 2014 vyrábět ve specializované provozovně náhradní díly. Výrobu vozu Citroën C3 bude od nynějška zajišťovat továrna ve městě Poissy (departement Yvelines).Citroën otevřel továrnu v Aulnay-sous-Bois v roce 1973. Továrna se nachází na předměstí Paříže, v blízkosti dálnic A1, A3 a A104, na pozemku o rozloze 170 hektarů. V roce 1976, poté, co Peugeot odkoupil společnost Citroën od firmy Michelin, zde působila skupina PSA Peugeot Citroën. Celkem se v továrně vyrobilo 8.568.391 milionů vozů:
| 1974–1989 | 1.013.069 | Citroën CX |
| 1975–1981 | 61.073 | Citroën Type H (užitkový) |
| 1976–1986 | 307.233 | Citroën LN a LNA |
| 1977–1982 | 119.745 | Peugeot 104 |
| 1979–1986 | 366.203 | Citroën Visa |
| 1986–1995 | 1.067.615 | Citroën AX |
| 1990 | 21.140 | Peugeot 205 |
| 1991–1996 | 729.706 | Citroën ZX |
| 1992–1993 a 1998–2003 | 516.713 | Peugeot 106 |
| 1995–2003 | 1.662.288 | Citroën Saxo |
| 2001–2010 | 1.625.665 | Citroën C3 |
| 2003–2009 | 622.173 | Citroën C2 |
| 2009–2013 | 455.768 | Nový Citroën C3 |
Podzimní výlet - návštěva muzea MHD
vydáno 14.10.2013
Během přípravy letošního výletu jsme hledali vhodné zastávky při jízdě Prahou. Zatímco o cíli akce bylo prakticky rozhodnuto už loni a nebyl mi nic platný ani můj argument, že tramvají a vůbec MHD zásadně nejezdím, program jízdy Prahou byl letos poměrně oříšek. Nejprve jsme se při vytváření itineráře zajeli podívat na Hanspaulku, kde jsme vám chtěli ukázat některé známé prvorepublikové vily po rekonstrukci. To jsme ale zavrhli, současní majitelé mají nezvané návštěvníky vtipně ošetřené a tak by ani nebylo na co koukat. Zvolili jsme tedy osvědčený průjezd přes Hradčanské náměstí a jako další cíl parkoviště před Francouzskou ambasádou. Když jsme trasu projížděli v sobotu s asi třítýdenním předstihem, zaskočila nás zácpa na Malé Straně. Když jsme ale zjistili, že ten den bylo Smetanovo nábřeží uzavřeno, oddechli jsme si. Předčasně! Večer ve zprávách hlásili, že stejná uzavírku bude ještě další čtyři soboty! Bohužel Malou stranu objet nejde a tak jsme tento zádrhel museli akceptovat. Na zpáteční cestě jsme chtěli jet přes Špejchar, abychom se nevraceli po stejné trase. Po třídě Milady Horákové je směrem na Prašný most i v sobotu stejná zácpa jako každý všední den. Tak jsme se rozhodli jet rovně přes závory do Dejvic. Pár dní před akcí nám ale zavřeli ulici Badeniho a bylo rozhodnuto. Zpět pojedeme po prakticky stejné trase, stejně by to přes závory bylo riziko...A tak jsme se nakonec sešli v docela hojném počtu před klášterem v Břevnově. Hned po výjezdu nás čekalo překvapení - uzavírka ulice Tomanovy. Tu jsme zdárně objeli a následovalo focení před Pražským Hradem. Turisté přestali fotit památky a vzájemně se fotografovali u našich aut! Vyjeli jsme a v zácpě na Malé Straně jsme stačili ztratit tři auta (dvě posádky nás nakonec našly, ta třetí se vrátila rovnou do vozovny). Na parkovišti před Lennonovou zdí, kde před třemi týdny nestálo ani jednou auto, bylo totálně plno, ve vedlejší ulici bylo čištění! Zabrali jsme tedy parkoviště před ambasádou a šli jsme se vyfotit ke Kampě. To proběhlo dobře. Před ambasádou všichni fotily Citroeny s francouzskou vlajkou, ale nikdo nás naštěstí vyhodit nepřišel. Zpáteční cesta proběhla v pohodě a v 11 hodin jsme už zajížděli před muzeum MHD ve Střešovické vozovně, kde Milada vyjednala parkování před vchodem, vstup do muzea zdarma a na odpoledne pak prohlídku depozitáře. Muzem bylo opravdu zajímavé a u východu jsme dokonce objevili v kiosku pohlednice z Košic, na kterých byla i kachna! Hned jsme jich pár pokoupili...
Pak jsme si dali v místní restauraci oběd a ve 2 hodiny jsme už nastupovali do staré tramvaje i s vlečňákem na projížďku historickou Prahou. Nostalgicky jsme si zavzpomínali na to, jak to v centru před léty vypadalo. Po návratu do vozovny nás ještě čekala prohlídka depozitáře a někteří ještě jednou proběhli muzeum. Mně se výlet fakt líbil, i když jsem MHD použil poprvé asi po dvaceti letech! A co vám?
Luboš 40-93
Další fotky jsou zde
Podzimní sraz 1. Citroen Clubu v Lužanech
vydáno 23.09.2013
Po dvou letech se podzimní sraz vrátil opět do kempu v Lužanech. To nám udělalo velkou radost a tak jsme zase zabrali chatičku "U Mrzouta". Jako obvykle ani letos počasí nevyšlo a tak první počin po příjezdu do kempu znamenal instalaci topných těles, to aby naše drahé polovičky nezmrzly... Raději jsem zvolil na tento sraz normální auto, při představě mytí, odbahnění a sušení nějakého celoročně zagarážovaného kusu se o mě pokoušela mrtvice.Akce byla jako vždy perfektně zorganizovaná, po navléknutí několika vrstev drtičů mrazu jsme ogrilovali buřty a přemístili se do naší chatky, kde jsme vydrželi skoro do půlnoci. Přitom jsme probrali světový kachní sraz ve Španělsku a další akce, které jako klub plánujeme na příští rok. Letos jsme se vyzbrojili i kávovarem a tak v sobotu ráno jsme otevřeli soukromou kavárnu s italským espressem. Přišli skoro všichni... Za deště si Michal Zlámal vyměnil řemen k alternátoru u SM a už jsme pomalu vyráželi na spanilou jízdu, jejíž cílem bylo muzeum panenek a medvídků (fakt super!). Pak se jela orientační jízda, ale my jsme s Danem Brožem a Pepou Šimkem zvolili raději návštěvu blízkého motomuzea. To bylo také moc pěkné a na zpáteční cestě jsme ještě stihli polknout pozdní oběd a už jsme jeli zpátky na plac. Tam pak gril a táborák a soutěže pro děti. Nakonec i počasí se trochu umoudřilo, ale je fakt, že teplo vypadá jinak. U táboráku jsme vydrželi tak do 23,00 a šli jsme se raději ohřát do vytápěných chatiček.
Ráno pak focení a odjezd domů, kde na nás čekalo 10 kočičích hlav. Odpoledne ještě stáhnout fotky a napsat příspěvek na stránky a je to asi pro tentokrát všechno! Díky za pěkný sraz a nashle příští rok v nové sezóně!!!
Luboš 40-93
Další fotky jsou zde
Cesta s páníčkem Karlem až na (téměř) konec světa
vydáno 23.09.2013
Dovolte, abych se představila. Říkají mi „kachna“ a vyrobili mě ve Francii někdy v roce 1987. Několik let trávím ve společnosti páníčka Karla, jeho ženy Věrky a celé jejich rodiny a je mi s nimi docela dobře. Před dvěma lety jsem se zúčastnila už cesty na celosvětový sraz kolegyň ve francouzském městě Salbris. Bohužel jsem nejela po vlastní ose, takže když jsem se dozvěděla, že letos pojedu až do španělského Alcañizu, zaradovala jsem se.Cestu naplánovali Katka s Jardou, páníčkovi kamarádi, a protože mají rádi přírodu, památky a další zajímavosti, těšila jsem se jako malé káčátko, že konečně zase něco uvidím. Jeli s námi i Pavel, Vlasta a jejich vnuk Honzík, ale i když kachny prý také sbírají, žádnou moji sestru s sebou z provozních důvodů letos nevzali.
Přestože sraz začínal až někdy ve středu další týden, na cestu jsme se vydali už v pátek odpoledne 26. července 2013. To víte, přeci jen je to tam přes 2100 km − a to se nedá jet nonstop. První den jsme si to uháněli po německých dálnicích a skončili jsme v kempu v městečku Dombühl asi 270 km od Plzně. Další den v sobotu jsem vesele spolykala kilometry přes celé Německo, a dokonce jsem dojela až do francouzského Belfortu. Bylo kolem 40 stupňů a přiznám se, že jsem to ani nezaregistrovala. Ráno jsme si prohlédli velkou pevnost, mně tedy spíše zajímala jedna německá kolegyně, která parkovala u vchodu a jela prý také do Španělska. Jinak jsme ale cestou moc kachniček nepotkali.
Celý den jsme pokračovali již po normálních silnicích až do kempu u města Vienne. Cestou už trochu lilo a o celonoční bouřce si snad radši nechte jen zdát. Ne že bych se bála, i když hromy a blesky se kolem nás točily opravdu až do rána, ale maličko jsem začínala mít mokro v nohách. Nakonec to ale nestálo ani za řeč. Po ranní prohlídce města jsme šupajdili už na jih, počasí bylo dobré, a tak jsem uvítala, když jsme se ubytovali u Středozemního moře blízko městečka Aigues Mortes. Cestou mého páníčka trochu zlobily kruhové objezdy. Byly jich desítky. Asi se mu moc nechtělo kroutit volantem, ale já jsem se na každém krásně kachňácky pohupovala a bylo mi nádherně. Druhý den jsme se asi tři hodiny věnovali koupání u města Séte. Parno bylo k zalknutí, ale já nic. Pohoda. Projížděli jsme podél pobřeží až do kempu nedaleko městečka Colioure.
Druhý den se něco trochu zvrtlo. Pavel měl nějaké problémy s autem (nechápu, proč si nevybere pořádnou osvědčenou značku!), a tak jsme tedy zůstali ve stejném kempu ještě jeden den. Další den už jsme to zase mastili (bez Pavla a jeho rodiny) po dálnici do místa srazu, protože jsme měli už den zpoždění.
Za Barcelonou nás čekalo asi 150 km nádhernou přírodou a k večeru jsme konečně dorazili na motodrom u města Alcañiz. Tam nás už čekalo zhruba 2500 mých kolegyň z celého světa. Holky staré i mladě vypadající, počmárané až hrůza, ale moje úprava zevnějšku, totiž vyfocené místo srazu v Mostě v roce 2009, bylo pro řadu lidí jako magnet. Jak uviděli kemp, už mě začali osahávat a ukazovat si, kde před lety bydleli. Páníček Karel je asi jediný chlap na světě, kterému nevadilo, že mu osahávají jeho velkou lásku. Ještě se přitom dmul pýchou a pochechtával se. Zvláštní reakce, že?
Místo srazu bylo úchvatné. Motodrom je umístěn na velké náhorní plošině, a tak byl výhled několik desítek kilometrů na další hory v dáli. Českou vlajku ohnutou silným větrem, který nás provázel celou dobu setkání, jsme našli snadno. U ní se tísnily tři, možná čtyři moje kolegyně. Přesný počet nebylo možné vzhledem k tolika českým účastníkům zjistit. Osádky kachen byli povětšinou mladší lidé, kteří, stejně jako my, využili tohoto setkání k velkolepé jízdě Evropou. V pátek ráno odjeli Jarda s Katkou a Věrou na výlet do Zaragozy. Páníček odmítl jízdu klimatizovaným C4 Picasso a rozhodl se zůstat se mnou. Evidentně si mě chtěl užít a pobýt se mnou sám.V noci na sobotu nás úspěšně dojeli i Pavel s Vlastou a Honzíkem. Auto opravili, a tak se třásli na bohatý kulturní program s občerstvením, které tolik milují. V sobotu ráno se všichni účastníci srazu věnovali prohlídce a nákupům na burze, odpoledne se vykoupali v blízké přehradě, prohlédli si město s velkým hradem a hurá na večerní závěrečný program. Nebyl nijak zvlášť nabitý ani úchvatný – asi i proto, že o pořadateli srazu v roce 2017 bylo rozhodnuto dávno předem. Když Slovinci stáhli svoji přihlášku, zůstalo jediným kandidátem Portugalsko. Večer si ale stejně všichni užili a v neděli ráno jsme se zase vydali krásnou španělskou přírodou až ke slavnému klášteru Montserrat, tedy zubaté hoře. Zaparkovali mě sice mezi samými novými krasavci, ale nemusela bych jistě ani dodávat, kdo způsobil největší rozruch − já −oldies but goldies, jak říkají Angličané, tedy stará, ale zatraceně dobrá. Večer jsme sjeli do kempu na španělském pobřeží. Byl na tak strmém kopci, že někteří účastníci zájezdu konstatovali, že kdyby to byli věděli, jeli by jinam. Já jsem to ovšem zvládla bravurně a líné turisty (i české) táhl traktor s vagónky. Pavel s rodinou v kempu u moře na pár dní zůstali, ale my jsme se vydali na další cestovatelské dobrodružství.
V pondělí jsme tak dojeli do kempu pod francouzským Perpignanem a zajeli se vykoupat na obrovskou pláž nedaleko Narbonne. Zblbla jsem i skupinu surfujících turistů, kteří svou pozornost obrátili od surfu ke mně. Další den byl kouzelný, nádherné město Carcassonne, kde mě sice nechali před branami a sami si užívali uvnitř, ale pohled na mohutné hradby mě stejně nadchl. Pak – nevím proč – se můj páníček kochal ve vrakárně mých hodně omšelých kolegyň u města Narbonne. Trochu mě to uráželo, ale Jarda naštěstí projevil trochu taktu a vyfotil mě s nádhernou katedrálou v pozadí. Jak může někdo strávit tolik času mezi starými plechy, když … ale co, nebudu se vnucovat!
Odpoledne jsme pak přejeli k dalšímu divu techniky, mostu v městě Millau. Sloupy dosahovaly výše až 300 metrů. Pod ním začínal kaňon řeky Tarn, a to už jsem tušila, že bude třeba podat další sportovní výkon. Po řádném odpočinku jsme druhý den jeli několik desítek kilometrů podél řeky a kochali se nádhernými skalami a útesy kolem. A to nebyl ještě konec. Odpoledne jsme projeli ještě jeden div přírody − kaňon řeky Ardeche. Tam jsme pro změnu vystoupali až nahoru, a kdyby to okolnosti umožnily, byli bychom viděli i dolů. Ale příroda byla trošku proti. Byla taková průtrž, že jsem měla co dělat, abych se na svých úzkých pneumatikách udržela a nesklouzla ze skal do propasti. Ne, nebojte, zvládla jsem to bravurně. Nocleh mi pak dopřáli na asfaltu před hotelem v Montélimar, protože stále vydatně lilo.
O nic lepší to nebylo ani ráno, a tak jsme v dešti, který moje stěrače tak tak zvládaly, a černočerné tmě vyrazili směrem do Alp do města Annecy. Tam se mi to ale líbilo. Kemp nad jezerem a pak hlavně projížďka několik dlouhých kilometrů okolo celého jezera. Užívala jsem si to a páníček asi taky, protože se pořád usmíval a občas i zatroubil, aby udělal sympatickým čumilům radost. V noci se k nám zase připojili Pavel s Vlastou a Honzíkem. Zažili u moře skoro malé tornádo, ale opět nás spolehlivě dojeli. V pátek se účastníci zájezdu rozhodli, že mě vyvezou do Švýcarska. Cestou pozval Pavel osazenstvo vozů do bistra, které při svých vyjížďkách s kolegy do těchto míst navštěvují již tradičně. Ale čekalo ho překvapení a my se do zabedněné výlohy bistra dívali z kavárny od naproti. Chudák Pavel…
Kemp v městě Solothurn byl jedním z nejhezčích, spousta místa, však si tu také řekli za noc ze všech kempů o nejvíc peněz. Nechci tuto krásnou a bohatou zemi hanět, ale řeknu vám: nic moc. Silnice plné, výhledů na jezera zase ne tolik, jak jsem si představovala… ale nakonec to spravilo nečekaně hezké zakončení.
V sobotu ráno jsme se vydali směrem na Basilej, ale ouha, po pár kilometrech nás čekala objížďka. Kdybychom tušili, že díky tomu zažijeme jednu z nejromantičtějších tras celé akce. Vedla nás totiž jedním průsmykem − obrovské stoupání (řeknu Vám, že tady někteří zapochybovali, jestli to zvládnu, ale poradila jsem si s tím hravě), nádherná „panoramata“, krásné počasí a v protisměru občas velmi luxusní veteráni. Škoda jen, že na vrcholu byl místo vyhlídky tunel. Na druhé straně nás pak čekalo takové klesání, že Jarda vpředu ani ze strachu nezastavil (je to už starší pán), protože pro tři auta skoro nebylo kde. Škoda, chtěla jsem se tam vyfotit, tak snad příště. V Basileji jsme najeli na dálnici, a tak jsem už zase polykala velkou dávku kilometrů.Ve městě Schwäbisch Hall nás čekalo poslední přespání. Den předtím se tam prý zastavily dvě mé polské kolegyně. Taky se vracely ze Španěl. Pavel se od nás odpoutal už v sobotu ráno a spěchal domů. Ještě ten večer jsme dostali zprávu, že historky z cesty již povyprávěl ve své oblíbené hospůdce (a že měl co vyprávět). My jsme do Plzně šťastně dorazili v neděli po poledni.
Z cesty jsem byla nadšená, přes 4700 km, jen cesta do Alcañizu měřila 2150 km, neměla jsem žádné technické potíže (nejsem totiž nějaké kazové „béčko“), jen občas jsem dolévala olej a trochu jsem provlhla při opravdových letních bouřkách. Zvládala jsem dobře dálnice, ale i státní silnice a různé serpentiny. V kopcích jsem opravdu moc neztrácela, spíše nás brzdily ty nešťastné kruhové objezdy. Pro bezpečnost – super. Na jízdu se starší dámou už trochu zbytečně kulaté a nadpočetné. Ale to je Francie. A Španělsko? Krásná krajina, velké horko a poměrně dobře zvládnutá organizace srazu. Aspoň to říkali chlapi, kteří po srazu v Mostě dokážou kriticky ohodnotit všechna další setkání. Takže: za dva roky polská Toruň! A za čtyři? Cesta na opravdový konec světa by obnášela dobré 3000 km. Pro mě „no problem“, ale co pro ostatní? To se zeptejte jich. Kachny, bděte!
A co říci nakonec? Viva la Espaňa, viva můj páníček a jeho slavná kachna!
Ze vzpomínek jedné starší, ale dobře udělané kachny
Plzeň, 31. srpna 2013
Plzeň, 31. srpna 2013
Další fotky jsou zde
Podzimní jednodenní výlet
vydáno 24.08.2013
Dovolujeme si Vás srdečně pozvat na podzimní jednodenní výlet Nezávislého 2CV Klubu Praha v sobotu dne 5.10.2013Program:
09:00 - sraz účastníku na parkovišti Břevnovského kláštera (Markéta)
09:30 - odjezd na projížďku Prahou - itinerář dostanete na místě
10:30 - prohlídka Muzea městské hromadné dopravy v Praze (Střešovická vozovna)
Po prohlídce muzea bude zajištěn oběd v restauraci v areálu vozovny (pro zrychlení obsluhy bude možný výběr ze tří jídel, nebo si budete muset počkat trochu déle).
14:00 - projížďka historickou tramvají po Praze
Během celé akce budou vozidla parkovat v areálu vozovny. Po návratu můžeme ještě posedět a poklábosit při kávě.
Prosím, nahlašte do 29.9. 2013 u Milady (603 509 409 nebo hulovam@quick.cz) počet účastníků vzhledem k omezenému počtu míst na projížďku historickou tramvají.
Vstupné do muzea si hradí účastníci sami (35,- Kč/os.), projížďku tramvají za vás uhradí Nezávislý 2CV Klub Praha.
Milada a Luboš 40-93
Setkání na Rané
vydáno 24.08.2013
Před letošní Ranou jsem byl celkem roztrpčený. Srazů u nás i v cizině přibývá a tak i letošní účast na už 29. tradičním setkání kachen na Rané jsem neočekával nijak velkou. Poslední 2 víkendy jsme doma strávili přípravami, pytlováním tašek a vytvářením programu. Na dva lidi je toho při dnešních požadavcích až až a tak jsme vzpomínali, jak probíhaly první ročníky ještě u koule. Sice tam nebyla voda, sprchy ani záchody, ale atmosféra byla vždycky výborná. Koupat jsme se jezdili do zavlažovací nádrže, přes den kachnami a o půlnoci nás tam pak zavážel duchovní otec Rané Pepa Straka Avií, která patřila Delta klubu Praha. Pak se to všechno nějak zvrtlo a teď jsme na letišti a po rekordní účasti v devadesátých letech (70-80 aut) teď počet aut kolísá někde kolem 30. To už nestačí ani na desetitisícový poplatek letišti a tak musí klub každoročně něco doplatit z pokladny. Alespoň, že každý rok nám Luděk Suk vymyslí cíl pro sobotní vyjížďku a Rudla Ulrych přiveze dřevo na táborák. Za každou pomoc moc děkuji!Nakonec jsem ale všechny chmurné stránky v sobě potlačil, protože v pátek odpoledne se začali sjíždět účastníci a tak se mi nálada pomalu zvedala. Do večera nás tu bylo už přes 20 a nakonec přijel i Pepa Straka, zaparkoval karavan a na sobotní odpoledne slíbil pár vyhlídkových letů Cessnou, kterou si pro tuto příležitost půjčil. Program se začal zvolna vylepšovat. V pátek jsme tak nějak pokecail ve skupinkách a v sobotu pak odpoledne vyrazili na konvoj. Jelo nás necelých dvacet aut a cílem výletu byla Budyně nad Ohří, kde jsme navštívili vodní hrad. Luděk nám zajistil vjezd na nádvoří, takže jsme získali i pěkné fotografie. Po návratu pak Petr Penker udělal soutěž v poznávání náhradních dílů a Pepa vyrazil s Danem Brožem pro letadlo. Když se vrátili, proběhly ještě dva vyhlídkové lety a nakonec Pepa odletěl s Honzou Šimkem a Soňou Syřišťovou vrátit letadlo. Já jsem mezitím pustil nějaké filmy a tak to tu trochu vypadalo jako v kině. A pak už večer jako vždy táborák, losování tomboly a posezení, které někteří operativně vyměnili za odchod do místní letištní restaurace. Atmosféra byla podle mě docela vydařená.
V neděli jsme pak zabalili, trochu to uklidili a já vyrazil zvolna na zpáteční cestu, při které jsem sesbíral naše orientační cedulky. Nakonec ani nevadil menší počet aut, navíc některé kusy tam měly zrovna premiéru - Karel Pálek přijel s šestikolovým CX, za kterým měl na tyči připojenou kachnu a Honza Rada představil svojí nově zrenovovanou vanu AK 350 z roku 1964. Také jeden němec z Magdeburku přivezl AZU ročník 1955, ta tu taky ještě nebyla. Z Rané jsem tedy odpoledne odjížděl s docela dobrým pocitem a doufám, že tak tomu bylo i u těch ostatních. Příští ročník bude jubilejní 30. Měli bychom tedy vymyslet něco opravdu zajímavého! Těším se na vás a doufám, že vás dorazí co nejvíc!
Fotky jsou zde
Luboš 40-93
2. Jízda slunovratu
vydáno 01.04.2013
Třetí červnový víkend jsme se zúčastnili druhého ročníku Jízdy slunovratu v Dolních Břežanech. Bohužel letošní jízda byla trochu poznamenána povodněmi a tak jednak účast aut byla slabší než v loňském roce, ale také díky popadaným stromům se jízda nekonala uzavřeným Břežanským údolím, ale pouze na silnici z Břežan do Lhoty. Kvůli kolizi termínu s lounským srazem 2CV a srazem 1. Citroen clubu se navíc nikdo z vás jízdy neúčastnil, a tak jsme zachraňovali čest klubu s naším bílým AMI 8. Nakonec se alespoň přijel podívat Petr Penker s Naďou a tak jsme trošku popovídali. Zrovna takováhle akce je vhodná pro větší sešlost známých, všude je spousta restaurací a stánků, kde se dá posedět a poklábosit, když na to vlastně ani jindy není čas. Za značku Citroen jsme byli jediný vůz, bylo tam ještě pár amerik, taky několik Jeepů, nějaké Tatry a Pragovky, několik youngtimerů a motocykly, ze kterých se mi nejvíc líbil policejní tzv. "Nanuk", tenhle byl ovšem červený a údajně patřil hradní stráži. Můj kamarád Honza Zvelebil, který je spolupořadatelem akce vystavoval opět svoje Morgany. Na jízdě pravidelnosti jsme se umístili někde kolem osmého místa (nemám k dispozici oficiální výsledky), což také není k zahození. Tak zvažte svojí účast pro příští ročník.Fotky jsou zde
Luboš 40-93
Francouzský národní sraz 2CV 2013
vydáno 01.04.2013
Národní srazy ve Francii probíhají vždy od středy, protože ve čtvrtek je u nich státní svátek a pátky pak už moc neřeší. Datum čtvrtečního svátku se každoročně mění v závislosti na datu velikonoc. Letos se posunul na 9. května a mě nenapadlo, že ve středu 8.5. je také svátek, a to výročí osvobození. Když jsme tedy ve středu dojeli v dopoledních hodinách s Danem za hranice a chtěli jsme nakoupit a natankovat, byli jsme poněkud zaskočeni skutečností, že je všude zavřeno. Už to vypadalo, že kromě diety budeme mít ještě abstinenční večer, ale naštěstí v Le Mans jsme našli otevřený supermarket a tak nedošlo k nejhoršímu. Bydleli jsme v hotelu a každý den jsme dojížděli na místo srazu asi 46 km. Aspoň jsme kachnu trochu vyvětrali. Před odjezdem jsem ještě měnil palivové čerpadlo a tím jsem asi odstranil i zvýšenou spotřebu, která mě loni a předloni trochu potrápila.Ve čtvrtek jsme se zaregistrovali a vyrazili na burzu. Při registraci jsme ale ztratili rozhodující půlhodinu a tak jsme měli dost mizerné místo, protože na burzu si letos všichni nějak přivstali. Alespoň jsme hned vyrazili na obhlídku, aby nám něco neuteklo. A opravdu neuteklo! O pár metrů vedle jsem za dobrou cenu koupil 10 dílenských manuálů a samou radostí z koupě jsem přehlédl, že jejich majitel prodává 2CV AK400! Když mě tedy o autě začal vyprávět celou historii, zaměřil jsem se na "Vanu" trochu podrobněji a za pár minut byla koupě uzavřena! Nechal jsem u něj zálohu s tím, že bych tak koncem června asi pro ní přijel. O kus dál jsem ještě sehnal oba páry předních světel na AMI6 Confort a úspěch byl završen. Také jsme zkoumali ceny na profi burze, oba jsme měli dlouhé seznamy. Po burze jsme začali procházet kempink. Musím říct, že v Salbris opravdu organizace trochu vázla, ale oba další národní srazy byly na jedničku a ten loňský by vyhověl i daleko většímu počtu aut, než na národní srazy obvykle jezdí. Letos to bylo opět cca 2 500 aut a místo bylo pro tento počet tak akorát. Sociální zázemí bylo perfektní a i přes fakt, že předtím zapršelo, nebyl nikde problém s blátem.
V pátek jsme si na burzu přivstali, já jsem i něco prodal a na profi burze jsem si koupil nové pneu 135 ZX 15, ty budou Méhari slušet, zvláště pak na těch děrovaných diskách z loňského srazu. Po burze opět prohlídka další části kempu, tentokrát delší, večer byla avizovaná ochutnávka regionálních produktů a tak jsme se na ní zdrželi. Čtvrteční ohňostroj jsme totiž vypustili, nechtěli jsme na něj čekat skoro do půlnoci a pak jet zpátky do hotelu. Ochutnávka byla jako vždy super.
V sobotu jsme měli poslední den na srazu, takže ráno burza, odpoledne nákup zbylých dílů u profesionálů a opět kemp. Každý den byl i nějaký doprovodný program, defilé starých kachen, pak těch předělaných, ukázka crossu, ukázka kaskadérů na motocyklech atd. V sobotu jsme kemp dochodili a odjeli trochu dříve než obvykle. Chtěli jsme ještě nakoupit domů, protože je v neděli zavřeno. Ráno pak jsme naložili kachnu na vlek a zajeli se podívat na okruh 24 hodin, kde je pěkné muzeum. Je v něm vystavený známý reklamní HY pro firmu Marchal, karoserie DSky postavená na špičce (byla vystavená i v Paříži u příležitosti 50 let DS), kolopásový Citroen, prototyp M35 s rotačním motorem, kachna Baudota a Seguely z cesty kolem světa v roce 1960 a pak spousta dalších aut, hlavně takových, které souvisí s okruhem 24 hodin v Le Mans. Cestou domů jsem ještě vyzvedával nějaké věci v Orleansu a než jsme tam dojeli, stihli jsme i navštívit v jedné vesnici blešák a trochu ještě něco přikoupit. Pak už jsme jeli na jeden zátah až do Prahy, kam jsme dojeli ve 4 hodiny ráno. Za rok jedeme určitě zas!
Fotky jsou zde
Luboš 40-93
Cestou na hory...
vydáno 01.04.2013
Cestu na hory do Les Deux Alpes jsem si letos prodloužil o dva dny a navštívil jsem v okolí Belfortu místa, kam jsem v devadesátých letech dost často jezdil. Potěšilo mě, že se na mě stále pamatují, absolvoval jsem i jeden pracovní oběd a dokonce se mi podařilo ještě sehnat i nějaké součástky na Visu a LNA - čidla, cívky a kabely. Nakonec jsem se zastavil v koncesi Citroen, která se mezitím tak rozrostla, že je teď největší jednoznačková v celé Evropě. A dokonce tu zřídili i malé muzeum, které čítalo asi 15 Citroenů. A to jsem vám musel nafotit!Fotky jsou zde
Luboš 40-93
Remeš 2013
vydáno 17.03.2013
Poslední dobou nás vyráží na podobné retrosalony čím dál tím víc a tak letošní sestava už čítala tři auta. Vyjeli jsme poměrně brzy ráno a na Rozvadově se k nám připojil Karel Pálek s Danem Brožem, kteří si letos vzali C15ku, aby se jim ty nákupy co nejlépe skládaly. Kolem poledne jsme už tankovali ve Francii a zatímco já jsem klasickým způsobem nakupoval v Auchanu, Dan s Karlem se rozhodli, že odpoledne navštíví automuzeum v Remeši, kde jsme byli s Danem loni a moc se nám to tam líbilo. My jsme pak zvolna dojeli do Remeše a ubytovali se v hotelu.
V sobotu jsme si přivstali, abychom po deváté ráno zaujali strategická místa na parkovišti. Hlavně kvůli Karlovi a Danovi, ti dva pořád kupují nějaké mopedy, stabiláky a různé historické dílenské potřeby do muzea a ty se pak těžko transportují z areálu ven na parkoviště. Prošli jsme vystavená auta, udělali nějaké fotky a vyrazili jsme na venkovní plochu výstaviště. Navzdory předpovědi bylo totiž krásně a tak jsme kryté haly odložili na neděli, to kdyby se počasí pokazilo. Několikrát za den jsme měli sraz s ostatními a opravdu, Karel s Danem nezklamali, pokaždé jsem s nimi musel jít něco řešit. Usmlouvali jsme mopeda, lis a kompresor a už bylo jasné, že C15ka bude řádně vytížená. Já jsem také něco posháněl, ale zrovna letos nic moc, dokonce i modely jsem si koupil jen čtyři a to je co říci! Kluci si ty koupené věci nechali z větší části na místě až do neděle, takže do auta nanosili jen nějaké drobnosti. Večer jsme trochu popili a protože hotel je na nádraží TGV, zašli jsme tam ty rychlovlaky omrknout. Fakt je to docela fofr!V neděli jsme opět před otevřením výstaviště zabrali ta nejbližší místa. Počasí už nebylo nic moc a tak jsme se pustili do krytých hal. Ve dvou jsou zastoupeny kluby, tam bylo na co koukat a co fotit, v té třetí jsou pak profesionální prodejci dílů. Haly jsme zvládli a po obědě už jsem s Danem a Karlem pobíhal znovu po venkovní ploše. Čím více se blížil konec výstavy, tím nižší byly ceny a to zejména u těch těžkých a neskladných předmětů, které mají oba dva nejraději, zatímco prodejcům se s nimi už domů zpátky moc nechce. Nakonec došlo i na stabilák a ještě asi dvě pumpy do muzea a bylo načase začít transportovat věci do auta. Stabilák nepatřil zrovna k nejlehčím a musel jsem jim sehnat od jednoho prodejce rudlík. Nakonec to dobře dopadlo a když jsme přišli k autu, rudlík byl už vrácený a C15ka byla naplněná po střechu! Večer jsme si zopakovali sobotní večerní program a v pondělí ráno jsme vyjeli domů. Už se zase těším na další podobné akce, jen ten rudlík si možná příště budeme vozit s sebou už z domova!
Fotky jsou zde
Luboš 40-93
Zimní sraz na Rezku 2013
vydáno 13.01.2013
Konečně se nám podařilo se na pár dní vzdálit z domova, Pepa Šimek opět jako dříve hlídal naše kočky a tak jsme se po roční pauze vydali na zimní sraz. Chtěli jsme jet už v pátek ráno zalyžovat si do Herlíkovic, ale nepříliš příznivé počasí nám to trochu překazilo, i když Pepa Miléř si páteční lyžování celkem pochvaloval. My jsme nakonec vyjeli až v pátek navečer a na Rezek jsme dorazili už za tmy.
Trochu jsme pokecali v tradiční sestavě, taky vydatně povečeřeli a v očekávání sobotního lyžování jsme šli celkem brzy spát. V sobotu ovšem počasí nebylo nic moc a tak jsme lyžování přesunuli až do odpoledních hodin. Zatím jsme si čas krátili promítáním citroenských DVD, např. z předloňské Rané a loňského francouzského národního srazu.Odpoledne jsme na dvě hodinky vyrazili ohoblovat již tak dost obroušený kopec ve Vítkovicích a odtud jsme rovnou odjeli navštívit Ivetu a Ivana na jejich roubenku v Jestřabí. Tam jsme se udatně ubránili jejich novému psisku a posíleni grogem, Campari, dortíky i chlebíčky jsme se přemístili zpátky na Rezek. Tam vše probíhalo jako v pátek večer - vydatnou večeři vystřídala panáková smršť s kuchařem a dalšími vytrvalci a tak jsem se do postele dostal až po půlnoci. Ráno pak snídaně a odjezd domů. Trochu v nervu, jak naše kočky válčily s Pepou po více než roční pauze, ale nakonec to vcelku dobře dopadlo. Malinko jsme vytřeli a uklidili a bylo to zase jako dřív. Nakonec i na ty hory možná na jaře pojedeme! Příští rok doufám, že zase nashle na Rezku!Více fotek zde
Luboš 40-93
Epoqu'auto Lyon
vydáno 18.11.2012
Do Lyonu jsme vyrazili v pátek 9.11.2012 brzy nad ránem. Z Prahy jsem vyjel já s Pavlem Maierem a před Rozvadovem se k nám připojil Dan Brož s Karlem Pálkem. Obě posádky použily velká auta (Vito a Grand Picasso) v očekávání nadměrných nákladů. Cestou jsme nakoupili nějaká vína a francouzské lahůdky a večer jsme už baštili v hotelu. Ráno jsme ještě před otevřením zabrali strategická místa na parkovišti co nejblíže vchodu na výstaviště. Počasí nebylo nic moc, tak jsme se hned vrhli dovnitř a bylo se jako obvykle na co dívat.
Citroen kluby vytvoří pokaždé tzv. vesnici Citroen a ta bývá až na konci poslední haly. Tam jsem šel hned na začátku, dokud se na výstavu nepřihrnou rodiny s dětmi. Francouzi mají totiž takové akce moc rádi a na výstavách pak stráví celý den. Naštěstí tam ještě skoro nikdo nebyl a tak mi ani nikdo nepřekážel při focení. U příležitosti výročí jednoho klubu Traction tu byl dort, ze kterého trčela "jedenáctka", dlužno podotknout, že bez motoru, asi aby se tolik nebořila... Vedle na ostatních stáncích Citroen klubů byla k vidění např. prodloužená CX po Honeckerovi, DSka připravená na závody s přední částí karoserie vcelku a z plastu, kachna na cross s ukázkou vyztužených předních ramen, několik SM (jeden kus částečně rozebraný) a další zajímavé Citroeny (AMI 6, Dyane, 2CV Sahara, CX, XM, rekordní Rosalie Yacco atd.). Stánek se Saharou byl doplněný výstavou dobových novinových článků i s fotografiemi. Na dalších stáncích prodejců kachních a Méhari dílů jsme viděli elektrické Méhari a taky prodlouženou kachnu (inspirace pro Petra Chlaně). V jiné hale pak byla výstava motocyklů, byl tam i náš skútr s přívěsem PAV, Tatran a Manet a hned vedle pán ručně maloval reklamu na HY (je to mnohem lepší než dnešní reklamy z fólií). O kus dál vystavovala jedna restaurátorská firma vrak DS Cabrio, určený na renovaci v jejich dílnách. Nutnou podotknout, že na velmi odvážnou renovaci!V další halách pak byly spousty aut na prodej, v originálním stavu i po renovacích - např. DS Cabrio za 140000 eur, ID 19 z roku 1958, 100000 km, vše původní za 20000 eur, Panhardy 24 - jeden za 10000 eur, druhý po renovaci za 20000 eur a další DSky, Dyana a pak spousta prestižních kusů - Porsche, Jaguary, Alpiny, ale i youngtimery jako Mini, MG, Renaulty 4 a 5, Fiaty 500 atd. Kolem byla opět spousta stánků s díly a starými věcmi do dílen a tak to vypadalo, že Dan s Karlem zaplní Picasso už první den a na druhý den si budou muset koupit přívěs. Karel si koupil starou pumpu, podařilo se mi trochu poladit cenu, Dan zase mopeda Motobécane fakt v pěkném stavu (pán sice nechtěl slevit, ale po přemlouvání nám aspoň přidal 4 plechovky...), Pavel sehnal motor do Renaulta Dauphine, taky jsme ho usmlouvali a já nakoupil spoustu modelů, knih a starých manuálů do sbírky. Menší kusy jsme naložili do aut, větší nechali na neděli a šli jsme fotit na parkoviště, protože zrovna na chvíli přestalo pršet. Tam kromě kachen, DSek, jedenáctek a dalších citroenních klasik mě zaujala jedna Visa v originálním stavu se starým předkem a dva Citroeny LN. Taková auta by se mi líbilo objevit! Interiéry jako by v nich nikdy nikdo neseděl a že ve Visách a LN ta sedadla fakt nic nevydržela!
V neděli jsme proběhli, co jsme v sobotu nestíhali, odvezli jsme motor na půjčeném rudlíku a Dan odjel na parkoviště na mopedu (vypadal, že by na něm samou radostí jel až do hotelu!). Museli jsme udělat v autech trochu pořádek, ale dobře to dopadlo. Odpoledne jsme vyrazili do Lyonu, abychom se za světla podívali na známou budovu koncese Citroen. Monstrózní megalomanská stavba! Nic takového jsem v životě neviděl. Budova zabírá celý blok mezi čtyřmi ulicemi, obcházeli jsme jí pěkně dlouho. Je několikapatrová a až nahoru vedou nájezdy pro auta. Někdy bude chtít tam zajít ve všední den a prohlédnout si jí i zevnitř. Pochází ze třicátých let a je to francouzská kulturní památka. V pondělí jsme už vyrazili nazpět, musel jsem ještě trochu nakoupit, kdoví kdy se znovu vydám do Francie, nějak se mi to letos moc nedaří. Ale už se zase všichni těšíme na jarní výstavu v Remeši.
Více fotek zde
Luboš 40-93
Podzimní jednodenní výlet
vydáno 11.10.2012
Hned na začátku musím řící, že výlet se z mého pohledu fakt vydařil. Sice ještě před měsícem to vypadalo, že nás pojede nejméně 20 aut a měl jsem i strach, aby nám zarezervovaná zimní zahrada na bobové dráze nebyla nakonec malá, ale pak následovala série špatných zpráv v podobě vašich mailů a SMSek. Pár dní před akcí už jsem vůbec pochyboval, jestli máme něco pořádat, ale měli jsme zajištěnou návštěvu muzea Solexů a taky grilování na bobové dráze a tak jsme nic nerušili. A to bylo dobře!
Sešlo se nakonec jen 10 aut, ale určitě to nebylo na škodu celého výletu. I počasí nám přálo, zjevně to byl poslední krásný skoro letní den. Od Romana Burgeta jsme vyjeli kolem desáté hodiny na ulici Průmyslovou, ze které jsme po pár kilometrech sjeli do areálu, kde má p. Klejna v pronajaté hale moc pěkné muzeum motokol Velosolex (www.velosolex.cz). Už jsme byli očekáváni na vjezdu, jedním Solexem nás zavedl přímo na parkoviště před halu, každý účastník dostal plakát se Solexem a kachnou a láhev bílého vína. Prostě paráda! Myslím, že se vám prohlídka doprovázená podrobným výkladem majitele muzea líbila. Soudím tak podle toho, že Roman si hned objednal ke koupi 2 Solexy a odpoledne si tam také pro ně zajel. V hale je v přední části expozice Solexů od prvního modelu 45 až po ty poslední, které už nemají náhon třecím válečkem na přední kolo, ale kardanem na zadek. A úplně poslední je retro E-Solex, s elektrickým pohonem. To už není až tak Solex, je to jen silueta a návrh pochází od Pininfariny. Ve druhé části haly jsme si pak prohlédli i motokola jiných značek, několik českých motocyklů, Citroen AMI6 v nálezovém stavu a krásně zrestaurovaný Ford Mustang. Při té příležitosti nás p. Klejna pozval na výstavu amerických aut do Letňan ještě na toto odpoledne. Tak jsme trochu pozměnili program.Abychom ujeli i pár kilometrů, vyrazili jsme podle plánu na zámek do Ctěnic. Tam jsme udělali nějaké fotky na parkovišti a návštěvu parku a výstav jsme vypustili z časových důvodů. Chvíli jsme poseděli na zahrádce zámecké restaurace, dali si kávičku a vyrazili zpátky do Letňan. Na parkovišti před obchodním centrem měla americká auta vyhražené místo, bylo tam i pódium s programem, u dalšího Mustanga p. Klejny probíhalo zrovna focení s mladými kočičkami a tak nám k tomu ještě pustil z obřího reproduktoru, který má v kufru auta, písničky ze šedesátých let. Okoukli jsme také ostatní ameriky, já tam potkal i pár známých a pak jsme vyrazili na bobovou dráhu na Prosek. Usadili jsme se v zimní zahradě a chodili si objednávat ke grilu. Musím říci, že jsme se pěkně našťouchli. Pak jsme ještě utvořili družstvo a šli se svézt na bobové dráze. Asi už stárnu, protože hned po startu do mě narazil Roman a pořád na mě volal "nebrzdi!". Když jsem volal já na něj, že nebrzdím, tak na mě kříčel " nekecej, vidím tě, že brzdíš!" Tak jsem jel nakonec v měřeném úseku 41 km/h. Asi mě přece jenom trochu urychlil. Po čtvrté hodině odpolední jsme se rozjeli domů, abychom zagarážovali naše miláčky ještě před avízovaným večerním deštěm. A ten se také dostavil a lilo pak až do neděle. Tak zas příští rok někde jinde nashle!
Více fotek zde
Luboš 40-93
Pozvánka na jednodenní výlet
vydáno 27.08.2012
Letošní jednodenní výlet bychom chtěli zaměřit na návštěvu malého soukromého muzea motokol, převážně značky Velosolex, které se nachází v Praze na Průmyslové ulici.
Abychom s našimi plechovými miláčky přece jen nějaké kilometry ujeli, chtěli bychom odtud vyrazit do Ctěnic, kde by se dala navštívit výstava loutek z večerníčků a byla by tam možná i procházka v parku. Restauraci tamtéž jsme kvůli vyšším cenám zavrhli. Odtud bychom se vydali směrem na Prosek, kde by výlet skončil na bobové dráze. Tam je i cenově přístupnější restaurace, která je bez obsluhy, zato ale s venkovním grilem. Jediné, co bychom od vás potřebovali, je nezávazná předběžná rezervace, protože bobová dráha mívá v sobotu i mimo sezónu dost plno a rádi by od nás ještě v tomto týdnu slyšeli, kolik že osob by se nás dostavilo. Venkovní parkoviště by asi pro cca 15 aut kapacitně vyšlo a v restauraci bych raději zamluvil místa uvnitř - tzv. zimní zahrada pojme cca 30 lidí. A nakonec to hlavní - datum je 6.10., je to jako obvykle sobota. A od vás bychom potřebovali co nejdřív dát vědět, kdo pojedete a kolik vás bude. Rezervaci restaurace musíme udělat ještě tento týden!!! Místo a čas odjezdu ještě upřesníme, bude to pravděpodobně parkoviště před garáží Romana Burgeta. Tak volejte a mailujte alespoň do konce srpna!!! Čím dřív, tím líp!Luboš 40-93
Raná 2012
vydáno 20.08.2012
Na letošní Ranou se sjelo jen něco málo přes 30 aut. Poslední dobou je sraz tak trochu komorní záležitostí (možná se na tom podepsal i dvouletý výpadek) a schází se tu spíše úzký okruh těch Citroenistů, kteří se znají dlouhá léta a kteří ještě před rokem 1989 pamatují Ranou u koule. Přesto se mi letošní Raná dost líbila a doufám, že ti, kteří se zúčastnili, také neměli žádné vážnější připomínky. Samozřejmě při takovém počtu aut je trochu problém vybrat těch 10.000,- Kč na pronájem, ale díky tomu, že jsme zavedli vjezdné pro členy 200,- Kč a pro nečleny 300,- Kč, tak se nám zatím spolu s výtěžkem z tomboly vždycky podařilo peníze získat.
Od pátečního poledne se auta začala sjíždět, ještě předtím nám Rudla Ulrych dopoledne navezl velkou hromadu palet na sobotní táborák (díky!) a tak jsme spolu s Leošem a Romanem postavili 2 přístřešky (Karel Pálek byl zrovna na dovolené a tak jsme museli jeho velký stan oželet). A počasí také vyšlo, jen nad ránem v sobotu trochu přeprchlo. Škoda, že nebylo na koupání, voda v bazénu byla čerstvě vyměněná. V pátek večer a v sobotu dopoledne jsme poklábosili, prohlédli nějaké loňské a letošní fotky a ve 13,00 jsme se řadili na konvoj do 30 km vzdáleného Oseku, kde jsme navštívili klášter. Auta jsme parkovali na nádvoří uvnitř, tak se snad podařily i nějaké fotky. Po návratu udělal Pavel Mráz soutěž v poznávání náhradních dílů, kterou spolu s Pavlem Marešem připravili (Petr Penker byl zrovna na dovolené) a musím říci, že tam měl pěkné oříšky. Nebo že bych už vycházel ze cviku? Nakonec všechna první tři místa obsadili kachňáci ze SRN a tak jsme jim mohli večer u táboráku předat ceny. Pak byla tombola a ještě pozdě večer jsem promítal u auta hezké DVD z loňského srazu, které nám připravil Ota Schlieder ml. Zájemcům můžu udělat kopii! Doufám, že z letošního ročníku nám zase něco připraví a na příští Rané se na to podíváte. Povídalo se dlouho do noci a tak jsme toho ani moc nenaspali. V neděli jsme sbalili tábořiště a já jsem v poledne odjížděl demontovat cedulky a celé odpoledne jsem pak ještě vykládal věci do garáží. Doufám, že příští rok se vám podaří přijet v trošku hojnějším počtu. Termín bych asi posunul o týden dopředu, i když nevím, kdo z vás se hodlá zúčastnit světového srazu ve Španělsku.Více fotek zde
Luboš 40-93
1. Jízda Slunovratu
vydáno 14.07.2012
Před časem se mě jeden kamarád z veteránského hnutí zeptal, jestli bych nechtěl 23.6. přijet do Břežan s DSkou. Pořádá tam totiž první ročník jízdy pravidelnosti spojené s celodenní výstavou na náměstí. Původní myšlenka byla akci udělat pro předválečná auta a motocykly, ale nakonec se úmysl tak trochu rozrostl i o vozidla poválečná, starší třiceti let. Já jsem chtěl raději přijet s typem SM, ale požadavek zněl na DSku, tak jsem na akci nakonec odjel svým konzumním kouskem.
Od rána se náměstí v Dolních Břežanech plnilo veterány (asi padesát aut a stejně tolik motocyklů) a po absolvování přejímky a zaplacení dobrovolného vjezdného ve prospěch pořádající obce jsem zaparkoval vedle Porsche 356. Plocha je pro takovou akci jako dělaná, všechno je tu nové a opravdu na úrovni. Bylo tu instalováno pódium, na kterém se kromě organizátorů střídaly i hudební skupiny, bylo tu i hodně stánků s občerstvením - grilovaná masa, zmrzliny a také vkusný stánek s kávou, kde jste si mohli vybrat druh a z toho vám pak udělali jednodruhové espresso. Všude tady jsou restaurace a obchody, takže akce je ideální pro celou rodinu. Kolem poledne jsme si projeli trasu jízdy pravidelnosti, na které byla po celý den oficiální uzavírka. Pak jsme jeli dvě měřené jízdy pravidelnosti. Na to, že jsem měl stopky jenom na hodinkách, jsem byl v automobilech překvapivě třetí! Po jízdě jsme opět zaparkovali na náměstí a tam pak probíhal i další doprovodný program - v exhibici na vysokých kolech nemohl chybět všudypřítomný Jarda Hořák, který se jízdy zúčastnil se svým posledním kachním speciálem a ten budil zaslouženou pozornost. Na dotazy typu: Co to je? jsme odpovídali, že nic. A z čeho že to je? No z kachny, přece!!! Večerní program jsem ale nakonec vzdal a odjel zpátky zaparkovat DSku do garáže, měli jsme totiž doma řemeslníky a tak jsem se zúčastnil sám. Ale pro příští rok bych vás chtěl pozvat, je to opravdu celodenní program pro celou rodinu. Doufám, že mému kamarádovi Honzovi Zvelebilovi (zastoupení Morgan Prague) seženu pár dalších hezkých aut a že některé z nich dodáte i vy. Fotky z celé akce si můžete prohlédnout na adresách:http://www.zvelebil.cz/Slunovrat/Fotogalerie.html
https://picasaweb.google.com/112368790862216767857/VrakyVBrezanech2012
http://cejky.rajce.idnes.cz/Jizda_Slunovratu_2012_-_namesti
http://cejky.rajce.idnes.cz/Jizda_Slunovratu_2012_-_jizda_pravidelnosti
Fotky v naší galerii zde
Luboš 40-93
Francouzský národní sraz 2CV v Chateaubriant
vydáno 27.05.2012
Na letošní sraz jsme vyrazili s Danem Brožem, stále totiž chybí hlídač koček. Měli jsme předem zaplacené vjezdné a i rezervovaný hotel, což se vzhledem k počasí ukázalo jako správný tah. Místo bylo z Prahy vzdálené asi 1400 km a tak jsme vyjížděli už v úterý 15.5. o půlnoci a po celodenní jízdě jsme poměrně pozdě večer ve středu dojeli do hotelu v Chateaubriant. Už cestou pršelo a předpověď počasí nevěstila nic dobrého. Hotel byl úplně plný a kachen tu bylo už přes 20. Složili jsme Dolly z vleku a ráno jsme vyjeli na burzu.
Zaujali jsme místo hned na kraji a vyrazili na rychlou obchůzku. Podařilo se nám hned po ránu pěkně nakoupit a také počasí se trochu umoudřilo a žádný setrvalý liják se nakonec nekonal. Kolem poledne jsme vyrazili do muzea. Cestou jsme fotili a pochvalovali jsme si opravdu vydařené místo i organizaci srazu. Bylo tu údajně něco kolem 3000 aut a spousta dalších by se tu bez problému vešla. Místem srazu byl areál výstaviště, všechny cestičky byly buď vyasfaltované nebo aspoň vyštěrkované. Tráva byla posekaná a i přes občasný déšť se voda nikde nedržela. Na dohled byl kostel v centru města a vůbec celé Chateaubriant je moc hezké městečko se zámkem a typicky bretonskými domy. Před muzeem nás vítala létací kachna z muzea alsaského klubu ve Framontu (to je teď mimochodem uzavřené a stěhuje se z Framontu někam ke Strassbourgu, kde bude v průběhu letošního léta zpřístupněné každou sobotu odpoledne). Před muzeem byly ještě dvě staré kachny, 2CV vytvořené ze dvou předních částí s oběma řiditelnými nápravami a dvěma volanty a kachní člun.Muzeum bylo ve znamení kachny a dobou před kachnou, tzn. první auta Citroen od roku 1919, přes typy B12 a B14, C4 a C6, Rosalie a Traction po prototyp kachny zapůjčený Conservatoire Citroen, 2CV typ A, Saharu, starou kachnu AZAM a šedý Charleston z roku 1990. Kupodivu pouze prototyp kachny TPV a vystavený motor byly z Conservatoire, zbylá auta pocházela ze soukromých sbírek. Celé muzeum bylo v pěkné hale, běžela tu videoprojekce s létající kachnou a z boku haly byl přistavěný stan, kde byla ještě další auta - přestavby na téma 2CV (replika TPV známá i z Mostu, červený UMAP a pár jednotlivých přestaveb, asi těch nejkurioznějších, a to to ještě nazývám slušně...). Z muzea jsme se vydali do vedlejšího stanu, kde probíhala výroba čokoládové kachny v měřítku 1/1! Místní škola tu během čtvrtka a pátku postavila zdařilou čokoládovou kachnu, kterou pak v sobotu rozbili na kusy a ty rozprodali divákům a tím škola pokryla náklady spojené se stavbou čokoládového giganta. Fakt dobrý nápad! Vůbec byl na tomto srazu slušný program, lepší než na světovém srazu v Salbris. Samozřejmě tu nebylo 7000 aut a tak bylo pro organizátory hned všechno jednodušší, ale opravdu myslím, že se jim podařil moc pěkný sraz. Hned vedle muzea byla mechanická dílna, kde se prováděly opravy kachen a nutno říci, že některé byly opravdu náročné! Také známé rozebírání a skládaní kachny na čas tu letos probíhalo trochu jinak. Skupina 4 lidí rozebírala auto bez použití nářadí a znovu ho skládala za 10 minut. Nutno ovšem říci, že všechno bylo připravené, celý předek byl svařený dohromady, brzdy byly napojené rychlospojkou, nádrž se nacházela ve vzduchovém filtru a tak se během 5 minut auto rozebralo, během dalších 5 minut znovu složilo (nic se nedotahovalo), připojily se dva dráty ke spínačce, následoval start a úspěšné popojetí o 1 metr a bylo hotovo!
V dalším stanu byl vystavený řez motoru i převodovky, který jsme si mohli pustit ve dvou rychlostech a názorně pozorovat, jak to v motoru probíhá. Další dny jsme strávili buď na amatérské burze (každé dopoledne do 12,30), nebo jsme něco pokoupili na burze profesionální (každý den až do večera), zbytek dnů jsme procházeli s foťákem a kamerou kempy, kde jsme také narazili na českou výpravu. Viděli jsme i jednu slovenskou kachnu, ale majitele jsme nepotkali, pokud to nebyl ten, který když slyšel naši češtinu, tak se mě ptal, jestli nemáme kde "pozerať" hokej. No to se zeptal toho pravého, taktak jsem věděl, že je nějaké mistrovství... Jinak jsme také zavítali do centra města, navštívili místní zámek a prohlédli si výlohy krámků, všechny vyzdobené v kachním duchu (probíhala tu soutěž o nejlepší výlohu a některé byly fakt hezké). V pátek večer jsme zavítali na ochutnávku regionálních produktů. To je vždy stěžejní událost na národním srazu. Jednotlivé kluby připravili zvláštnosti ze svých regionů a kachňáci se na ně pak vrhli jako kobylky. Dan ochutnával spíš sladké, já všechno možné, moc mi chutnala zvláštní pomazánka z černých oliv z oblasti Marseiile (Dan ji pojmenoval "rašelina") a také jsem z tohoto regionu neustále ochutnával Pastis (ten je přece také z Marseille).
V sobotu jsme vyrazili na poslední burzu, ale kolem poledne se začala vyplňovat předpověď počasí. Zatímco doposud sprchlo jen chvílemi, v sobotu odpoledne to začalo vypadat na setrvalý stav. Odsunuli jsme se do hotelu a v jediné suché chvíli jsme naložili kachnu na vlek. V neděli ráno jsme vyrazili k domovu. Cestou jsme navštívili automuzeum v Remeši, kde je vystaveno asi 160 aut a 60 motocyklů. Stěžejním vystavovaným kusem je zde přestavba Philippa Charbonneaua - reklamní kachna pro Champagne Delamotte a Porto da Silva. Auto je velmi známé, hodně jsem o něm četl a teď jsem ho tedy viděl na vlastní oči. Takže to bylo pěkné završení srazu. Ten příští bude napřesrok poblíž Le Mans, takže opět na zajímavém místě. Už se moc těšíme.
Více fotek zde
Luboš 40-93
Pozvánka do Citromuzea v Castellane
vydáno 24.04.2012
Už několik let vám slibuji návštěvu Citromuzea v Castellane - www.citromuseum.com a loni jsme již téměř vyjeli dohodnout podrobnosti a datum letošní návštěvy, ale Pepova havárie nám v odjezdu na dovolenou zabránila a tak abych dostál slibu, protože někteří z vás se pořád na tuto akci ptají, domluvím návštěvu tak trochu na dálku a protože bych jel s vámi jen já sám (stále nemáme hlídače pro našich 9 koček), pokusím se vymyslet ještě nějaký doprovodný program po cestě.
Stěžejním datem bude předběžně čtvrtek 30.8.2012, kdy bychom se měli všichni sejít navečer v kempu naproti muzeu v Castellane, kde se vám budu snažit zajistit ubytování na dvě noci v mobilhomech za super cenu. V pátek dopoledne by přicházela v úvahu prohlídka kaňonu Verdon a v odpoledních hodinách pak ona kýžená návštěva Citromuzea. Ti z vás, kteří by takto chtěli zahájit dovolenou, by v sobotu ráno mohli pokračovat směrem na Cote d'Azur (sobota je střídací den a tak určitě v této již nižší sezoně někde ubytování seženete) a ti kteří se hodlají v tomto termínu již z dovolené vracet, mají pohodlně čas do nedělního večera. Pokud bude někdo chtít jet na otočku, je to jen jeho rozhodnutí, pouze je potřeba uvážit, že jedna cesta je bezmála 1.400 km. Po cestě jsem původně plánoval návštěvu kachního muzea ve Framontu, to se ale v současné době stěhuje někam ke Strassburgu a otevřené sice v té době již bude, ale přístupné pouze v sobotu od 14 do 17 hodin. Takže další alternativou je Musee Peugeot v Sochaux, jedno z nejhezčích automuzejí v Evropě a nebo i Musee Mulhouse s proslulou sbírkou automobilů Bugatti. Obě místa jsou z Prahy dosažitelná během jednoho dne a mohl bych cestou zajistit ubytování v hotelu BB v Belfortu (do Sochaux i do Mulhouse je odtud pár kilometrů), záleží jen na vás.Mám v hlavě ještě i další možnosti, všechno by bylo po cestě, ale pro první nástřel je potřeba vědět od vás, kolik lidí by se chtělo zúčastnit a v jakém rozsahu. Také bych od vás musel vybrat nějaké symbolické zálohy vratné na místě, tak jako např. při návštěvě Conservatoire v Paříži, aby se nestalo, že něco objednám a pak to i zaplatím za ty, kteří nepřijedou (jako se to stalo na loňském podzimním výletu, který mě stál 1.500,- Kč navíc). Měl jsem na mysli obvyklých 500,- Kč, nebojte se, dostanete je hned při příjezdu ve čtvrtek zpátky! Dejte mi tedy co nejdříve vědět (lubos.hula@nezavisly2cvklubpraha.cz nebo 602 307 557), jak to vidíte vy, já pak začnu dojednávat termíny naostro.
Luboš 40-93
Výlet historickým autobusem 14.4. 2012
vydáno 14.04.2012
I letos pro členy Nezávislého 2CV Klubu a 1. Citroen Klubu zajistil náš člen Fido (Martin Fresl) účast na výletě historickým autobusem, který byl spojený s návštěvou továrny JRM (Jawa racing motors), dříve ESO v Divišově, kde se vyráběly věhlasné plochodrážní motocykly ESO, později Jawa.
Továrnou nás provedla sympatická vnučka zakladatele firmy a všechny nás zaujala svými perfektními znalostmi, jak z historie firmy, tak z technické problematiky konstrukce a výroby. Dnes se zde již celé motocykly v podstatě téměř nevyrábějí, ale stále tu běží produkce rámů, které si pak závodníci sami dostavují na míru a také i produkce motorů pro plochodrážní stroje. Akci jsme završili návštěvou pivovaru v Kácově a obědem v pivovarské restauraci. Akce byla perfektní, dík patří hlavně Fidovi a jeho kamárádům lízníkům (ochutnávačům piva). Uznávám, že vaše informovanost o téhle akci trochu pokulhávala, leták jsem dostal až po vydání posledního čísla loňského zpravodaje a na stránkách se to již nepovedlo inzerovat. Kdo ale sledujete stránky 1. Citroen Klubu (http://www.citroenclub.wz.cz/), tak jste se o akci mohli i dozvědět tam. Nebojte se, příští rok se určitě polepšíme :-)Více fotek zde
Luboš 40-93
Rétromobile 2012
vydáno 19.03.2012
Po loňské absenci jsme se letos rozhodli se opět vydat do Paříže na nejprestižnější veteránskou akci - Rétromobile. Já navíc tuto návštěvu spojuji pokaždé s účastí na generálním shromáždění ACI, což je organizace zastřešující všechny Citroenkluby na celém světě a zprostředkující zároveň i styk s továrnou Citroen.
V posledních několika letech došlo zčásti k omezení této výstavy co do počtu dní (dříve dva víkendy a celý týden mezi nimi, nyní jen od středy do neděle). Co naplat, určitá recese je znát i tady. Také se omezila plocha a i když avízované 3 haly na výstavišti vypadají navenek velkolepě, podle mě je celková velikost nejvýše dvě třetiny té původní. Stánky byly o dost menší, i profesionální prodejci dílů měli stánky oproti Remeši a Lyonu poloviční. Jediné místo, kam tyto změny nedorazily byly výstavní plochy aukčních síní, kde se každoročně draží různé luxusní a výjimečné automobily, výjimečné jak značkou tak i svojí historií. Letos mě zaujaly hlavně dva exempláře - Citroen SM Espace (karosárna Heuliez dovybavila několik vozů posuvnými lamelovými díly střechy) a kachna z roku 1965 dodaná jako nová do USA do Beverly Hills s pouze 120 mílemi na tachometru v americkém provedení a vybavená dobovými doplňky. Za kolik se tyto vozy nakonec vydražily jsem doposud přesně nezjistil, ale malé sumy to nebudou, jednalo se skutečně o unikátní kousky (kachna skončila někde u 60 000 eur). Expozice Citroenu byla letos ve znamení dvou výročí - 30 let typu BX a 80 let Rosalie. Další výročí se slavilo u Renaulta - 50 let Berlinetty Alpine A110 a 40 let Renaultu 5.Jinak k vidění byly opravdu prestižní značky - Bugatti, Voisin, Maseratti, Hispano-Suiza, Delahaye, Ferrari, Porsche a Mercedes, od všech značek jen ty nej... typy, které v historii něco znamenaly. Nákupy čehokoliv jsme tedy v podstatě zavrhli, na ty se soustředíme na březnovém salonu v Remeši, tam budou ceny přece jen lidštější. V sobotu jsem se po zrychlené prohlídce přesunul o halu dál, na schůzi ACI, které se účastním jako delegát za ČR. Byl jsem zvědavý, jak se bude hodnotit průběh loňského světového kachního srazu v Salbris, na který si hodně kachňáků (včetně těch našich) dost stěžovalo. Nakonec ale ani zástupci těch klubů, kteří během druhé poloviny loňského roku vystupovali dost negativně, s žádnými výtkami nepřišli a hodnocení srazu dopadlo víceméně dobře, bez vážnějších připomínek. Nechci to nijak hodnotit, já jsem s určitými problémy na srazu počítal, protože znám dobře tamní zvyklosti a tak jsem se dopředu zařídil podle toho. Chápu ovšem, že ne všichni byli spokojení, ale nakonec si myslím, že výsledkem byl pěkný sraz, hlavně proto, že do Francie prostě kachna patří. Ostatní body schůze nebyly podstatné, zvolil se nový výbor, vyslechli jsme novinky od Citroena a dozvěděli se podrobnosti o srazech, které proběhnou v blízké budoucnosti.
V neděli jsme dorazili zbytek výstavy a zabývali jsme se podrobněji tím, co jsme v sobotu jen proběhli. Pěkná expozice byla venku před halou - obří motor od firmy Duvant, vyrobený v roce 1962, objem 430 litrů, výkon 1600 koní, váha 38 tun. Motor sloužil pro výrobu elektřiny na hippodromu v Auteuil do roku 1990, pak upadl v zapomnění až nyní ho parta nadšenců po kusech odvezla, zrenovovala a také ho tady během odpoledne několikrát nastartovala! Nakonec jsme odpoledne ještě zajeli na Champs-Elysees, navštívili tam napřed expozici Renaultu a pak i Citroenu - C42. Bohužel tentokrát se na podiích točily pouze typy DS3, DS4 a DS5, takže nejvíc zaujala asi DS3 WRC posádky Loeb-Elena.
Více fotek zde
Luboš 40-93
25. Salon Champenois v Remeši
vydáno 19.03.2012
Letos se mi odjezd do Remeše pěkně zkomplikoval. Už loni jsme se domlouvali s Danem Brožem a Karlem Pálkem, že oba naši obvyklou výpravu doplní. Tak jsem hned na začátku roku objednal pokoje a mnul jsem si ruce, jak dobrý tah se mi povedl.
V Remeši postavili nový BB hotel a ještě jsem navíc chytil akční víkendovou cenu a tak jsem byl přesvědčený, jak to celé nemá chybu. Ale nakonec můj dlouholetý parťák Pavel Maier nemohl odjet kvůli zapeklitému auditu ve firmě a hned bylo všechno jinak. Tak jsem se smířil s tím, že na pokoji budu sám a to i při placení účtu, ale nechtěl jsem jet i sám dalším autem, takže jsme s Karlem demontovali ve Vitu postel a nasadili další řadu sedadel. Velkým autem musíme jet, argumentoval jsem a držel přitom seznam věcí, které musím koupit na burze,a le i v krámě. Nakonec jsme tedy vyráželi z Plzně v pátek nad ránem, abych byl včas při otevření krámů v Německu na pozici a mohl koupit kočkám konzervy. To se povedlo a tak před polednem jsme byli již ve Francii. Tam jsme se nepatrně odchýlili z trasy, protože hned za hranicemi ve francouzském Morsbachu sídlí jeden Citroenista, který renovuje DSky a jeho garáž je obložená vraky ze všech stran. To jsem považoval za nutné ukázat Danovi i Karlovi, taky jsme tam něco nafotili a pak jsme už pokračovali do mého oblíbeného krámu nedaleko Metz. Tam jsme nakoupili zásoby na náš výlet, protože ve Francii je nutné konzumovat pouze francouzské delikatesy. Navečer jsme byli již v hotelu, poněkud jsme tam změnili objednávku a večer se vrhli na ochutnávku francouzských produktů. Paštiky jsme zapíjeli vínem a zajídali sýry a večer vesele ubíhal. Hotel byl úplně nový, takže jsme si neměli na co stěžovat.Ráno jsme posnídali croissanty - asi tak jednu ošatku, a vyjeli zavčasu na výstaviště, abychom získali strategické místo na zaparkování. To se také povedlo a s nakoupenými hromadami jsme to i několikrát denně využili. Trochu jsem proběhl tři vnitřní haly a po poledni jsem nastoupil s několikastránkovým seznamem k prodejci dílů na Solexy. Tam jsem strávil asi hodinu a půl, naplnil jsem jednu přepravku, kterou jsem si nechal u nich s tím, že si jí před koncem odnesu. Pak jsme si koupili pár smaltovaných cedulí a vyrazili nadvakrát do auta. Přepravku s díly jsem vyložil a jako odměnu do ní vložil plzeňskou dvanáctku. Při vrácení jsem to komentoval jako "location de la boite" (nájem bedny). Měli radost. Cestou od auta jsme tak zhruba potřetí ten den prošli parkoviště veteránů a udělali pěkné fotky. Večer jsme po paštikovém pátku měli sýrovou sobotu. Jen víno bylo pořád červené. V neděli jsme si to už užili trošku víc, nákupy jsme z větší části už měli a tak jsme si jak haly tak plochu před nimi náležitě prošli. Až odpoledne jsme ještě pokoupili nějaké díly, ceny konce výstavy byly příznivější. A nedělní večer byl po paštikách a sýrech pro změnu lososový.To se Karlovi zalíbilo a pořád říkal, že si musí koupit tu bílou marmeládu pod lososa (myslel tím creme fraiche). Asi tak narážel na můj páteční nákup 10 ks marmelád (tak zkrátka zněla objednávka...).
V pondělí ráno si v hotelu oddechli - sláva, konzumenti croissantů se vydávají k domovu! Výlet byl úspěšný, všichni jsme sehnali všechno, Karel i něco navíc - bílou marmeládu pod lososa a lososa k tomu! Příští rok jedeme zase!!!
Více fotek zde
Luboš 40-93
